Skladba (syntax) se zabývá stavbou vět a souvětí. V didaktickém testu se ověřuje určování větných členů a vedlejších vět, poměry mezi větami a hlavně čárky; v písemné práci kritérium 3A.
Věta a souvětí
- Věta jednoduchá má jeden přísudek (jedno určité sloveso): Ráno jsme vyrazili na hory.
- Souvětí má dva a více přísudků. Počet vět = počet určitých slovesných tvarů (jsme šli, bude pršet, řekl); infinitiv (jít) ani přechodník samostatnou větu netvoří.
- Věta dvojčlenná má podmět a přísudek (Pes štěká), jednočlenná jen jeden základ (Prší. Ticho!).
- Podle postoje mluvčího: oznamovací (Prší.), tázací (Prší?), rozkazovací (Pojď!), přací (Kéž by pršelo!), zvolací (To je krása!).
Větné členy
| Člen | Otázka | Příklad (Starý soused včera opravil naše auto ve své garáži.) |
|---|---|---|
| podmět (Po) | kdo, co? | soused |
| přísudek (Př) | co dělá? co se s ním děje? | opravil |
| předmět (Pt) | pádová otázka kromě 1. a 5. pádu (koho, co, komu…) | auto |
| přívlastek shodný (Pks) | jaký, který, čí? — stojí před jménem a shoduje se s ním | starý, naše |
| přívlastek neshodný (Pkn) | jaký, který? — za jménem, neshoduje se | garáž po dědovi |
| příslovečné určení (Pu) | kde, kdy, jak, proč…? | včera (času), ve své garáži (místa) |
| doplněk (D) | jaký? — vztahuje se zároveň k podstatnému jménu a ke slovesu | Vrátil se unavený. |
| přístavek | vysvětlující člen, odděluje se čárkami | Praha, hlavní město, leží na Vltavě. |
Druhy příslovečného určení: místa (kde, kam, odkud), času (kdy, jak dlouho), způsobu (jak), míry (jak moc), příčiny (proč), účelu (za jakým účelem), podmínky (za jaké podmínky), přípustky (navzdory čemu).
Přísudek může být slovesný (opravil, bude psát), jmenný se sponou (je učitelem, byl unavený) nebo jmenný bez spony (Konec dobrý, všechno dobré.).
Vedlejší věty
Určují se otázkou ze řídící věty — stejně jako větný člen, který nahrazují:
| Vedlejší věta | Otázka | Příklad |
|---|---|---|
| podmětná | kdo, co? | Kdo lže, ten krade. |
| přísudková | jaký je? | Je, jaký je. |
| předmětná | koho, co, o čem…? | Řekl, že přijde. |
| přívlastková | jaký, který? | To je kniha, kterou jsem četl. |
| příslovečná místní | kde, kam? | Bydlí, kde začíná les. |
| příslovečná časová | kdy? | Až přijdeš, zavolej. |
| příslovečná způsobová | jak? | Udělal to, jak mu poradili. |
| příslovečná příčinná | proč? | Zůstal doma, protože byl nemocný. |
| příslovečná účelová | za jakým účelem? | Šel do obchodu, aby koupil chleba. |
| příslovečná podmínková | za jaké podmínky? | Kdyby pršelo, zůstaneme doma. |
| příslovečná přípustková | navzdory čemu? | Ačkoli pršelo, šli jsme ven. |
| doplňková | jaký? | Viděl ho, jak utíká. |
Poměry mezi větami hlavními a mezi větnými členy
| Poměr | Význam | Spojky | Čárka |
|---|---|---|---|
| slučovací | prosté spojení | a, i, ani, také, pak | před a, i, ani ne |
| stupňovací | druhá část je silnější | ba, ba i, dokonce, nejen – ale i | ano (nejen …, ale i) |
| odporovací | protiklad | ale, avšak, však, nýbrž, kdežto, a přece | ano |
| vylučovací | jedno vylučuje druhé | nebo, anebo, buď – nebo | ne |
| příčinný (důvodový) | druhá věta vysvětluje první | neboť, vždyť, totiž | ano |
| důsledkový | druhá věta je důsledkem | a proto, proto, tudíž, a tak | ano, i před a proto, a tak |
Čárka v souvětí
Čárka se píše:
- Mezi větou hlavní a vedlejší — vždy, ať vedlejší stojí kdekoli: Vím, že přijdeš. Že přijdeš, vím. Kniha, kterou jsem četl, byla dobrá. (vložená vedlejší věta má čárku z obou stran)
- Mezi větami hlavními v poměru odporovacím, stupňovacím, příčinném a důsledkovém: Chtěl jít, ale pršelo. Byl unavený, a proto šel spát.
- Mezi větami hlavními bez spojky (v připojovacím vztahu): Přišel, posadil se, mlčel.
- Před spojkou a v poměru jiném než slučovacím: Je chudý, a přece šťastný (odporovací), Pršelo, a tak jsme zůstali doma (důsledkový).
- Před a na konci vložené vedlejší věty: Petr, který přišel pozdě, a Jana odešli. — čárka uzavírá vloženou větu.
- Při oslovení a citoslovci: Petře, pojď sem. Ach, to je škoda.
- U přístavku a volně připojeného členu: Karel IV., český král, založil univerzitu.
- Při několikanásobném členu bez spojky a s odporovací spojkou: Koupil jablka, hrušky, švestky. Byl unavený, ale spokojený.
Čárka se nepíše:
- před a, i, ani, nebo, či ve slučovacím a vylučovacím poměru: Přišel a posadil se. Půjdeš ven nebo zůstaneš doma?
- mezi několikanásobným přívlastkem postupně rozvíjejícím: staré dřevěné okno (dřevěné okno, které je staré) × velký, krásný dům (přívlastky souřadné — obě vlastnosti stejně) se čárkou píší,
- před jako a než ve srovnání bez slovesa: Je vyšší než bratr. Je silný jako medvěd. (se slovesem čárka je: Je vyšší, než jsem čekal.)
Další častá chyba — chybná vazba a nadbytečné výrazy
- Díky zranění nemohl hrát — chybně, díky vyjadřuje kladný důvod; správně kvůli zranění.
- Mluvili ohledně problému — lépe o problému, pokud jde o problém.
- Zasmál se jeho vtipu vs. Petr se zasmál svému vtipu (zvratné svůj, když vlastníkem je podmět).
- Nadbytečné výrazy (pleonasmy): vzájemná spolupráce, zpětný návrat, hlavní podstata — stačí spolupráce, návrat, podstata.
- Anakolut (vyšinutí z větné stavby): Ten člověk, co jsem s ním mluvil, jeho dcera studuje v Praze. — oprava: Dcera člověka, se kterým jsem mluvil, studuje v Praze.