Autor: Ian McEwan · Vydáno: 2016 · Druh: epika · Žánr: psychologický román (krimi, parodie) · Směr: současná světová literatura, postmodernismus
Stručný obsah
Vypravěčem je nenarozené dítě — plod v posledních týdnech těhotenství v lůně své matky Trudy. Slyší a cítí všechno, co se kolem děje: hudbu, rozhlas, víno, které matka pije, i rozhovory dospělých. A ty jsou děsivé.
Trudy opustila svého manžela Johna Cairncrosse, laskavého, ale zadluženého básníka a nakladatele, a v jeho velkém, zchátralém londýnském domě žije se svým milencem — Johnovým bratrem Claudem, primitivním a chamtivým obchodníkem s nemovitostmi. Milenci plánují Johna otrávit a zmocnit se domu. Dítě, které všechno slyší, nemůže nic udělat — jen přemýšlet, trpět a přemýšlet o světě, o smyslu života, o své lásce k otci a zároveň k matce.
Trudy a Claude Johnovi podají otrávený smoothie (s nemrznoucí směsí). John zemře, vyšetřování se ale komplikuje a policie začne pátrat. Ve chvíli, kdy chtějí milenci uprchnout, se dítě rozhodne jednat — protrhne plodové obaly a matka začne rodit. Dítě se narodí právě ve chvíli, kdy přichází policie.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, psychologický román s rysy detektivky (plánovaná vražda) a parodie — je to volné převyprávění Shakespearova Hamleta (Trudy = Gertruda, Claude = Claudius, dítě = Hamlet).
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- úvod — dítě představuje sebe a svou situaci,
- dítě poslouchá rozhlas a uvažuje o světě,
- plánování vraždy Trudy a Claudem,
- Johnova návštěva a otrava,
- vyšetřování,
- porod — závěr.
Téma a motivy
- Téma: vražda a zrada v rodině viděná očima nenarozeného dítěte; bezmoc, svědomí, rozhodování; filozofické úvahy o světě, do kterého se má dítě narodit.
- Motivy: lůno, matka, otec, strýc, víno, jed, smoothie, dům, poezie, rozhlas, porod.
Časoprostor
- Čas: současnost (2. desetiletí 21. století); děj trvá několik dní.
- Prostor: Londýn — zchátralý dům Cairncrossových; celý svět je ale dán lůnem, odkud dítě vnímá okolí.
Kompoziční výstavba
Chronologická, krátký, soustředěný děj; prokládaný úvahami dítěte o politice, filozofii, víně a literatuře. Paralela s Hamletem je přítomna ve stavbě i postavách.
II. část
Vypravěč
Ich-forma — vypravěč je nenarozený plod; nečekaně vzdělaný, ironický, filozofující (zná svět z rozhlasových pořadů, které matka poslouchá). Je nespolehlivý — vidí jen to, co slyší.
Postavy
- dítě (plod) — vypravěč, vzdělaný, ironický, bezmocný; Hamlet své doby.
- Trudy — matka, krásná, sobecká, váhavá; Gertruda.
- Claude — Johnův bratr a Trudin milenec, primitivní, chamtivý; Claudius.
- John Cairncross — otec, básník, laskavý, idealista; obraz Hamletova otce.
- Elodie — Johnova přítelkyně, básnířka.
Typy promluv
Vnitřní monolog vypravěče, dialogy dospělých (které dítě „odposlouchává“).
Veršová výstavba
Netýká se — próza (John recituje poezii).
III. část — jazykové prostředky
- ironie a černý humor,
- vznešený, sofistikovaný jazyk vypravěče (filozofie, poezie, víno),
- intertextualita — citace a narážky na Hamleta,
- kontrast vypravěčovy bezmoci a jeho intelektu,
- metafory lůna a „skořápky“ (název z Hamleta: „mohl bych být zavřen ve skořápce ořechu…“).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Ian McEwan (nar. 1948) je jeden z nejvýznamnějších současných britských spisovatelů. Začínal temnými povídkami (První láska, poslední pomazání), proslavil se romány Amsterdam (Bookerova cena 1998), Pokání (2001) a Sobota. Skořápka (2016) je kratší, hravější dílo z jeho pozdní tvorby — parodie a pocta Shakespearovi. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jáchym Topol — Citlivý člověk (2017)
Současný český román plný černého humoru, grotesky a intertextuality, kde se v realistickém světě objevují absurdní a krutá dobrodružství. Jako McEwan si Topol hraje s literárními odkazy a s nespolehlivým vyprávěním.
Michal Viewegh — Báječná léta pod psa (1992)
Česká postmoderní próza o rodině, vyprávěná s ironií a hrou s literaturou (román v románu). McEwan i Viewegh pracují s ironickým vypravěčem a rodinnými vztahy.
Margaret Atwoodová — Hag-Seed (2016)
Současná anglicky psaná próza z téže doby, převyprávění Shakespearovy Bouře v rámci řady „Hogarth Shakespeare“. Jako McEwan přenáší Shakespeara do současnosti s ironií a hrou.
Literární směr
Současná britská literatura a postmodernismus — intertextualita, převyprávění klasiky, nespolehlivý vypravěč, ironie, filozofické úvahy.