Autor: Jaroslav Seifert · Vydáno: 1954 · Druh: lyrika · Žánr: básnická sbírka (vzpomínková lyrika) · Směr: česká poezie 2. poloviny 20. století
Stručný obsah
Sbírka vzpomínek na dětství a na matku v chudé dělnické rodině na pražském Žižkově na začátku 20. století. Básně jsou krátké obrázky z každodenního života: maminka mele kávu, vaří, šije, uklízí, chlapec si hraje, čte u lampy, kreslí, poprvé se zamiluje. Maminka je ve všem tichou, laskavou a pracovitou oporou domova. Celek je oslavou mateřské lásky a obyčejných, drobných věcí, ve kterých je štěstí.
Vybrané básně:
- Mlýnek na kávu — ranní vůně kávy, teplo domova,
- Pavučina — maminka uklidní chlapce, který se bojí pavouka,
- Tatínkova dýmka — vzpomínka na otce,
- Petrolejová lampa — čtení dětských knih ve světle lampy, fantazie a sny,
- Růže pro slečnu učitelku — chlapec ukradne růže pro oblíbenou učitelku,
- Domov — závěrečné ohlédnutí za životem a ubíhajícím časem.
I. část
Literární druh a žánr
Lyrika — bez děje, vyjadřuje vzpomínky, city a nálady. Žánr básnická sbírka, přesněji vzpomínková (reflexivní) lyrika; některé básně mají drobný příběh (krádež růží).
Zasazení výňatku do kontextu díla
Řekni, o kterou báseň jde a o čem v ní básník vzpomíná; zda je ze začátku sbírky (ranné dětství, domov) nebo z konce (ohlédnutí za časem).
Téma a motivy
- Téma: láska k matce a vzpomínka na dětství; obyčejné věci jako zdroj štěstí; plynutí času a stesk po ztraceném domově.
- Motivy: maminka, kuchyně, kafe, lampa, dýmka, růže, učitelka, okno, Žižkov, knihy, pohádky, Vánoce, chudoba, čas.
Časoprostor
- Čas: začátek 20. století, autorovo dětství; vzpomíná se z odstupu dospělosti (sbírka vyšla, když bylo Seifertovi přes padesát).
- Prostor: Žižkov — malý byt, kuchyně, dvůr, ulice, škola.
Kompoziční výstavba
Sbírka 34 básní, bez dějové linie; básně jsou volně řazené vzpomínkové obrázky, které dohromady skládají mozaiku dětství. Řazení přibližně sleduje dětství až po závěrečné ohlédnutí.
II. část
Lyrický subjekt
Ich-forma — lyrický subjekt je sám autor jako dospělý muž, který vzpomíná na sebe jako dítě; často s jemnou sebeironií.
Postavy (osoby vzpomínek)
- maminka — hodná, starostlivá, pracovitá, tichá, žije pro rodinu,
- tatínek — hodný, chudý dělník,
- chlapec (autor) — zvídavý, snivý, citlivý,
- slečna učitelka, příbuzní, sousedé.
Typy promluv
Převážně vnitřní monolog lyrického subjektu, někdy oslovení (maminky, čtenáře).
Veršová výstavba
Pravidelný, rýmovaný verš, zpěvný a melodický; rýmy střídavé i sdružené, časté inverze (převrácený slovosled) kvůli rytmu a rýmu. Básně jsou krátké, s jednoduchými slokami.
III. část — jazykové prostředky
- jednoduchý, melodický jazyk, spisovný, místy knižní výrazy,
- inverze — zpěvnost, starobylost,
- epizeuxis (opakování slov), zdrobněliny — něha, dětský svět,
- popis drobných věcí (mlýnek, lampa, dýmka), které nesou citový význam — metonymie domova,
- jemný humor a sebeironie, nostalgie.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Jaroslav Seifert (1901–1986) se narodil na Žižkově v chudé rodině; otec byl socialista, matka katolička. Gymnázium nedokončil, byl novinářem. Začínal proletářskou poezií (Město v slzách), pak byl jedním z hlavních básníků poetismu (Na vlnách TSF), ve 30. letech psal intimní a vlasteneckou lyriku. Maminka (1954) vznikla v době, kdy byl kritizován komunistickým režimem, a návrat ke vzpomínkám na dětství byl i únikem z doby. Podepsal Chartu 77. Roku 1984 dostal jako jediný Čech Nobelovu cenu za literaturu. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
František Hrubín — Romance pro křídlovku (1962)
Český básník, Seifertův přítel. Lyricko-epická skladba je vzpomínkou na mládí a první lásku na venkově, s nostalgií a melancholií. Jako Seifert se Hrubín vrací do minulosti a hledá v ní čistotu a domov; Hrubín ale s větším smutkem.
Bohumil Hrabal — Postřižiny (1976)
Česká próza vzpomínající na rodinu a dětství — Hrabalova maminka Maryška a pivovar v Nymburce. Jako Seifert oslavuje Hrabal maminku a radost z obyčejných věcí; Hrabal ale v próze a s rozpustilým humorem.
Vítězslav Nezval — Z domoviny (1951)
Seifertův vrstevník, kdysi také poetista, v 50. letech psal o rodném kraji a domově. Oba se v té době vracejí ke kořenům a domovu, Nezval však oficiálněji, ve službách doby.
Literární směr
Česká poezie 50. let 20. století — vedle oficiální budovatelské poezie vznikají intimní, vzpomínkové sbírky, které se vyhýbají politice (Seifert, Hrubín). Seifert tím navazuje na svou lyriku 30. let a na poetismus (melodičnost, citovost, smysl pro všední krásu).