Obecná charakteristika díla
Téma: Antigona i přes zákaz pohřbila svého bratra Polyneika. Důsledkem jejího neuposlechnutí je, že si Kreón uvědomí svou chybu – ale pozdě. Mravní zákony jsou víc než lidské zákony.
Myšlenka:
- mládí – svědomí, rozum, etika × Kreón – moc, autorita
- autorova víra v mravní hodnoty člověka a rozum
- i ten nejmoudřejší člověk se může mýlit; svou chybu by si měl uvědomit a uznat ji, i když někdy pozdě
- osud nelze ovlivnit; osudovost = bohové rozhodnou o tom, jak naloží s našimi životy
Motivy: bohové, láska, poslušnost
Literární druh: drama
Literární žánr: tragédie (starověká, řecká, antická)
Postavy, prostředí, děj
Antigona – odvážná, odhodlaná, cílevědomá, ochotná nést následky za své činy, ctí bohy, obětavá a hrdinská; ve sporu s Kreontem fyzicky prohrává, ale morálně vítězí; hrdě hájí svůj čin vůči neúprosnému samovládci
Kreón – thébský král, tvrdohlavý, sobecký, krutý, neústupný vladař, nemyslí na následky svých činů, nedbá názorů druhých ani odvěkých nepsaných zákonů; myslí si, že je víc než bůh
Ismené – Antigonina sestra, dcera thébského krále Oidipa; zpočátku bojácná a nerozhodná, pak chce sdílet sestřin trest
Haimón – syn Kreonta, miluje Antigonu; respektuje otce, ale ten nebere jeho názory vážně; zabije se
Eurydiké – manželka Kreonta, prokleje ho za smrt svého syna a sama spáchá sebevraždu
Teiresiás – slepý věštec, který varuje Kreonta, že se blíží zkáza; ten mu ale nevěří
Další postavy: 1. a 2. hlídač, náčelník a sbor
Čas: mytologický námět, starověké Řecko
Prostředí: Théby, před královským palácem
Kompozice: chronologická, 5 dějství, na konci každého dějství zpěv sboru; dodržuje zásadu tří jednot (místa, času a děje)
Jazykové prostředky
- spisovný jazyk, ve verších
- zastaralý jazyk – archaismy (ni, co jest, rov)
- inverze – neobvyklé uspořádání slov
- monology, dialogy
- přirovnání
- metafory – přenesení významu na základě podobnosti (syn naň pohlédl zrakem divokým)
- metonymie, apostrofa (Ty zraku zlatého dne), ironie
- epiteta – básnické přívlastky
Literárně historický kontext
- attické (klasické) období – 5.–4. stol. př. n. l.
- drama vzniká po řecko-perských válkách z vystoupení při slavnostech na počest boha Dionýsa; vznikají amfiteátry
- dva druhy dramatu – tragédie a komedie
- mýtické náměty – hrdina podléhá v nerovném boji s bohy, proti osudu, tradicím či mravním zásadám
Sofoklés (5. stol. př. n. l.) – athénský dramatik, kněz a politik; dochovalo se 7 her ze 123; zavedl na scénu třetího herce.
Díla: Antigona, Král Oidipus, Élektra, Oidipús na Kolónu, Aiás, Trachíňanky, Filoktétés, zlomky satyrského dramatu Slídiči
Současníci a další představitelé:
- Aischylos – Oresteia
- Euripidés – Élektra
- Platón – Obrana Sókratova
- Aristotelés – Rétorika
- Hérodotos – Dějiny
- Homér – Odysseia
- Ezop – Bajky
- Sapfó – milostné a svatební písně
- Anakreón – pijácké a milostné písně
- Menandros – Smírčí soud
- Pindaros – Ódy