Autorka: Jane Austenová · Vydáno: 1813 · Druh: epika · Žánr: román (společenský, romance) · Směr: na pomezí klasicismu, sentimentalismu a realismu
Stručný obsah
Pan a paní Bennetovi z Longbournu mají pět dcer a malý majetek, který po otcově smrti připadne vzdálenému bratranci. Paní Bennetová proto touží dcery výhodně provdat. Do sousedního sídla Netherfield se nastěhuje bohatý a milý pan Bingley, který se zamiluje do nejstarší, hodné a krásné Jane. Jeho přítel, ještě bohatší pan Darcy, působí pyšně a odměřeně — na plese urazí druhou dceru, chytrou a vtipnou Elizabeth, a ta si o něm vytvoří předsudek. Utvrdí ji v něm pohledný důstojník Wickham, který tvrdí, že ho Darcy připravil o dědictví.
Elizabeth odmítne nabídku k sňatku od směšného faráře pana Collinse (budoucího dědice Longbournu); toho si pak vezme její rozumná přítelkyně Charlotte. Bingley náhle odjede — Darcy ho přesvědčil, že Jane o něj nestojí. Na návštěvě u Charlotty v Kentu Darcy Elizabeth nečekaně požádá o ruku, ale tak povýšeně, že ho rozhořčeně odmítne a vyčte mu Jane i Wickhama. Darcy jí druhý den předá dopis: vysvětlí, proč odradil Bingleyho, a odhalí, že Wickham je lhář, který chtěl svést jeho mladou sestru. Elizabeth pochopí, jak se mýlila.
Při výletu se strýcem a tetou navštíví Darcyho sídlo Pemberley a poznává ho jako laskavého a zdvořilého. Pak přijde zpráva, že nejmladší, lehkomyslná Lydie utekla s Wickhamem — skandál, který by zničil pověst celé rodiny. Darcy tajně zařídí a zaplatí jejich sňatek. Bingley se vrátí a vezme si Jane. Darcyho pyšná teta lady Catherine se marně snaží Elizabeth zastrašit. Darcy znovu požádá o ruku a tentokrát je přijat.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, román — společenský román s milostným příběhem (romance), zároveň román mravů s ironickým obrazem anglické venkovské společnosti.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- úvodní kapitola — slavná první věta o bohatém svobodném muži, který „musí hledat manželku“, rozhovor manželů Bennetových,
- ples v Merytonu — Darcy urazí Elizabeth,
- žádost pana Collinse,
- první Darcyho žádost a odmítnutí,
- Darcyho dopis,
- návštěva Pemberley,
- lady Catherine u Elizabeth.
Téma a motivy
- Téma: cesta dvou lidí k lásce přes vlastní pýchu a předsudky; sňatek a postavení žen v době, kdy byl sňatek jejich jediným zabezpečením; společenské rozdíly.
- Motivy: ples, sňatek, věno, dědictví, dopis, žádost o ruku, první dojem, omyl, pověst, útěk, panské sídlo.
Časoprostor
- Čas: přelom 18. a 19. století (napoleonské války — v Merytonu je ubytován pluk); děj trvá asi rok.
- Prostor: anglický venkov — hrabství Hertfordshire (Longbourn, Netherfield, Meryton), Kent (Hunsford, Rosings), Derbyshire (Pemberley), krátce Londýn.
Kompoziční výstavba
Chronologická, tři svazky, 61 kapitol. Hlavní linie (Elizabeth a Darcy) se proplétá s vedlejšími (Jane a Bingley, Lydie a Wickham, Charlotte a Collins). Zlomem je Darcyho dopis uprostřed románu — od něj se Elizabethin pohled obrací.
II. část
Vypravěč
Er-forma, vypravěč je vševědoucí, ale většinou se drží pohledu Elizabeth — čtenář sdílí její omyly. Vypravěč je ironický, komentuje postavy s jemným humorem.
Postavy
- Elizabeth Bennetová — chytrá, vtipná, sebevědomá, nezávislá; mýlí se kvůli svým předsudkům, ale umí chybu přiznat.
- Fitzwilliam Darcy — bohatý šlechtic, zdánlivě pyšný a chladný, ve skutečnosti čestný, štědrý a plachý.
- Jane Bennetová — krásná, laskavá, v každém vidí dobro.
- Charles Bingley — přátelský, otevřený, ale nerozhodný.
- pan Bennet — ironický, chytrý, ale pohodlný otec; paní Bennetová — hloupá, upovídaná, posedlá sňatky dcer.
- Lydie — lehkomyslná nejmladší dcera.
- George Wickham — okouzlující, lživý a vypočítavý důstojník.
- pan Collins — podlézavý, směšný farář; lady Catherine de Bourgh — pyšná, panovačná aristokratka.
Typy promluv
Hodně dialogů — vtipné, ostré rozhovory (Elizabeth × Darcy, Elizabeth × lady Catherine); pásmo vypravěče s ironickými komentáři; dopisy (Darcyho dopis); polopřímá řeč — Elizabethiny myšlenky.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- ironie vypravěče i postav — hlavní prostředek knihy (už první věta),
- dialogy jako prostředek charakteristiky — postavy se prozradí tím, jak mluví (Collinsovy nabubřelé proslovy, nesmysly paní Bennetové),
- spisovný, kultivovaný jazyk s dlouhými souvětími,
- kontrast postav (Jane × Elizabeth, Darcy × Wickham, Bingley × Darcy),
- dopisy jako zlomová místa děje.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Jane Austenová (1775–1817) byla dcera venkovského faráře z Hampshiru, nikdy se nevdala a žila skromně v kruhu rodiny. Psala od dětství. Pýchu a předsudek napsala už v letech 1796–1797 pod názvem První dojmy; vydaná byla až roku 1813, anonymně („od autorky Rozumu a citu“). Za života vydala čtyři romány, všechny bez svého jména. Patří k jejím nejoblíbenějším dílům. Více na stránce autorky.
Autoři téže doby
Magdalena Dobromila Rettigová — Domácí kuchařka (1826), povídky pro ženy
Česká obrozenecká autorka, která psala pro ženy a o ženách: sentimentální povídky, rady pro hospodyně a výchovu dívek, a kolem sebe v Litomyšli shromažďovala dívky a učila je česky. Stejně jako Austenová se zabývá světem žen, domácností a sňatkem — Rettigová ale vychovatelsky a vlastenecky, Austenová s ironií a nadhledem.
Walter Scott — Waverley (1814)
Skotský současník Austenové, zakladatel historického románu. Ve stejné době zakládá úplně jiný typ románu — dobrodružný, z minulosti, plný romantických bitev. Austenová naproti tomu píše o všedním životě současnosti „kousek slonoviny dva palce široký“ — jak sama říkala o své tvorbě — a tím předjímá realismus.
Charlotte Brontëová — Jana Eyrová (1847)
Anglická autorka další generace. Také ukazuje postavení ženy bez majetku a její touhu po samostatnosti a lásce mezi rovnými. Jana jako Elizabeth odmítá sňatek bez lásky a vzdoruje společnosti; Brontëová však píše vášnivě a romanticky, Austenová ironicky a střídmě.
Literární směr
Austenová stojí na pomezí klasicismu (rozum, řád, střídmost, ironie), sentimentalismu (zájem o city a sňatky — ale ten často zesměšňuje) a předchází realismus (věrný obraz všední společnosti, psychologie postav). Romantismus, který v její době vrcholí (Byron, Scott), ji téměř neovlivnil.