Autor: Karel Jaromír Erben · Vydáno: 1853 (Kytice z pověstí národních), rozšířeno 1861 · Druh: lyricko-epický · Žánr: sbírka balad · Směr: romantismus
Stručný obsah
Sbírka 13 balad inspirovaných lidovými pověstmi a pohádkami. Pořadí v definitivním vydání:
- Kytice — úvodní báseň: děti chodí na hrob mrtvé matky, z její duše vyroste kvítí mateřídouška; básník podobně sbírá národní pověsti do „kytice“.
- Poklad — matka na Velký pátek najde ve skále poklad, zapomene u něj dítě a skála se zavře; po roce lítosti a modliteb dítě najde živé.
- Svatební košile — dívka prosí Pannu Marii o návrat milého; přijde mrtvý milý a vede ji v noci na hřbitov. Zachrání se v márnici modlitbou, mrtvý přijde o moc a zbudou po něm jen kousky její košile na hrobech.
- Polednice — matka v poledne pohrozí zlobivému dítěti Polednicí; ta skutečně přijde, matka dítě v hrůze tiskne k sobě a udusí ho.
- Zlatý kolovrat — macecha a nevlastní sestra zabijí Dorničku a vydávají sestru za královu nevěstu; stařeček za zlatý kolovrat, přeslici a kužel získá zpět Dorniččiny nohy, ruce a oči, ona ožije a král se s ní ožení.
- Štědrý den — dvě dívky, Hana a Marie, si o Štědrém večeru věští budoucnost na zamrzlém jezeře: Hana uvidí ženicha Václava, Marie pohřeb — do roka zemře.
- Holoubek — mladá vdova otrávila muže a znovu se vdala; holoubek, který vrká na mužově hrobě, ji dožene k sebevraždě.
- Záhořovo lože — mladík, kterého otec upsal ďáblu, jde do pekla pro úpis; cestou potká loupežníka Záhoře, který se po jeho vyprávění kaje a po mnoha letech pokání dojde odpuštění.
- Vodník — dívka přes matčin zákaz jde k jezeru, propadne se k vodníkovi a má s ním dítě; vodník ji pustí na návštěvu k matce, ta ji nepustí zpět a vodník dítě zabije.
- Vrba — duše ženy v noci přebývá ve vrbě; muž dá vrbu porazit a žena umírá. Z vrby se udělá kolébka pro jejich dítě.
- Lilie — mrtvá dívka se promění v lilii, pán ji přesadí do zahrady a v noci se stává ženou; tchyně nechá lilii spálit sluncem a žena zahyne.
- Dceřina kletba — dcera, která zabila své dítě, proklíná matku, že ji nevychovala.
- Věštkyně — závěrečná báseň: proroctví o budoucnosti národa.
I. část
Literární druh a žánr
Lyricko-epický druh: balady mají děj a postavy (epika), ale silnou atmosféru a citový náboj (lyrika). Žánr balada — veršovaný příběh s ponurým dějem, nadpřirozenými bytostmi, dramatickým zvratem a obvykle tragickým koncem; častý je dialog. Úvodní Kytice a závěrečná Věštkyně jsou spíš lyrické.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují začátky nebo vrcholné pasáže balad — Polednice (matka a dítě), Vodník (dialog matky a dcery, smrt dítěte), Svatební košile (noční cesta s mrtvým), Zlatý kolovrat (vyměňování kolovratu za údy), Štědrý den. Vždy řekni, o kterou baladu jde a kde v ní výňatek je.
Téma a motivy
- Téma: vina a trest — porušení přirozeného nebo mravního řádu (matka × dítě, nevěra, vražda, neposlušnost) je vždy potrestáno; vztah člověka a nadpřirozených sil; vztah matky a dítěte.
- Motivy: matka, dítě, smrt, hrob, nadpřirozené bytosti (vodník, polednice, mrtvý milý), noc a poledne, voda, květina, kletba, modlitba, pokání, odpuštění.
Časoprostor
- Čas: neurčitá minulost, lidové prostředí; důležité jsou významné časy — poledne, půlnoc, Velký pátek, Štědrý večer.
- Prostor: český venkov — chalupa, jezero, les, skála, hřbitov, márnice; v Záhořově loži cesta do pekla.
