Autor: Ivan Olbracht · Vydáno: 1933 · Druh: epika · Žánr: baladický román · Směr: česká meziválečná próza, sociální próza
Stručný obsah
Román vychází ze skutečného příběhu zbojníka Nikoly Šuhaje z vesnice Koločava na Podkarpatské Rusi (dnes Ukrajina), který byl zabit roku 1921.
Úvod popisuje drsný kraj, chudou vesnici Koločavu a její obyvatele — horaly, dřevorubce, pastevce a židovské obchodníky. Nikola Šuhaj, mladý muž z chudé rodiny, je za 1. světové války rakouským vojákem. Dezertuje z armády a skrývá se v horách. Lidé si vyprávějí, že je nezranitelný — kouzelnou ochranu prý získal, když se za války skrýval, a ztratí ji jen vlastní vinou.
Po válce, když kraj připadne Československu, se z Nikoly stane zbojník: s bratrem Jurajem a s několika pomocníky přepadá a okrádá bohaté (obchodníky, židovské krčmáře), chudým často pomáhá. Miluje krásnou Eržiku, dceru Dračovou, a kvůli ní se vrací do vesnice. Četníci ho marně pronásledují, mstí se jeho rodině a vesničanům. Na Nikolovu hlavu je vypsána odměna.
Nakonec Nikolu a jeho bratra zradí jeho vlastní kamarádi — pro peníze z odměny a aby se zbavili četnických šikan je zabijí sekerami. Nikola zůstává v lidové paměti jako hrdina a legenda.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, román — Olbracht ho sám označil jako baladu: příběh s legendárními a nadpřirozenými prvky (nezranitelnost), tragickým koncem a lyrickými pasážemi. Spojuje realistický, sociální obraz kraje s mýtem.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- úvodní popis Koločavy a kraje,
- Nikolova dezerce a život v horách,
- Nikola a Eržika — láska,
- přepadení a četnické pronásledování,
- zrada a smrt Nikoly a Juraje — závěr.
Téma a motivy
- Téma: touha po svobodě a spravedlnosti chudého člověka; legenda o zbojníkovi, který se staví proti moci; zrada pro peníze; bída a útlak Podkarpatské Rusi.
- Motivy: hory, les, válka, dezerce, četníci, zbojník, nezranitelnost, láska, odměna, zrada, sekera, legenda, píseň.
Časoprostor
- Čas: 1. světová válka a léta po ní (1917–1921).
- Prostor: Koločava a hory Podkarpatské Rusi (Karpaty), lesy, salaše.
Kompoziční výstavba
Kniha postupuje od úvodu o Koločavě a o Nikolově legendě přes jeho zbojnický život ke zradě a smrti. Děj chronologický, prokládaný retrospektivami a lyrickými pasážemi (příroda, legendy, písně). Kniha střídá realistické vyprávění a baladický tón.
II. část
Vypravěč
Er-forma, vypravěč se střídá mezi objektivním popisem (téměř reportážním — čísla, fakta, úřady) a baladickým, legendárním vyprávěním, jak ho podávají lidé.
Postavy
- Nikola Šuhaj — mladý, silný, odvážný, hrdý; zbojník, který bere bohatým; legendární „nezranitelný“ hrdina, nakonec zrazený.
- Eržika Dračová — Nikolova milá a žena, krásná, věrná.
- Juraj Šuhaj — Nikolův mladší bratr, obdivuje ho.
- Nikolovi společníci — nakonec zrádci.
- četníci — čeští, cizí v kraji; krčmáři a obchodníci — bohatí.
- lidé z Koločavy — chudí, pověrčiví, nositelé legendy.
Typy promluv
Pásmo vypravěče, dialogy (místní řeč), vložené písně a pověsti.
Veršová výstavba
Netýká se — próza (s rytmizovanými, baladickými pasážemi a vloženými písněmi).
III. část — jazykové prostředky
- nářeční a místní výrazy, rusínská slova — autenticita prostředí,
- lyrické, baladické pasáže — opakování, rytmus, obraznost,
- úřední, reportážní jazyk (hlášení četníků, čísla) — kontrast k legendě,
- metafory a přirovnání z přírody (Nikola jako jelen),
- symboly: hory a les (svoboda), nezranitelnost (moc legendy), sekera (zrada).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Ivan Olbracht (vlastním jménem Kamil Zeman, 1882–1952) byl syn spisovatele Antala Staška, novinář a levicový, později komunistický autor (vězněn za politickou činnost). Na začátku 30. let několikrát pobýval na Podkarpatské Rusi, studoval tamní život a archivní záznamy o Šuhajovi — odtud trilogie děl z tohoto kraje: Nikola Šuhaj loupežník, reportáž Hory a staletí a povídky Golet v údolí (o životě chudých chasidských Židů). Nikola Šuhaj je jeho vrcholné dílo. Napsal i psychologický román Podivné přátelství herce Jesenia a román Anna proletářka. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Karel Čapek — Hordubal (1933)
Ve stejném roce vyšel Čapkův román rovněž z Podkarpatské Rusi. Juraj Hordubal se vrátí z Ameriky domů a je zavražděn. Oba autoři ukazují chudý, drsný kraj na okraji republiky a osamělého muže, kterého okolí nepochopí; Čapek zkoumá, zda lze poznat pravdu o člověku, Olbracht vytváří legendu.
Vladislav Vančura — Markéta Lazarová (1931)
Český román o loupežnících ve středověku (Kozlíkové z Roháčku). Jako u Olbrachta jde o zbojníky, kteří žijí mimo zákon, svobodně a krutě, a o lásku, která roste uprostřed násilí. Oba romány mají baladický tón a bohatý, obrazný jazyk.
Michail Šolochov — Tichý Don (1928–1940)
Ruský román o donských kozácích v 1. světové a občanské válce — i tam je hrdina mezi frontami, vzdorující moci, a drsný, krásný kraj s vlastními zákony.
Literární směr
Česká meziválečná próza, sociální a baladická linie (I. Olbracht, M. Majerová, V. Vančura) — zájem o chudé, utlačované, o okrajové kraje; spojení realismu s lyrikou a mýtem.