Autor: Bohumil Hrabal · Napsáno: 1971, vydáno: samizdat a exil (1980), oficiálně 1989 · Druh: epika · Žánr: román (pikareskní, vzpomínkový) · Směr: česká próza 70. let, samizdat
Stručný obsah
Vypravěč Jan Dítě je malý, nenápadný chlapec, který chce být jednou milionářem. Začíná jako pikolík v pražském hotelu Zlatá Praha, kde se naučí, že za peníze se dá koupit všechno — i láska. Pak pracuje jako číšník v luxusním hotelu Tichota za městem, kde se scházejí boháči k tajným večírkům, a v hotelu Paříž. Tam ho vychovává vrchní Skřivánek, který o sobě říká, že „obsluhoval anglického krále“. Jan je hrdý, že on sám obsluhoval habešského císaře a dostal od něj vyznamenání.
Za okupace se Jan zamiluje do německé tělocvikářky Lízy a vezme si ji — kvůli tomu musí podstoupit ponižující zkoušky „čistoty krve“. Češi ho považují za zrádce, Němci za méněcenného. Líza pak za války přiveze vzácné poštovní známky ukradené deportovaným Židům. Líza zahyne při bombardování a Jan známky prodá. Stane se milionářem a postaví si vlastní hotel.
Po únoru 1948 ale komunisté jeho hotel znárodní a jako „milionáře“ ho zavřou do internačního tábora s ostatními boháči. Ti ho ale mezi sebou nepřijmou — jeho milion je příliš malý. Po propuštění pracuje jako cestář na opuštěné silnici v pohraničí na Šumavě, žije sám s koněm, kozou, psem a kočkou. Tady, v samotě, se konečně zbaví touhy po majetku a úspěchu, smíří se se životem a smrtí a začne psát svůj příběh.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, román — pikareskní (hrdina z nízkých poměrů prochází mnoha prostředími a stoupá i padá) a vzpomínkový, s groteskními a pohádkovými prvky.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- hotel Zlatá Praha — Jan jako pikolík, peníze rozhozené po podlaze,
- hotel Tichota — večírky boháčů,
- habešský císař v hotelu Paříž,
- zkoušky „árijské krve“ a svatba s Lízou,
- Jan milionářem — vlastní hotel,
- internace milionářů,
- samota na Šumavě — závěr, smíření.
Téma a motivy
- Téma: touha po bohatství a úspěchu, která nepřináší štěstí; malý člověk ve velkých dějinách (první republika, okupace, komunismus); cesta k pokoře a smíření.
- Motivy: hotel, peníze, číšník, vyznamenání, ženy, láska, známky, válka, znárodnění, tábor, silnice, zvířata, samota, smrt, psaní.
Časoprostor
- Čas: od 20. let přes okupaci až po 50. léta 20. století.
- Prostor: Praha a okolí (hotely Zlatá Praha, Tichota, Paříž), Cheb (Lízin domov), Janův hotel, internační tábor, Šumava.
Kompoziční výstavba
Pět částí; každá začíná větou „Dávejte pozor, co vám teď povím“ a končí „Stačí vám to? Dneska končím.“ — jako vyprávění v hospodě. Děj chronologický, epizodický (jednotlivé historky).
II. část
Vypravěč
Ich-forma — vypráví Jan Dítě, prostě, naivně, s humorem; čtenáře přímo oslovuje.
Postavy
- Jan Dítě — malý vzrůstem, ctižádostivý číšník, touží po bohatství a uznání; zpočátku naivní a bezohledný, nakonec moudrý a pokorný.
- vrchní Skřivánek — zkušený číšník, který „obsluhoval anglického krále“ a vidí lidem do duše.
- Líza — německá učitelka tělocviku, Janova žena, oddaná nacismu.
- habešský císař — host, kterého Jan obsluhoval.
- boháči a hosté hotelů, milionáři v táboře.
Typy promluv
Souvislé pásmo vypravěče — dlouhé věty, v nichž je vložena přímá řeč; oslovení čtenáře.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- dlouhá, plynoucí souvětí, proud řeči („pábení“),
- hovorová čeština, číšnický slang,
- groteska a nadsázka, ironie,
- opakování úvodních a závěrečných frází,
- pohádkové a poetické obrazy,
- symboly: peníze (marnost), silnice (cesta života), zvířata (prostota).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Bohumil Hrabal (1914–1997) — prozaik, autor Ostře sledovaných vlaků, Postřižin, Příliš hlučné samoty. Po roce 1968 nesměl publikovat. Obsluhoval jsem anglického krále napsal v roce 1971 za osmnáct dní na chalupě v Kersku; kniha kolovala v samizdatu, vyšla v exilu (Kolín nad Rýnem, 1980) a oficiálně až po roce 1989. Hrabal ji považoval za jedno ze svých nejdůležitějších děl. Zfilmoval ji Jiří Menzel (2006). Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Josef Škvorecký — Příběh inženýra lidských duší (1977, exil)
Česká próza 70. let, vydaná v exilu (Toronto). Vypravěč Danny Smiřický vzpomíná na válku, komunismus a emigraci — malý člověk v soukolí dějin 20. století, s humorem a ironií, jako u Hrabala.
Václav Havel — Audience (1975)
Hra o spisovateli, který musí pracovat v pivovaru — normalizační absurdita. Jako Hrabal ukazuje, jak režim deformuje obyčejný život a jak se člověk musí vyrovnat s ponížením.
Günter Grass — Plechový bubínek (1959)
Německý román, jehož vypravěč, malý Oskar, prochází s groteskním odstupem nacismem a válkou. Jako Jan Dítě je malého vzrůstu, vypráví ich-formou a dějiny vidí zdola, groteskně.
Literární směr
Česká próza 70. let — samizdatová a exilová literatura v době normalizace (B. Hrabal, L. Vaculík, J. Škvorecký, V. Havel, M. Kundera). Hrabal stojí na pomezí: část díla vycházela oficiálně, část jen v samizdatu.