Kompoziční výstavba
Zrcadlová (symetrická) kompozice: balady na sobě navzájem odpovídají jako v zrcadle, první s poslední (Kytice a Věštkyně — rámec: národ a jeho tradice), druhá s předposlední (Poklad a Dceřina kletba — matka a dítě, ve druhém případě vina matky) atd. Jednotlivé balady mají chronologický děj s rychlým spádem a dramatickým vrcholem. Části: balady – sloky – verše.
II. část
Lyrický subjekt / vypravěč
Vypravěč er-formou vypráví příběh, sám se do něj nevměšuje, ale dává najevo soucit nebo odsouzení. V Kytici mluví lyrický subjekt v ich-formě — básník, který sbírá „kytici“ národních pověstí.
Postavy
- matky — ústřední postavy mnoha balad (Poklad, Polednice, Vodník, Dceřina kletba): láskyplné, ale chybující; jejich chyba se trestá na dítěti.
- dívky a ženy — porušují zákazy nebo prosí o nemožné (Svatební košile, Vodník, Holoubek).
- nadpřirozené bytosti — vodník, polednice, mrtvý milý, ďábel; jsou nástrojem trestu.
- děti — nevinné oběti.
- postavy jsou spíš typy než individuality, většinou bez jmen (výjimky: Dornička, Hana a Marie, Záhoř).
Typy promluv
Pásmo vypravěče střídá přímá řeč a hlavně dialogy, které nesou drama (matka a dcera ve Vodníkovi, dívka a mrtvý milý ve Svatební košili). Časté jsou otázky a odpovědi a opakování.
Veršová výstavba
Pravidelné rýmované verše převážně v trochejském rytmu (blízko lidové písni). Každá balada má jinou stavbu sloky. Rým sdružený i střídavý — ukázky viz osnova rozboru. Verše jsou krátké, úsporné, zvukomalebné.
III. část — jazykové prostředky
- lidová slovní zásoba, zdrobněliny, ustálená spojení — blízkost lidové slovesnosti,
- archaismy a knižní tvary — atmosféra dávných časů,
- zvukomalba (onomatopoje) — vodník, voda, vítr,
- opakování (epizeuxis, anafora), gradace — stupňování napětí,
- personifikace přírody (měsíc, vítr),
- zkratkovitost a elipsy (vynechání slov) — rychlý spád,
- dialogy a řečnické otázky — dramatičnost,
- symboly: mateřídouška (mateřská láska), voda (nebezpečí, smrt), vrba a lilie (duše ženy).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Karel Jaromír Erben (1811–1870) byl historik, archivář a sběratel lidové slovesnosti. Vystudoval práva a filozofii, pracoval jako archivář Národního muzea a později archivář města Prahy. Celý život sbíral lidové písně, pohádky a pověsti (Prostonárodní české písně a říkadla, Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských, české pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska). Kytice je jeho jediná sbírka vlastních básní, na které pracoval přes dvacet let, a jeho vrcholné dílo. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Karel Hynek Mácha — Máj (1836)
Druhý velký český romantik. Oba píšou lyricko-epické skladby s ponurou atmosférou, motivy viny, smrti a nadpřirozena (duchové v Máji, vodník a polednice v Kytici). Liší se pohledem na svět: Erben věří v pevný mravní řád, kde vina dojde trestu i odpuštění, Mácha se proti řádu bouří a smrt chápe jako nicotu.
Božena Němcová — Babička (1855), Národní báchorky a pověsti (1845–1848)
Stejně jako Erben sbírala lidové pohádky a pověsti a v Babičce zachytila venkovský život, zvyky a pověry (i postavu bláznivé Viktorky). Spojuje je zájem o lidovou kulturu jako základ národní literatury; Němcová ji ale líčí idylicky, Erben temně a tragicky.
Bratři Grimmové — Pohádky (1812–1815)
Němečtí sběratelé lidových pohádek, vzor pro sběratele v celé Evropě. Jako Erben chtěli zachovat národní lidovou tradici, ve které se vyskytují kruté tresty, macechy a kouzla (srov. Zlatý kolovrat).
Literární směr
Romantismus v době národního obrození (1. polovina 19. století): zájem o lidovou slovesnost a národní minulost, tajemno a nadpřirozeno, ponurá atmosféra, motivy viny a smrti. Erben stojí na pomezí romantismu a klasicismu — jeho skladby mají pevnou stavbu, jasný mravní řád a střídmý jazyk. Na Erbena navázali další autoři balad — J. Neruda (Balady a romance), J. Wolker (balady ve sbírce Těžká hodina).