← Český jazyk

Franz Kafka – Proměna

Autor: Franz Kafka · Napsáno: 1912, vydáno: 1915 · Druh: epika · Žánr: novela (povídka) · Směr: pražská německá literatura, předchůdce existencialismu

Stručný obsah

I. část. Obchodní cestující Řehoř Samsa se jednoho rána probudí proměněný v obrovský hmyz. Nejdřív ho netrápí proměna, ale to, že zaspal vlak a přijde pozdě do práce. Pro Řehoře si přijde prokurista firmy; když Řehoř konečně otevře dveře, prokurista uteče a otec zažene syna holí zpět do pokoje.

II. část. Řehoř žije zavřený v pokoji. Stará se o něj sestra Markéta (Greta) — nosí mu jídlo a uklízí, matka ho nedokáže ani vidět. Ukáže se, že rodina, kterou Řehoř dosud sám živil, má úspory a že otec, sestra i matka mohou pracovat. Když Řehoř vyleze z pokoje, otec ho rozzuřeně bombarduje jablky — jedno mu uvízne v zádech a začne hnít.

III. část. Řehoř chřadne, rodina ho zanedbává. Byt pronajmou třem pánům podnájemníkům. Když sestra hraje na housle, Řehoř, přitahovaný hudbou, vyleze do pokoje; podnájemníci ho uvidí a vypoví nájem. Sestra prohlásí, že se „té obludy“ musí zbavit. Řehoř se doplazí do pokoje a v noci umírá. Ráno ho najde posluhovačka. Rodina si oddechne, vyjede si za město a rodiče si všimnou, že z Markéty je hezká dívka, které bude třeba najít manžela.

I. část

Literární druh a žánr

Epika — má děj, vypráví se. Žánr novela (bývá označována i jako povídka): kratší próza s jedním ústředním příběhem a nečekaným zlomem — tím je hned úvodní proměna. Fantastický prvek se vypráví věcně, jako by šlo o běžnou událost (prvek absurdity, „kafkovská“ situace).

Zasazení výňatku do kontextu díla

Nejčastěji se losují:

  • úvod I. části — probuzení v hmyz a Řehořovy starosti o práci,
  • příchod prokuristy — I. část, první střet s rodinou a firmou,
  • otec hází jablka — konec II. části,
  • sestra hraje na housle — III. část, podnájemníci, rozhodnutí rodiny,
  • Řehořova smrt a výlet rodiny — závěr.

Téma a motivy

  • Téma: odcizení člověka — vůči rodině, práci i sobě; člověk, který přestane být užitečný, přestane být pro ostatní člověkem.
  • Motivy: proměna, hmyz, pokoj a zavřené dveře, práce, peníze, rodinné povinnosti, otec, jablko, hudba (housle), samota, smrt, úleva.

Časoprostor

  • Čas: blíže neurčená přítomnost začátku 20. století; děj trvá několik měsíců, končí koncem března.
  • Prostor: měšťanský byt rodiny Samsových ve velkém městě, hlavně Řehořův pokoj. Pokoj se stále zmenšuje na Řehořovo celé životní prostředí.

Kompoziční výstavba

Chronologická, tři části, každá končí střetem Řehoře s otcem (resp. s rodinou). Úvodní proměna se nijak nevysvětluje, děj ukazuje jen její důsledky. Části: části (kapitoly) – odstavce.

II. část

Vypravěč

Er-forma, ale vypravěč se drží Řehořova pohledu — víme jen to, co Řehoř vidí, slyší a cítí (personální er-forma). Po Řehořově smrti přechází na pohled rodiny.

