Autor: Jaroslav Hašek · Vydáno: 1921–1923 (sešitově, nedokončeno) · Druh: epika · Žánr: satirický román · Směr: česká meziválečná próza, literatura o 1. světové válce
Román má čtyři díly (V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku), Hašek ho nedokončil. Ke zkoušce je ze seznamu 1. díl — V zázemí.
Stručný obsah (1. díl)
Pražský Josef Švejk, bývalý voják propuštěný z armády pro „úřední blbost“, se živí prodejem psů s falešnými rodokmeny. Od posluhovačky paní Müllerové se dozví, že v Sarajevu zabili arcivévodu Ferdinanda. V hospodě U Kalicha u hostinského Palivce o tom vede řeči a nechá se vyprovokovat policejním konfidentem Bretschneiderem — oba s Palivcem jsou zatčeni za velezradu.
Švejk na policejním ředitelství všechno ochotně podepíše, pak ho vyšetřují soudní lékaři a pošlou ho do blázince — odtud ho vyhodí jako simulanta. Když vypukne válka, nechá se, nemocný revmatismem, odvézt paní Müllerovou na vozíku na odvod a volá „Na Bělehrad!“. Je obviněn ze simulace, prochází vojenskou nemocnicí a posádkovou věznicí. Odtud se dostane jako sluha k věčně opilému polnímu kurátovi Otto Katzovi, se kterým slouží mši a shání víno. Katz ho jednoho dne prohraje v kartách s nadporučíkem Lukášem.
U Lukáše Švejk dělá sluhu. Aby udělal svému pánovi radost, nechá ukrást psa — pinče, který patří plukovníku Krausovi. Plukovník psa pozná na procházce u Lukáše. Za trest je Lukáš i se Švejkem odvelen k pluku do Českých Budějovic, odkud se jede na frontu. Tím 1. díl končí; Švejkovy patálie ve vlaku a budějovická anabáze jsou už ve 2. dílu.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, satirický román — protiválečná satira na rakousko-uherskou armádu, byrokracii, policii a církev. Má rysy pikareskního románu (hrdina prochází mnoha prostředími a dobrodružstvími) a humoristického románu.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- úvod — Švejk a paní Müllerová, zpráva o Sarajevu,
- U Kalicha — Švejk, Palivec a Bretschneider,
- Švejk na policejním ředitelství a u soudních lékařů,
- Švejk v blázinci,
- Švejk jede na odvod na vozíku,
- Švejk a polní kurát Katz — polní mše, prohra v kartách,
- Švejk a nadporučík Lukáš — krádež psa, setkání s plukovníkem Krausem.
Téma a motivy
- Téma: absurdita války a rakousko-uherského státu, armády a byrokracie; malý člověk, který svou „blbostí“ (nebo předstíranou blbostí) odhaluje nesmyslnost systému.
- Motivy: válka, armáda, mocnář, policie, konfident, blázinec, simulant, vozík, revmatismus, polní mše, alkohol, karty, pes, vlak, historky („To jednou…“).
Časoprostor
- Čas: léto 1914 – 1915, začátek 1. světové války.
- Prostor: Praha — Švejkův byt, hospoda U Kalicha, policejní ředitelství, blázinec, posádková věznice, byty kurátův a Lukášův.
Kompoziční výstavba
Chronologická, epizodická — řada samostatných příhod (kapitol), spojených postavou Švejka. Děj často přerušují Švejkovy historky o lidech, které znal („To jsem znal jednoho…“). Celek je nedokončený.
II. část
Vypravěč
Er-forma, vševědoucí vypravěč, který s ironií komentuje události a postavy; přímé hodnocení nechává většinou na čtenáři.
Postavy
- Josef Švejk — prostý Pražan, dobrák a „úřední blb“; vždy poslušný, ochotný a usměvavý, a právě doslovným plněním rozkazů a nekonečnými historkami zesměšňuje autority. Není jasné, zda je opravdu hloupý, nebo jen předstírá — v tom je jeho síla.
- paní Müllerová — Švejkova posluhovačka.
- hostinský Palivec — sprostý, ale poctivý hospodský.
- Bretschneider — státní policejní konfident, který chytá „velezrádce“.
- polní kurát Otto Katz — opilec, karbaník, bezvěrec v sutaně.
- nadporučík Lukáš — Švejkův pán, slušný důstojník, sukničkář, Švejkem neustále přiváděn k zoufalství.
- plukovník Kraus von Zillergut — hloupý, pedantský důstojník.
Typy promluv
Velmi mnoho dialogů a hlavně Švejkových monologů — historek; pásmo vypravěče je střídmé, ironické.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- hovorová čeština, obecná čeština, pražská mluva — Švejk i ostatní mluví „jak jim zobák narostl“,
- vulgarismy — realistický obraz vojenského prostředí (Hašek je v doslovu hájí),
- němčina a zkomolená němčina — úřední jazyk monarchie, zdroj komiky,
- ironie, satira, groteska,
- komika z kontrastu Švejkovy klidné ochoty a absurdních situací,
- historky jako vypravěčský prostředek.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Jaroslav Hašek (1883–1923) byl pražský bohém, humorista, novinář a mystifikátor (založil „Stranu mírného pokroku v mezích zákona“). Za 1. světové války narukoval, na ruské frontě padl do zajetí, vstoupil do čs. legií a pak k bolševikům (Rudá armáda). Po návratu do Prahy začal psát Švejka — postavu, kterou vytvořil už v povídkách před válkou (Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, 1912). Román psal v Lipnici nad Sázavou, kde zemřel ve 39 letech uprostřed 4. dílu. Ilustrace Josefa Lady se staly nerozlučnou součástí díla. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Vladislav Vančura — Pole orná a válečná (1925)
Český meziválečný román o 1. světové válce, jak ji prožívají prostí lidé z venkova — zmrzačení, smrt, šílenství. Vančura i Hašek ukazují válku jako nesmysl a zločin; Vančura ale vážně, naturalisticky a bohatým básnickým jazykem, Hašek humorem a hovorovou řečí.
Karel Čapek — Válka s mloky (1936)
Český satirický román, který stejně jako Švejk zesměšňuje mocenské instituce, militarismus a hloupost — Čapek ve formě utopie a parodie novinových zpráv, Hašek v realistickém prostředí monarchie.
Erich Maria Remarque — Na západní frontě klid (1929)
Německý román o téže válce z pohledu obyčejného vojáka. Spojuje je protiválečné poselství a pohled zdola; Remarque je ale tragický, Hašek satirický — Švejk na frontu skoro nedojde.
Literární směr
Česká meziválečná próza — proud literatury o 1. světové válce (vedle legionářské literatury); satira a humoristická tradice (pražské hospodské historky, kabaret). Švejk patří k nejpřekládanějším českým knihám a „švejkování“ se stalo pojmem.