Autor: Karel Čapek · Vydáno: 1929 (spolu s Povídkami z druhé kapsy) · Druh: epika · Žánr: soubor povídek (detektivní a filozofické povídky) · Směr: česká meziválečná literatura, demokratický proud
Stručný obsah
Soubor 24 povídek, které vycházely nejdřív v Lidových novinách. Na první pohled jsou to detektivky — krádeže, vraždy, záhady —, ale Čapka víc než pachatel zajímá, jak lze poznat pravdu, jak člověk uvažuje a jak se chová v mezní situaci. Vystupují v nich policisté, soudci, kriminalisté a obyčejní pražští lidé. Známé povídky:
- Modrá chryzantéma — zahradník Fulda zoufale hledá, kde rostou modré chryzantémy, které mu přinesla hluchoněmá Klára. Rostou tam, kam nikdo nesmí — na železničním náspu, kam hlídač nikoho nepouští, takže je nikdo nehledal.
- Básník — svědkem srážky, kdy auto zabije stařenu, je jen básník Jaroslav Nerad; o číslu auta si zapsal jen podivnou báseň. Policejní komisař Mejzlík z obrazů v básni číslo auta rozluští.
- Šlépěje — rada Rydval najde v čerstvém sněhu stopy, které končí uprostřed ulice. Policie neví, co s tím; nejde o zločin, ale o záhadu, kterou rozum nevysvětlí.
- Ukradený spis 139/VII odd. C — plukovník Hampl hledá ztracený tajný vojenský spis a podezřívá všechny kolem sebe — vyšetřování je čím dál komičtější a podezření padá i na nevinné.
- Poslední soud — vrah Kugler po smrti stane před nebeským soudem; svědkem je vševědoucí Bůh, ale soudí ho lidé — protože jen člověk může soudit člověka, Bůh by odpustil.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, soubor povídek — krátkých próz s jedním dějem a pointou. Žánrově detektivní (zločin, vyšetřování), ale často parodují klasickou detektivku a mají filozofický přesah (otázka pravdy, viny a poznání).
Zasazení výňatku do kontextu díla
Řekni, ze které povídky výňatek je, o jaký případ jde a kde v příběhu leží (popis záhady, vyšetřování, rozuzlení).
Téma a motivy
- Téma: hledání pravdy a spravedlnosti; nejistota lidského poznání (pravdu nelze vždy zjistit); obyčejný člověk a jeho morálka; soucit.
- Motivy: zločin, policie, soud, stopy, svědek, báseň, květina, spis, sníh, Bůh, vina, trest.
Časoprostor
- Čas: 20. léta 20. století, Čapkova současnost (první republika).
- Prostor: převážně Praha a její okolí — kanceláře, policejní stanice, ulice, byty, venkov.
Kompoziční výstavba
Samostatné povídky, každá s vlastní zápletkou a pointou. Často rámcová — postavy si vyprávějí příhody (vypravěč zprostředkovává vyprávění jiných). Povídky jsou krátké, s rychlým spádem.
II. část
Vypravěč
Střídá se er-forma a ich-forma; v mnoha povídkách vypráví postava (policista, soudce, svědek) svou historku ostatním — vznikají povídky v povídce.
Postavy
- policejní komisař Mejzlík a další kriminalisté — rozumní, skeptičtí, lidští,
- soudci, zloději, svědci, obyčejní lidé — Pražané z různých vrstev,
- zahradník Fulda, básník Nerad, plukovník Hampl, Kugler.
Postavy jsou obyčejní lidé, se kterými Čapek soucítí; ani zločinci nejsou démoni.
Typy promluv
Dialogy převažují, vyprávění postav (historky), pásmo vypravěče je krátké.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- hovorová čeština, živý, mluvený jazyk — Čapek chtěl psát, jak se mluví,
- humor, ironie a nadsázka,
- krátké věty, rychlé dialogy,
- pointa,
- úvahové pasáže (o pravdě, spravedlnosti) vložené do řeči postav.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Karel Čapek (1890–1938) se narodil v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře, vystudoval filozofii v Praze. Byl redaktorem Lidových novin, kde psal i fejetony a sloupky. Patřil k okruhu „pátečníků“ kolem T. G. Masaryka. Byl autorem utopických románů (Továrna na absolutno, Krakatit, Válka s mloky), dramat (R. U. R., Věc Makropulos, Bílá nemoc), noetické trilogie (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), cestopisů a pohádek. Povídky z obou kapes patří k jeho nejoblíbenějším dílům; vyjadřují jeho relativismus — pravdu nelze poznat úplně, každý vidí kus. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Karel Poláček — Muži v offsidu (1931)
Čapkův přítel a kolega z Lidových novin. Humoristický román o pražských „malých lidech“ — fanoušcích Viktorky Žižkov. Jako Čapek píše Poláček o obyčejném člověku s humorem a soucitem, hovorovým jazykem, a pozoruje jeho malost i laskavost.
Jaroslav Hašek — Osudy dobrého vojáka Švejka (1921–1923)
Také Praha, policie, vyšetřování, výslechy — ale pohledem satirika. Jako v Čapkových povídkách tu vystupují policejní úředníci a obyčejní lidé; Hašek je ostrou satirou zesměšňuje, Čapek k nim přistupuje s pochopením.
G. K. Chesterton — povídky o otci Brownovi (od 1911)
Anglický autor, kterého Čapek obdivoval. Jeho kněz-detektiv otec Brown řeší zločiny intuicí a znalostí lidské duše, ne jen logikou — detektivka s filozofickým a mravním přesahem, jako u Čapka.
Literární směr
Česká meziválečná literatura, demokratický proud (K. Čapek, K. Poláček, E. Bass, F. Langer): humanismus, víra v obyčejného člověka, relativismus, hovorový jazyk, novinářské žánry (fejeton, povídka).