Autor: Carlo Goldoni · Vzniklo: 1745 (přepracováno 1753) · Druh: drama · Žánr: komedie (situační, ve stylu commedia dell’arte) · Směr: klasicismus a osvícenství
Stručný obsah
Do Benátek přijíždí Beatrice z Turína, převlečená za svého bratra Federiga Rasponiho, kterého v souboji zabil její milý Florindo. Florindo musel uprchnout a Beatrice ho hledá. Federigo byl zasnoubený s Clarice, dcerou benátského kupce Pantalona — ta se ale mezitím, v domnění, že je Federigo mrtvý, zasnoubila se Silviem, synem doktora Lombardiho. „Federigův“ příjezd tak všechno zamotá.
Beatrice si vezme do služby chudého, věčně hladového sluhu Truffaldina. Ten se v hostinci u Brighelly dá najmout i druhým pánem — Florindem, který bydlí ve stejném hostinci. Aby měl dvojnásobný plat (a dvojnásobný oběd), musí oba pány obsluhovat tak, aby se nic nedozvěděli. Plete si dopisy, servíruje dva obědy najednou, zamění šaty v kufrech — a když najdou v kapse obraz, vymlouvá se na smyšleného zemřelého pána.
Nakonec se Beatrice a Florindo najdou, Beatrice odhalí svou pravou totožnost, Clarice si může vzít Silvia a Truffaldino se přizná ke dvojí službě. Odpustí se mu a smí si vzít komornou Smeraldinu. Hra končí trojí svatbou.
I. část
Literární druh a žánr
Drama, komedie — hlavně situační (komika ze záměn, nedorozumění, převleků a honičky). Vychází z italské lidové commedie dell’arte, ale má napsaný text.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Truffaldino přijde do Pantalonova domu — 1. jednání, ohlásí „Federiga“,
- Truffaldino se nechá najmout druhým pánem — 1. jednání,
- dopis — Truffaldino ho otevře a pak zalepí rozžvýkaným chlebem,
- dvojí oběd — 2. jednání, slavná scéna, kdy obsluhuje oba pány současně (a sám jí),
- kufry a portrét — 3. jednání,
- odhalení a svatby — závěr.
Téma a motivy
- Téma: komické zápletky sluhy, který chce sloužit dvěma pánům najednou; láska, která překoná překážky.
- Motivy: převlek, záměna, dopis, jídlo, hlad, peníze, hostinec, kufr, portrét, souboj, svatba, mazanost.
Časoprostor
- Čas: 18. století, Goldoniho současnost; děj trvá přibližně jeden den.
- Prostor: Benátky — Pantalonův dům, ulice, Brighellův hostinec.
Kompoziční výstavba
Chronologická, 3 jednání, souběžné dějové linie (Beatrice a Florindo, Clarice a Silvio, Truffaldino a Smeraldina) se proplétají přes Truffaldina. Komické situace se stupňují až ke konečnému odhalení. Části: jednání – výstupy – repliky.
II. část
Vypravěč
Není — drama.
Postavy
Postavy vycházejí z typů (masek) commedie dell’arte, ale Goldoni jim dává individuální rysy.
- Truffaldino — sluha (maska Harlekýna), hladový, mazaný, ale i prostoduchý, vynalézavý ve výmluvách; komik celé hry. Hlavní postava.
- Beatrice — odvážná, rozhodná žena, kvůli lásce se převleče za muže.
- Florindo — Beatricin milý, šlechtic na útěku.
- Pantalone — benátský kupec (maska starého lakomého obchodníka).
- doktor Lombardi — učený, upovídaný (maska „Doktora“), cituje latinsky.
- Clarice a Silvio — zamilovaná dvojice, oba výbušní.
- Smeraldina — Claricina komorná, prostořeká, rozumná.
- Brighella — hostinský.
Typy promluv
Dialog, rychlé střídání replik; monology Truffaldina, který se svěřuje divákům se svými plány a starostmi; repliky stranou.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- hovorový, živý jazyk sluhů × spisovnější jazyk pánů — charakteristika postav,
- slovní komika: výmluvy, nesmyslné vysvětlování, přeřeknutí,
- situační komika: honičky, záměny, převlek,
- latinské citáty doktora Lombardiho — zesměšnění učenosti,
- rychlé repliky — spád a tempo hry.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Carlo Goldoni (1707–1793) se narodil v Benátkách, vystudoval práva a nějakou dobu působil jako advokát, ale celý život ho táhlo divadlo. Psal pro benátská divadla a provedl reformu italské komedie: místo improvizace herců v maskách commedie dell’arte prosadil pevně napsaný text a místo neměnných masek živé postavy z měšťanského prostředí. Sluha dvou pánů stojí na začátku této reformy — vznikl jako scénář pro improvizaci, který Goldoni později přepsal v celý text. Napsal přes sto komedií (Poprask na laguně, Mirandolina). Konec života strávil v Paříži. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Matěj Kopecký — loutkové hry (konec 18. a začátek 19. století)
Nejznámější český lidový loutkář doby národního obrození. Jeho hry (např. Doktor Faust, Oldřich a Božena) hrály se na venkově česky a hlavní komickou postavou byl Kašpárek — český potomek komického sluhy z commedie dell’arte, stejně jako Truffaldino (Harlekýn). Spojuje je lidová komika, sluha chytřejší než páni a improvizace na danou osnovu.
Václav Kliment Klicpera — Zlý jelen, Rohovín Čtverrohý (20. léta 19. století)
Zakladatel české veselohry v době národního obrození, o generaci později. Jeho komedie stojí stejně jako Goldoniho na situační komice, záměnách a lidových typech postav a měly bavit široké publikum. Klicpera byl v tom, co Goldoni pro italské divadlo — tvůrce původní komedie v národním jazyce.
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais — Figarova svatba (1784)
Francouzská komedie z doby osvícenství. Hlavní postavou je opět sluha, Figaro — chytřejší a sympatičtější než jeho pán. Stejně jako Truffaldino řídí intrikou celou hru; u Beaumarchaise ale komedie získává ostrou společenskou kritiku šlechty, o pět let před Velkou francouzskou revolucí.
Literární směr
- století — klasicismus a osvícenství: víra v rozum, kritika předsudků, divadlo, které má pobavit i poučit. V Itálii Goldoni reformoval commedii dell’arte (lidové improvizované divadlo s maskami: Harlekýn, Pantalone, Doktor, Kolombína) směrem k realistické komedii ze života měšťanů.