1622–1673 · dramatik, herec a ředitel divadla · francouzský klasicismus (klasicismus, osvícenství a preromantismus)
Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Největší autor klasicistní komedie, který z „nízkého“ žánru udělal vážné umění.
Život
- Syn bohatého pařížského královského čalouníka, měl převzít otcovo místo, vystudoval i práva.
- Místo toho založil s přáteli divadelní společnost, která v Paříži zkrachovala; asi 13 let pak kočoval po francouzském venkově — tam se naučil hrát i psát komedie.
- Po návratu do Paříže získal přízeň Ludvíka XIV., jeho společnost hrála v královských divadlech.
- Byl autorem, ředitelem i hercem hlavních rolí. Jeho satiry mu získaly mocné nepřátele — Tartuffe byl pět let zakázán.
- Zemřel krátce po čtvrtém představení Zdravého nemocného, ve kterém hrál titulní roli.
Tvorba
- Tartuffe (1664/1669) — pokrytec a svatoušek ().
- Lakomec (1668) — lakomý otec Harpagon ().
- Misantrop (1666) — muž, který nesnáší přetvářku společnosti.
- Don Juan (1665) — svůdník a bezbožník.
- Škola žen, Zdravý nemocný, Měšťák šlechticem, Směšné preciózky.
Typické rysy tvorby
- charakterová komedie — postava s jednou přehnanou vlastností (lakota, pokrytectví, hypochondrie) jako typ,
- satira společnosti — šlechty, měšťanů, lékařů, náboženského pokrytectví,
- klasicistní pravidla (trojí jednota, 5 jednání), ale živý, srozumitelný jazyk,
- prvky lidové frašky (bití, převleky), často šťastný konec přinesený náhodou nebo králem,
- inspirace antickou komedií (Plautus).
Kontext
Francouzský klasicismus 17. století, doba Ludvíka XIV. Současníci: J. Racine (Faidra) a P. Corneille (Cid) — tragédie, J. de La Fontaine (Bajky), N. Boileau (teoretik klasicismu). V Čechách současně baroko: J. A. Komenský, B. Balbín.