Autor: William Shakespeare · Vzniklo: kolem 1603–1604 · Druh: drama · Žánr: tragédie · Směr: renesance
Stručný obsah
Othello, mouřenín (Maur) a uznávaný vojevůdce ve službách Benátek, se tajně ožení s Desdemonou, dcerou senátora Brabantia. Jeho praporečník Jago Othella nenávidí — Othello povýšil na poručíka místo něj mladého Cassia. Jago s pomocí hloupého Roderiga, který po Desdemoně touží, prozradí sňatek Brabantiovi. Ten Othella obviní před senátem z čarodějnictví, ale Desdemona se k manželovi přizná a senát Othella potřebuje: posílá ho bránit Kypr proti Turkům.
Na Kypru Jago spřádá intriku. Opije Cassia, ten se popere a Othello ho sesadí. Jago pak Cassiovi radí, aby prosil o přímluvu Desdemonu — a zároveň Othellovi naznačuje, že ho Desdemona s Cassiem podvádí. Jako „důkaz“ poslouží šátek, Othellův první dar Desdemoně: Desdemona ho ztratí, Jagova žena Emilie ho najde a dá muži a Jago ho podstrčí Cassiovi.
Othello, zaslepený žárlivostí, uvěří. V noci Desdemonu, která přísahá, že je nevinná, uškrtí (udusí) v posteli. Emilie poté odhalí, jak to bylo se šátkem, a Jago ji zabije. Othello pochopí, že zabil nevinnou, a probodne se. Jago je zatčen, správu Kypru přebírá Cassio.
I. část
Literární druh a žánr
Drama, tragédie — hrdina se vlastní chybou (důvěřivost, žárlivost) a cizí intrikou dostane do situace, kterou nemůže přežít; končí smrtí nevinné Desdemony i jeho vlastní.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Othello před senátem — 1. jednání, vypráví, jak získal Desdemoninu lásku svými příběhy,
- Jagovy monology — Jago odhaluje divákům své plány,
- scéna pokušení — 3. jednání, Jago v Othellovi krok za krokem probouzí podezření,
- šátek — 3. jednání,
- vražda Desdemony a Othellova smrt — 5. jednání.
Téma a motivy
- Téma: žárlivost, která zničí lásku i člověka; zlo a intrika, které zneužijí důvěru; postavení cizince ve společnosti.
- Motivy: šátek, důvěra, lež, závist, žárlivost, čest, cizinec, válka, noc, polštář, vražda, sebevražda.
Časoprostor
- Čas: renesance, doba válek Benátské republiky s Turky (16. století).
- Prostor: 1. jednání Benátky (ulice, senát), další jednání Kypr (přístav, pevnost, ložnice).
Kompoziční výstavba
Chronologická, 5 jednání, děj rychle spěje k tragédii. Hlavní linii hry tvoří Jagova intrika — divák o ní ví od začátku z jeho monologů, Othello ne (dramatická ironie). Části: jednání – scény – repliky.
II. část
Vypravěč
Není — drama.
Postavy
- Othello — mouřenín, statečný a vážený vojevůdce, upřímný, čestný, ale důvěřivý a prudký. Jako cizinec si není jistý svým postavením a Desdemoninou láskou — tím je zranitelný.
- Desdemona — mladá, krásná, laskavá a věrná; kvůli lásce opustí otce, do konce je nevinná.
- Jago — Othellův praporečník, jedna z největších záporných postav světové literatury: chytrý, cynický, závistivý manipulátor, který ničí ostatní, aniž by mu to přineslo užitek.
- Cassio — mladý, slušný poručík, nechtěný nástroj intriky.
- Emilie — Jagova žena, Desdemonina společnice; nakonec pravdu odhalí a zaplatí životem.
- Roderigo — hloupý šlechtic, kterého Jago využívá a okrádá.
- Brabantio — Desdemonin otec, senátor.
Typy promluv
Dialog, Jagovy monology (odhaluje divákovi své úmysly) a Othellovy monology (zmatek, žárlivost, rozhodnutí zabít).
Veršová výstavba
Převážně blankvers (nerýmovaný pětistopý jamb), Jago v rozhovorech s Roderigem často přechází do prózy.
III. část — jazykové prostředky
- metafory a přirovnání — žárlivost jako „zelenooká obluda“, Jagovy obrazy zvířat a špíny,
- kontrast Othellovy vznešené, básnické řeči a Jagova cynického, hrubého jazyka,
- dvojsmysly a narážky — Jago nikdy nic neřekne přímo, jen naznačuje,
- ironie — Jago je všemi nazýván „čestný Jago“,
- symbol šátku (věrnost, láska — a její zneužití),
- rozpad Othellovy řeči ve chvílích žárlivosti — vzrušené, útržkovité repliky.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
William Shakespeare (1564–1616) napsal Othella ve vrcholném tragickém období, mezi Hamletem a Macbethem a Králem Learem. Námět převzal z italské novely Giambattisty Giraldiho (Cinthia). Na rozdíl od jiných tragédií nejde o osud království, ale o soukromou, rodinnou tragédii — o lásku zničenou žárlivostí. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Daniel Adam z Veleslavína — Kalendář historický (1578, 1590)
Vrchol českého humanismu („Veleslavínské období“). Veleslavín byl vydavatel, překladatel a autor; jeho Kalendář historický zaznamenával ke dnům v roce historické události. Česká humanistická literatura je převážně naučná a vzdělávací, drama jako Shakespearovo u nás nevzniklo. Společné mají humanistický zájem o člověka a jeho dějiny, víru ve vzdělání a péči o národní jazyk — Veleslavín pěstoval vzornou češtinu, Shakespeare obohatil angličtinu.
Giambattista Giraldi (Cinthio) — Hecatommithi (1565)
Italský renesanční spisovatel, autor sbírky sta novel podle vzoru Boccacciova Dekameronu. Jedna z nich vypráví o maurském kapitánovi, kterého praporečník přesvědčí o nevěře jeho ženy — Shakespeare z ní převzal děj i postavy. Rozdíl: u Giraldiho jde o mravní poučení (varování před sňatkem s cizincem), Shakespeare z příběhu udělal hlubokou tragédii žárlivosti a zla.
Lope de Vega — Ovčí pramen (asi 1612–1614)
Španělský dramatik, Shakespearův současník, autor stovek her. Stejně jako Shakespeare píše pro lidové divadlo, mísí vážné s komickým a staví na konfliktu cti a vášně — téma cti a žárlivosti bylo ve španělském dramatu té doby velmi časté.
Literární směr
Renesance, alžbětinské a jakubovské divadlo v Anglii: hrdina s vlastní vůlí i chybami, zájem o lidskou psychologii, vášně (láska, žárlivost, ctižádost) jako hybatel děje, převzaté náměty (italské novely, kroniky) zpracované po svém, hry pro všechny vrstvy.