Autor: Jiří Wolker · Vydáno: 1922 · Druh: lyrika a lyricko-epické balady · Žánr: básnická sbírka · Směr: proletářská poezie
Stručný obsah
Druhá a poslední Wolkerova sbírka. Mladý básník v ní přechází od dětsky laskavého pohledu na svět (první sbírka Host do domu) k sociálně angažované, proletářské poezii: vidí bídu dělníků, nespravedlnost a utrpení a věří ve spravedlivý svět, který přinese revoluce.
Sbírka obsahuje tři typy básní:
- titulní báseň Těžká hodina — lyrický subjekt prožívá bolestný přerod z chlapce v muže: rozchod s láskou a s bezstarostným dětstvím, rozhodnutí žít pro druhé,
- sociální básně o práci a bídě (dělníci, továrna, město),
- balady — nejznámější část sbírky:
- Balada o očích topičových — topič Ilja Volejníček (topič v elektrárně) léta hledí do ohně a oslepne; jeho oči se „rozdaly“ ve světle, které svítí celému městu,
- Balada o nenarozeném dítěti — dívka v bídě a opuštěná se rozhodne dítě nemít; promlouvá k ní nenarozené dítě,
I. část
Literární druh a žánr
Lyrika (titulní a intimní básně) a lyricko-epické balady (příběh, postava, tragický konec). Žánr: básnická sbírka. Wolker navazuje na Erbenovu baladu, ale přenáší ji do současnosti — místo nadpřirozených sil je zdrojem tragédie sociální bída.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Řekni, o kterou báseň jde — titulní Těžká hodina (osobní přerod), sociální báseň, nebo balada (o očích topičových, o nenarozeném dítěti) — a kde v ní výňatek leží.
Téma a motivy
- Téma: dospívání a odpovědnost za svět; sociální bída dělníků a chudých; víra ve spravedlnost a revoluci; oběť jednotlivce pro druhé.
- Motivy: oheň, oči, světlo, elektrárna, továrna, dělník, dítě, matka, láska, bolest, srdce, revoluce, smrt.
Časoprostor
- Čas: začátek 20. let 20. století, doba po 1. světové válce, chudoba a sociální napětí.
- Prostor: město — továrny, elektrárna, dělnické čtvrti; v intimních básních blíže neurčený prostor nitra.
Kompoziční výstavba
Sbírka je seskládána z oddílů — balady, sociální básně, titulní báseň; nemá dějovou linii. Balady mají chronologický děj s vyvrcholením a pointou.
II. část
Lyrický subjekt / vypravěč
V titulní básni a intimní lyrice mluví lyrický subjekt v ich-formě — mladý muž, téměř totožný s autorem. V baladách vypravěč er-formou vypráví příběh postav.
Postavy
- topič Ilja Volejníček — prostý dělník, který obětuje zrak práci pro druhé,
- dívka v Baladě o nenarozeném dítěti — chudá, opuštěná, zoufalá,
- lyrický subjekt — mladý muž v přerodu z chlapce v dospělého, solidární s chudými.
Typy promluv
Monology lyrického subjektu, v baladách pásmo vypravěče a přímá řeč postav, oslovení (apostrofa).
Veršová výstavba
Převážně pravidelný rýmovaný verš (sdružený i střídavý rým), v baladách jednoduché sloky blízké lidové písni; místy volnější verš.
III. část — jazykové prostředky
- jednoduchý, srozumitelný jazyk — poezie má oslovit prosté lidi,
- personifikace a metafory (oči jako světlo, srdce),
- přirovnání, kontrast bohatých a chudých,
- zdrobněliny a citově zabarvená slova — soucit,
- symboly: oheň a světlo (oběť, pokrok), oči, dítě,
- opakování a refrén v baladách.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Jiří Wolker (1900–1924) se narodil v Prostějově v měšťanské rodině, studoval práva v Praze. Byl členem komunistické strany a mluvčím proletářské poezie — teoreticky ji popsal v článku Proletářské umění. Po první sbírce Host do domu (1921), plné laskavosti k věcem a lidem, vydal Těžkou hodinu — svou poslední sbírku. Onemocněl tuberkulózou a zemřel ve 24 letech v Prostějově. Napsal si sám Epitaf („Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět…“). Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jaroslav Seifert — Město v slzách (1921)
Seifertova první sbírka patří stejně jako Wolkerova k proletářské poezii: chudé předměstí, víra v revoluci a lepší svět. Seifert se ale brzy obrátil k poetismu (Na vlnách TSF), kdežto Wolker zůstal u sociální poezie.
Josef Hora — Pracující den (1920)
Další představitel proletářské poezie — oslavuje práci, dělníky a kolektiv. Jako Wolker věří ve spravedlivý, socialistický svět a v sílu pracujících.
Karel Jaromír Erben — Kytice (1853)
Wolkerův vzor pro baladu — Wolker přebírá formu balady (příběh, napětí, tragický konec, refrény), ale místo nadpřirozena (vodník, polednice) staví do role osudu sociální bídu.
Literární směr
Proletářská poezie (počátek 20. let 20. století): umění ve službách dělníků a revoluce, sociální témata, víra v lepší budoucnost, jednoduchý jazyk srozumitelný všem, balada jako oblíbený žánr. Představitelé: J. Wolker, J. Hora, J. Seifert (raný), S. K. Neumann. Brzy po ní nastoupil poetismus (V. Nezval, J. Seifert).