Autor: Michal Viewegh · Vydáno: 1992 · Druh: epika · Žánr: humoristický román (rodinná kronika) · Směr: současná česká próza, postmodernismus
Stručný obsah
Román sleduje dospívání Kvida v době normalizace — od jeho narození v 60. letech po konec 80. let. Kvido se narodí doslova na divadle (matka byla na představení). Po okupaci roku 1968 se rodina z „strategických“ důvodů přestěhuje z Prahy do Posázaví, kde Kvidův otec, ekonom, dostane místo ve sklárnách a matka, právnička, tam pracuje také.
Kvido je inteligentní, neohrabaný, tlustý chlapec s literárním nadáním. Ve škole se zamiluje do Jarušky, svou celoživotní lásky. Otec se snaží být apolitický, ale režim ho tlačí — odmítá vstoupit do strany, je ponižován a sledován, ztrácí místo a propadne paranoie: bojí se zatčení, zahrabává se do sklepa, vyrábí si dokonce vlastní rakev. Rodina to snáší s humorem a láskou.
Kvido dospívá, studuje, žení se s Jaruškou, které se narodí syn, a začíná psát román o své rodině — tedy knihu, kterou čtenář drží v ruce. Kvidův otec se po revoluci 1989 dočká zadostiučinění.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, humoristický román s rysy rodinné kroniky a románu o dospívání; zároveň postmoderní hra — román o tom, jak se píše román.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Kvidovo narození na divadle — začátek,
- stěhování do Posázaví po roce 1968,
- Kvido ve škole a Jaruška,
- otcovy potíže se stranou, výslechy,
- otcova paranoia a rakev,
- Kvido píše román — závěr.
Téma a motivy
- Téma: dospívání v normalizaci; rodina, která drží pohromadě a brání se režimu humorem; strach a kompromisy obyčejných lidí; zrození spisovatele.
- Motivy: divadlo, okupace, stěhování, sklárny, škola, láska, strana, výslech, strach, rakev, psaní, román.
Časoprostor
- Čas: od 60. let do konce 80. let 20. století — Pražské jaro, okupace 1968, normalizace, sametová revoluce 1989.
- Prostor: Praha a Posázaví (malé město se sklárnami).
Kompoziční výstavba
Chronologická, epizodická (humorné příhody), s retrospektivami; kniha je postavena jako román v románu — Kvido píše o rodině a jeho text se prolíná s komentáři o psaní.
II. část
Vypravěč
Er-forma — vypravěč sleduje Kvida, ale je s ním téměř totožný (Kvido je autorovo alter ego); vypravěčské poznámky o psaní knihy, ironický nadhled.
Postavy
- Kvido — chytrý, citlivý, neohrabaný chlapec s literárním talentem, autorovo alter ego.
- Kvidův otec — ekonom, čestný, ale ustrašený; pod tlakem režimu propadne paranoie.
- Kvidova matka — právnička, ochotnická herečka, rozumná, milující.
- Jaruška — Kvidova láska a pozdější žena.
- dědeček a babička, soudruzi z vedení sklárny — komické postavy doby.
Typy promluv
Pásmo vypravěče, živé dialogy, vložené pasáže z Kvidova rukopisu.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- humor, ironie, nadsázka — i vážné věci (výslech, strach) jsou líčeny s nadhledem,
- hovorová a spisovná čeština, žargon normalizačních funkcionářů (fráze, klišé),
- pointy jednotlivých kapitol,
- intertextualita — narážky na literaturu, román o psaní románu.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Michal Viewegh (nar. 1962) vystudoval češtinu a pedagogiku, krátce učil a pracoval jako redaktor. Báječná léta pod psa (1992) je jeho průlomové dílo — získal za ně Cenu Jiřího Ortena a stal se nejprodávanějším českým autorem 90. let. Kniha má výrazné autobiografické rysy (Vieweghovo dětství v Sázavě). Román zfilmoval Petr Nikolaev (1997). Další díla: Výchova dívek v Čechách, Účastníci zájezdu, Román pro ženy. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Petr Šabach — Jak potopit Austrálii (1986), Šakalí léta (1986)
Český autor humoristických povídek o dospívání a životě obyčejných lidí v socialismu, s nadhledem a humorem. Jako Viewegh zachycuje Šabach všední život za totality očima mladého člověka.
Bohumil Hrabal — Postřižiny (1976)
Vzpomínková próza o rodině, s laskavým humorem. Viewegh navazuje na Hrabalův humoristický pohled na rodinu a malé město; Hrabal je ale poetičtější a jeho rodina žije za první republiky.
Philip Roth — Portnoyův komplex (1969)
Americký román o vztahu syna k rodičům, vyprávěný s humorem a sebeironií. Viewegh i Roth vytvářejí autobiograficky laděného hrdinu-spisovatele, který s humorem rozebírá svou rodinu.
Literární směr
Současná česká próza po roce 1989 — postmodernismus (hra s literaturou, román v románu, ironie), návrat k tématu normalizace, čtivost a humor. Další autoři: J. Topol, P. Šabach, J. Kratochvil.