Tvarosloví (morfologie) se zabývá slovními druhy a jejich tvary. V didaktickém testu se nejčastěji ptá na určení slovního druhu a na spisovný tvar slova.
Slovní druhy
| Č. | Slovní druh | Ohebnost | Příklady |
|---|---|---|---|
| 1 | podstatná jména (substantiva) | skloňují se | pes, Praha, radost, učení |
| 2 | přídavná jména (adjektiva) | skloňují se, stupňují | velký, jarní, otcův |
| 3 | zájmena (pronomina) | skloňují se (většinou) | já, ten, svůj, který, nikdo |
| 4 | číslovky (numeralia) | skloňují se (většinou) | dva, druhý, dvakrát, dvojí, několik |
| 5 | slovesa (verba) | časují se | psát, být, smát se |
| 6 | příslovce (adverbia) | neohebná, některá se stupňují | rychle, doma, včera, velmi |
| 7 | předložky (prepozice) | neohebné | na, v, před, kvůli, díky |
| 8 | spojky (konjunkce) | neohebné | a, ale, protože, že, aby |
| 9 | částice (partikule) | neohebné | ať, kéž, prý, asi, copak |
| 10 | citoslovce (interjekce) | neohebné | au, haf, bum, hej |
Pozor na stejně znějící slova různých druhů — rozhoduje funkce ve větě:
- Přišel před domem (předložka) × Byl tu předtím (součást příslovce).
- Mluvil rychle (příslovce) × rychlý vlak (přídavné jméno).
- Že přijdeš? (částice v otázce) × Vím, že přijdeš (spojka).
- Díky tobě (předložka) × Řekl díky (citoslovce / podstatné jméno).
Mluvnické kategorie
Podstatná jména
- rod: mužský životný (pán), mužský neživotný (hrad), ženský (žena), střední (město),
- číslo: jednotné, množné (některá jen množné: nůžky, kalhoty, Vánoce; pomnožná),
- pád: 1. kdo, co — 2. koho, čeho — 3. komu, čemu — 4. koho, co — 5. oslovujeme, voláme — 6. o kom, o čem — 7. kým, čím,
- vzor: mužské pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; ženské žena, růže, píseň, kost; střední město, moře, kuře, stavení.
Přídavná jména
- druhy: tvrdá (mladý), měkká (jarní), přivlastňovací (otcův, matčin),
- stupňování: mladý – mladší – nejmladší; nepravidelně dobrý – lepší – nejlepší, zlý – horší, velký – větší, malý – menší.
Zájmena
osobní (já, ty, on), přivlastňovací (můj, svůj), ukazovací (ten, tento, onen), tázací (kdo, co, který), vztažná (který, jenž, co), záporná (nikdo, nic), neurčitá (někdo, něco, kdosi).
- svůj se používá, když vlastník je podmět věty: Petr vzal svou tašku (ne jeho — to by byla taška někoho jiného).
- jenž: muž, jenž přišel; žena, jež přišla; 4. pád muže, jehož jsem viděl / ženu, již jsem viděl / dítě, jež jsem viděl; po předložce -ň: dům, do něhož vešel.
Číslovky
- základní (dva), řadové (druhý), násobné (dvakrát, dvojnásobný), druhové (dvojí), neurčité (několik, mnoho, málo).
- Spisovné tvary: se dvěma kamarády, s oběma rukama, bez obou, třemi auty, čtyřmi, ve dvou, o dvou lidech, pět lidí (ne pěti lidí v 1. pádě).
- Letopočty a čísla se čtou: v roce dva tisíce dvacet šest, dvacet jedna let i jednadvacet let.
Slovesa
- osoba (1., 2., 3.), číslo, čas (minulý psal, přítomný píše, budoucí bude psát / napíše),
- způsob: oznamovací (píše), rozkazovací (piš!), podmiňovací (psal by; minulý byl by psal),
- slovesný rod: činný (Petr napsal dopis), trpný (Dopis byl napsán Petrem; zvratný trpný Dopis se píše),
- vid: nedokonavý — děj probíhá (psát, číst), dokonavý — děj ukončený (napsat, přečíst); dokonavá slovesa nemají přítomný čas (napíšu = budoucnost).
Problematické tvary
| Správně | Chybně | Poznámka |
|---|---|---|
| abychom přišli, kdybychom přišli | abysme, kdybysme | 1. os. mn. č. podmiňovacího způsobu |
| byste přišli | by jste přišli | 2. os. mn. č. podmiňovacího způsobu se píše dohromady |
| (oni) chtějí, sázejí, sází | chtěj, sázej | 3. os. mn. č. |
| vezmi, pomoz, lehni si, nech | vem, pomoc, lehni se | rozkazovací způsob |
| bez dvou lidí, s dvěma lidmi | s dvouma | číslovky |
| v Mexiku, v Kongu, v Monaku / o Novákovi | v Mexicu | skloňování |
| mezi kolegyněmi, s dcerami, s lidmi, s dětmi | s lidma, s dětma | 7. pád mn. č. |
| výjimka | vyjímka | podstatné jméno od vyjmout — vý- |
| bych šel (já), bys šel (ty) | bysem | podmiňovací způsob |