1828–1910 · prozaik, myslitel · ruský realismus (realismus a naturalismus)
Jeden z největších romanopisců světové literatury, autor Vojny a míru a Anny Kareniny.
Život
- Hrabě ze staré šlechtické rodiny, vyrůstal na rodovém statku Jasná Poljana, brzy osiřel.
- Nedokončil studium na univerzitě v Kazani, jako důstojník bojoval na Kavkaze a v Krymské válce (obléhání Sevastopolu).
- Na statku zakládal školy pro rolnické děti, sám psal učebnice.
- S manželkou Sofií měl třináct dětí; ona mu přepisovala rukopisy.
- V 70.–80. letech prožil duchovní krizi, vytvořil vlastní učení — křesťanství bez církve, nenásilí, prostý život, odmítání majetku. Pravoslavná církev ho exkomunikovala.
- V 82 letech utekl z domova a zemřel na železniční stanici Astapovo.
Tvorba
- Dětství, Chlapectví, Jinošství — autobiografická trilogie.
- Sevastopolské povídky — z Krymské války.
- Vojna a mír (1869) — román-epopej z doby napoleonských válek.
- Anna Karenina (1878) — tragédie ženy a obraz ruské společnosti ().
- Smrt Ivana Iljiče — novela o umírání.
- Kreutzerova sonáta, Vzkříšení — pozdní díla s mravním poselstvím.
Typické rysy tvorby
- široký epický obraz společnosti — šlechta, rolníci, vojáci,
- hluboká psychologie postav, vnitřní monolog,
- mravní a filozofické otázky — smysl života, smrt, víra, rodina,
- kritika pokrytectví vysoké společnosti, obdiv k prostému životu rolníků.
Kontext
Ruský realismus 2. poloviny 19. století. Současníci: F. M. Dostojevskij, I. S. Turgeněv, A. P. Čechov; ve Francii G. Flaubert, É. Zola. V Čechách současně májovci a realisté (J. Neruda, K. Světlá, bratři Mrštíkové). Tolstého myšlenky o nenásilí ovlivnily mj. M. Gándhího.