Autor: František Kožík · Vydáno: 1939 · Druh: epika · Žánr: životopisný (biografický) román · Směr: česká próza 30. a 40. let
Stručný obsah
Román vypráví skutečný životní příběh Jana Kašpara Dvořáka (1796–1846), který se proslavil v Paříži jako mim Jean-Gaspard Deburau — tvůrce postavy Pierota.
Jan Kašpar se narodí v Kolíně do rodiny kočovných komediantů a akrobatů. S otcem a sourozenci putuje Evropou a vystupuje na jarmarcích; Jan je slabší, méně obratný než ostatní a otec ho za to trestá. Rodina se dostane až do Paříže, kde začne hrát v malém lidovém divadle Funambules (Divadlo provazochodců) na bulváru. Jan tam postupně vytvoří novou podobu postavy Pierota z commedie dell’arte: bílý obličej, bílý oděv, němá hra — smutný, něžný, chudý snílek, který beze slov vyjádří všechno. Stane se slavným, oblíbeným u prostých lidí i u pařížských umělců a spisovatelů.
V soukromí se Debureau trápí — zažívá nešťastnou lásku, ztráty, chudobu. Jednou se na ulici střetne s mladíkem, který ho urazí, a nešťastnou náhodou ho zabije holí; soud ho osvobodí. Až do smrti hraje Pierota; pokračovatelem se stane jeho syn.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, životopisný román — umělecky zpracovaný životopis skutečné osobnosti; zároveň román o umělci a jeho poslání.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- dětství v rodině komediantů,
- cesta do Paříže,
- první vystoupení v divadle Funambules,
- zrození Pierota,
- sláva a obdiv Paříže,
- soudní proces po nešťastném incidentu,
- smrt — závěr.
Téma a motivy
- Téma: život umělce, jeho talent, dřina, osamělost a sláva; umění, které dává radost prostým lidem; český původ slavného Pařížana.
- Motivy: komedianti, jarmark, akrobacie, divadlo, maska, bílý obličej, mlčení, smích a slzy, Paříž, soud, sláva.
Časoprostor
- Čas: konec 18. a 1. polovina 19. století (1796–1846).
- Prostor: Kolín, cesty po Evropě, Paříž — Boulevard du Temple, divadlo Funambules.
Kompoziční výstavba
Chronologická — sleduje hrdinův život od dětství po smrt; jednotlivé kapitoly jsou zlomovými okamžiky jeho života a kariéry.
II. část
Vypravěč
Er-forma, vševědoucí vypravěč, který s citem a obdivem sleduje hlavního hrdinu.
Postavy
- Jan Kašpar Dvořák (Deburau) — citlivý, skromný, zprvu nejistý, nakonec geniální mim; jeho Pierot je obrazem jeho vlastní duše.
- otec — hlava komediantské rodiny, tvrdý.
- sourozenci, komedianti, ředitel divadla, pařížské publikum, ženy jeho života.
Typy promluv
Pásmo vypravěče s popisy a úvahami, dialogy.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- lyrizovaný jazyk, citové popisy,
- divadelní termíny (pantomima, mim, maska),
- francouzská slova — pařížská atmosféra,
- kontrast smíchu a smutku, slávy a osamělosti,
- symbol Pierota — umělec, který skrývá bolest za maskou.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
František Kožík (1909–1997) byl prozaik, básník, dramatik a rozhlasový pracovník (režisér a dramaturg). Největší z pierotů (1939) je jeho nejslavnější dílo, vydané na začátku okupace — připomínal Čechům, že jejich krajan dobyl Paříž. Psal hlavně životopisné romány o umělcích a historických osobnostech. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Eduard Bass — Cirkus Humberto (1941)
Česká próza z doby okupace o lidech z manéže — artistech, kteří se ve světě proslavili pílí a talentem. Jako Kožík připomíná Bass svět kočovných umělců a hrdost na české lidi ve světě.
Vladislav Vančura — Obrazy z dějin národa českého (1939–1940)
Česká próza z počátku okupace, která se obrací k národní minulosti a posiluje sebevědomí národa. Kožík i Vančura v těžké době připomínají velké osobnosti a českou tradici.
Irving Stone — Žízeň po životě (1934)
Americký životopisný román o Vincentu van Goghovi — příběh umělce, jeho talentu, chudoby a osamělosti. Stejný žánr i téma jako Největší z pierotů.
Literární směr
Česká próza konce 30. a 40. let — v době ohrožení a okupace návrat k minulosti a velkým osobnostem, životopisný a historický román (F. Kožík, V. Vančura, J. Drda).