Postavy

  • Řehoř Samsa — hlavní postava; obchodní cestující, který splácí otcovy dluhy a živí rodinu. Obětavý, pracovitý, poslušný, ale nemá vlastní život. I proměněný myslí hlavně na ostatní.
  • Markéta (Greta) — sestra, zpočátku se o Řehoře stará s pochopením, postupně se jí stane přítěží; ona nakonec řekne, že se ho musí zbavit.
  • otec — dříve neschopný a závislý na synovi, po proměně zesílí, nastoupí do práce; k Řehořovi je krutý.
  • matka — slabá, nemocná, chce syna vidět, ale nedokáže se na něj podívat.
  • prokurista, tři podnájemníci, posluhovačka — vedlejší postavy, ukazují pohled okolí.

Typy promluv

Převládá pásmo vypravěče, Řehořovy myšlenky se vyjadřují polopřímou a nepřímou řečí. Přímé řeči je málo — Řehořovi nikdo nerozumí, rozhovory probíhají za dveřmi.

Veršová výstavba

Netýká se — jde o prózu.

III. část — jazykové prostředky

  • věcný, střízlivý, úřední jazyk a dlouhá souvětí — nemožná událost je líčena jako běžná, právě to působí absurdně a mrazivě,
  • spisovný neutrální jazyk bez citově zabarvených slov — odstup, chlad,
  • detailní popisy těla hmyzu a pokoje,
  • symboly: hmyz (bezcennost, odcizení), jablko (vina, trest), housle (touha po kráse a porozumění), zavřené dveře (izolace),
  • ironie v závěru — rodina po smrti syna, který ji živil, pociťuje úlevu a radost.

Literárněhistorický kontext

O autorovi

Franz Kafka (1883–1924) byl pražský německy píšící spisovatel židovského původu. Vystudoval práva a celý život pracoval jako úředník v Dělnické úrazové pojišťovně — práci vnímal jako břemeno a psal po nocích. Měl složitý vztah k dominantnímu otci (Dopis otci). Proměna (napsaná 1912, vydaná 1915) je jedno z mála děl, která vydal za života, a nese autobiografické rysy: syn, který živí rodinu, nenáviděné zaměstnání, pocit viny a méněcennosti. Romány Proces, Zámek a Nezvěstný vydal po jeho smrti přítel Max Brod, ačkoli si Kafka přál rukopisy spálit. Více na stránce autora.

Autoři téže doby

Jaroslav Hašek — Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923)
Kafkův vrstevník, také z Prahy a také z doby Rakouska-Uherska. Švejk i Proměna ukazují jedince proti nesmyslné mašinérii — u Haška je to armáda a úřady, u Kafky firma a rodina, která v člověku vidí jen užitek. Oba autoři líčí absurdní situace jako běžné; Hašek s humorem a satirou, Kafka vážně a úzkostně.

Karel Čapek — R. U. R. (1920)
Drama, v němž poprvé zaznělo slovo robot. Roboti jsou „lidé“ redukovaní jen na práci — stejně jako Řehoř, který má pro rodinu cenu jen dokud vydělává. Obě díla varují před odlidštěním moderní společnosti, kde se člověk měří užitečností, a obě používají fantastický prvek (proměna v hmyz, umělí lidé) k vyjádření skutečného problému.

Gustav Meyrink — Golem (1915)
Vyšel ve stejném roce jako Proměna a patří ke stejné pražské německé literatuře. Tajemný příběh z pražského židovského ghetta spojuje se snovou, fantastickou atmosférou, s pocitem tísně a ztracené identity — podobně jako Kafka vytváří svět, kde se hranice mezi skutečností a přízrakem stírá.

Literární směr

Začátek 20. století, doba před a během 1. světové války. Kafka patří k pražské německé literatuře (M. Brod, F. Werfel, R. M. Rilke, G. Meyrink), jeho dílo souvisí s expresionismem (deformovaný obraz světa, úzkost) a je předchůdcem existencialismu a literatury absurdity (A. Camus — Cizinec, J.-P. Sartre, S. Beckett). Typické rysy: osamělý člověk v nesrozumitelném a nepřátelském světě, absurdní situace, pocit viny a bezmoci.