Autor: Oscar Wilde · Premiéra: 1895 · Druh: drama · Žánr: konverzační komedie (salonní komedie) · Směr: estetismus, literární moderna
V originále The Importance of Being Earnest — slovní hříčka: Earnest je jméno i slovo „vážný, poctivý“. Český překlad ji nahrazuje jménem Filip (filipa mít = být chytrý).
Stručný obsah
John Worthing žije na venkově jako vážený statkář a poručník mladé Cecílie. Aby mohl občas uniknout do Londýna, vymyslel si nezdárného mladšího bratra jménem Filip (Earnest), kterému musí „pomáhat“ — a v Londýně sám vystupuje jako Filip. Jeho přítel, lehkomyslný dandy Algernon Moncrieff, si zase vymyslel věčně nemocného přítele Bunburyho na venkově, za kterým „jezdí“, když se chce vyhnout povinnostem.
John („Filip“) chce požádat o ruku Algernonovu sestřenici Gwendolenu. Ta ho miluje — hlavně proto, že se jmenuje Filip; muže jiného jména by si nevzala. Její matka, přísná lady Bracknellová, se ho vyptává na původ a dozví se, že Johna jako nemluvně našli v kabele v šatně na nádraží Victoria. Svolení nedá.
Algernon odjede na venkov, vydává se za Johnova bratra Filipa a Cecílie, která si o „zlém bratru Filipovi“ dávno sní, se s ním zasnoubí — také proto, že se jmenuje Filip. Když se na venkově sejdou obě dvojice, lži se zamotají: obě dívky jsou přesvědčené, že jsou zasnoubené se stejným Filipem. Oba muži se chtějí dát překřtít na Filipa.
Rozuzlení přinese vychovatelka slečna Prismová: před lety omylem vložila dítě do kabely místo rukopisu svého románu. Ukáže se, že John je synem sestry lady Bracknellové — tedy Algernonův starší bratr — a byl pokřtěn po otci jménem Ernest (Filip). Celou dobu tedy mluvil pravdu. Všechny dvojice se šťastně zasnoubí (i slečna Prismová s farářem Chasublem) a John prohlásí, že teprve teď pochopil, jak je důležité míti Filipa.
I. část
Literární druh a žánr
Drama, komedie — konverzační (salonní) komedie: komika vychází hlavně z vtipných dialogů, paradoxů a slovních hříček, a také ze záměn a dvojích životů postav. Sám Wilde ji nazval „triviální komedií pro vážné lidi“.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Algernon a John — 1. jednání, „bunburyování“, odhalení dvojích životů,
- výslech lady Bracknellové — 1. jednání, kabela na nádraží Victoria,
- Cecílie a Algernon — 2. jednání, Cecíliin deník,
- Gwendolena a Cecílie — 2. jednání, zdvořilá „hádka“ nad čajem,
- slečna Prismová a kabela — 3. jednání, rozuzlení.
Téma a motivy
- Téma: pokrytectví viktoriánské společnosti, která cení jméno, původ a zdání víc než pravdu; dvojí životy; ironie vážnosti.
- Motivy: jméno, lež, dvojí život, vymyšlený bratr a přítel, zásnuby, kabela, nádraží, deník, okurkové chlebíčky, křest, původ.
Časoprostor
- Čas: konec 19. století, Wildeova současnost; děj trvá asi dva dny.
- Prostor: Londýn (Algernonův byt) a venkov (zahrada a dům Johnova sídla).
Kompoziční výstavba
Chronologická, tři jednání, symetrická stavba (dva muži, dvě dívky, dvě vymyšlené postavy). Napětí se stupňuje záměnami a rozuzlí se náhodou, která všechny lži promění v pravdu.
II. část
Vypravěč
Není — drama.
Postavy
- John (Jack) Worthing — vážený statkář s tajným „londýnským“ životem; nalezenec.
- Algernon Moncrieff — lehkomyslný, duchaplný dandy, mluví v paradoxech.
- Gwendolena Fairfaxová — sebevědomá, módní dívka z vysoké společnosti.
- Cecílie Cardewová — Johnova schovanka, romantická, vymýšlí si ve svém deníku celé zásnuby.
- lady Bracknellová — přísná, snobská aristokratka, ztělesnění viktoriánských konvencí; nejkomičtější postava hry.
- slečna Prismová — vychovatelka, zapomnětlivá; kanovník Chasuble — farář.
Typy promluv
Převážně rychlé, vtipné dialogy; postavy mluví v aforismech a paradoxech.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- paradoxy a aforismy („Pravda je zřídka čistá a nikdy prostá“),
- slovní hříčka se jménem Earnest/Filip — pointa celé hry,
- ironie a satira na snobismus a společenské konvence,
- absurdní logika postav (dívky milují jméno, ne muže),
- kultivovaný jazyk vysoké společnosti, elegantní konverzace.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Oscar Wilde (1854–1900) byl v 90. letech nejslavnějším autorem londýnských divadel. Jak je důležité míti Filipa je jeho poslední a nejlepší komedie — měla premiéru v únoru 1895, jen několik týdnů předtím, než byl Wilde zatčen a odsouzen ke dvěma letům nucených prací. Po skandálu hru stáhli z repertoáru. Před ní napsal komedie Vějíř lady Windermerové a Ideální manžel a román Obraz Doriana Graye. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jaroslav Vrchlický — Noc na Karlštejně (1884)
Česká komedie převleků a záměn — dvě ženy se převléknou za pážata a na konci se všichni šťastně dočkají lásky. Jako Wilde staví komiku na skrývané identitě; Vrchlický však v historických kulisách a veršem, Wilde v současném salonu a s ostrou ironií.
Ladislav Stroupežnický — Naši furianti (1887)
Česká realistická veselohra z vesnice, ve které se hádá celá obec o místo ponocného. Stejně jako Wilde zesměšňuje společenskou ješitnost, touhu po postavení a dobrém jménu — Stroupežnický u venkovských „furiantů“, Wilde u londýnské smetánky.
George Bernard Shaw — Pygmalion (1913)
Wildeův krajan a mladší současník. Také píše konverzační komedie plné vtipu a ironie, které zesměšňují společenské předsudky — v Pygmalionovi zjišťujeme, že „dáma“ je jen otázka výslovnosti. Shaw je ale víc sociální kritik, Wilde estét.
Literární směr
Literární moderna konce 19. století — Wilde patří k estetismu (kult krásy, „umění pro umění“) a k tradici anglické komedie mravů, kterou obnovil. Satira na viktoriánskou společnost, její pokrytectví a snobismus.