1313–1375 · prozaik a básník · italská renesance (renesance a humanismus)
Zakladatel evropské novely a spolu s Dantem a Petrarkou jedna ze „tří korun“ italské literatury.
Život
- Syn florentského obchodníka, mládí strávil v Neapoli, kde se měl učit obchodu a kanonickému právu — víc ho ale zajímala literatura a život u královského dvora.
- Od 40. let žil ve Florencii, kde zažil velkou morovou epidemii roku 1348 — ta se stala rámcem Dekameronu.
- Byl přítelem Francesca Petrarky a velkým obdivovatelem Danta: napsal jeho životopis a ve Florencii veřejně přednášel o Božské komedii.
- Ve stáří se obrátil k víře a k učeným latinským spisům.
Tvorba
- Dekameron (1348–1353) — sto novel v rámci útěku před morem, vrcholné dílo ().
- Fiammetta — próza o nešťastné lásce vyprávěná ženou, považovaná za jeden z prvních psychologických románů.
- Život Dantův — životopis Danta Alighieriho.
- latinské učené spisy (o antických bozích, o slavných ženách).
Typické rysy tvorby
- lidový jazyk (toskánská italština) místo latiny,
- člověk a jeho pozemský život, láska, rozum a důvtip,
- humor, satira na pokrytecké duchovenstvo, smyslnost,
- pevná stavba novely s pointou, rámcová kompozice.
Kontext
Raná italská renesance (14. století). Současníci: F. Petrarca (Zpěvník, sonety Lauře), o generaci starší Dante Alighieri (Božská komedie). Boccacciem se inspirovali G. Chaucer (Canterburské povídky), Markéta Navarrská (Heptameron) i Shakespeare (náměty z italských novel). V Čechách současně vrcholí gotická literatura doby Karla IV.