Autor: William Shakespeare · Vzniklo: kolem 1596–1597 · Druh: drama · Žánr: komedie (s tragickými prvky — tragikomedie) · Směr: renesance
Stručný obsah
Mladý benátský šlechtic Bassanio chce získat ruku bohaté a krásné Portie z Belmontu, ale nemá peníze. Jeho přítel, kupec Antonio, má celé jmění na lodích na moři, a tak si pro Bassania půjčí 3000 dukátů u židovského lichváře Shylocka. Shylock Antonia nenávidí — Antonio půjčuje bez úroků a veřejně ho ponižuje. Jako „žertovnou“ záruku si vymíní, že nesplatí-li Antonio včas, smí mu vyříznout libru masa z těla.
V Belmontu musí nápadníci podle vůle Portiina otce vybrat jednu ze tří skříněk — zlatou, stříbrnou a olověnou; kdo zvolí tu s Portiiným obrazem, získá ji. Princové volí zlatou a stříbrnou a neuspějí, Bassanio zvolí skromnou olověnou a Portii získá. Jeho přítel Gratiano se ožení s Portiinou komornou Nerissou. Shylockova dcera Jessika zatím uteče s křesťanem Lorenzem a vezme otci peníze a šperky.
Antoniovy lodě ztroskotají, dluh nemůže splatit a Shylock trvá na svém úpisu. U soudu se objeví Portia převlečená za doktora práv. Nejdřív vyzývá Shylocka k milosrdenství, a když odmítne, rozhodne: libru masa si vzít smí, ale ani kapku krve — ta v úpisu není. Shylock prohraje, přijde o majetek a musí přijmout křesťanství. Na závěr si Portia a Nerissa ze svých mužů vystřelí se zásnubními prsteny, které si od nich „doktor“ a jeho „písař“ vyžádali jako odměnu. Antoniovy lodě se nakonec šťastně vrátí.
I. část
Literární druh a žánr
Drama, žánr komedie — šťastný konec, láska, převleky, záměny, vtip. Linie Shylocka je ale tragická (ztrácí dceru, majetek i víru), proto se hra řadí také mezi tragikomedie nebo „problémové hry“.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- uzavření úpisu — 1. jednání, Shylock a Antonio,
- volba skříněk — 2. a 3. jednání,
- Shylockův monolog („Což nemá Žid oči?“) — 3. jednání, obhajoba vlastní lidskosti,
- soudní scéna — 4. jednání, Portiina řeč o milosrdenství a rozsudek,
- prsteny a závěr v Belmontu — 5. jednání.
Téma a motivy
- Téma: přátelství a láska proti chamtivosti a nenávisti; spravedlnost a milosrdenství; postavení Židů v křesťanské společnosti.
- Motivy: dluh, úpis, libra masa, peníze, lichva, skříňky, převlek, soud, milosrdenství, pomsta, prsten, víra.
Časoprostor
- Čas: renesance, 16. století.
- Prostor: Benátky — obchodní město, ulice, soud; Belmont — Portiino sídlo, místo lásky a hudby. Kontrast světa peněz a světa citů.
Kompoziční výstavba
Chronologická, 5 jednání, několik dějových linií souběžně: úpis a soud (Antonio × Shylock), námluvy a skříňky (Bassanio × Portia), útěk Jessiky, prsteny. Vrcholem je soudní scéna ve 4. jednání. Části: jednání – scény – repliky.
II. část
Vypravěč
Není — drama.
Postavy
- Shylock — židovský lichvář; chamtivý a pomstychtivý, ale zároveň ponižovaný a zrazený (vlastní dcerou). Je nejsložitější postavou hry, divák ho může odsuzovat i litovat.
- Antonio — „kupec benátský“, štědrý, věrný přítel, melancholický; vůči Shylockovi ale pohrdavý.
- Portia — bohatá, krásná, především chytrá a vtipná; v převleku za doktora práv zachrání Antonia.
- Bassanio — Antoniův přítel, lehkomyslný, ale upřímně zamilovaný.
- Jessika — Shylockova dcera, uteče s Lorenzem.
- Gratiano, Nerissa, Lorenzo, sluha Lancelot Gobbo (komická postava) — vedlejší postavy.
Typy promluv
Dialog převažuje; důležité monology — Shylockova řeč o tom, že i Žid je člověk, a Portiina řeč o milosrdenství u soudu.
Veršová výstavba
Převážně blankvers; komické postavy (Lancelot) mluví prózou, nápisy ve skříňkách jsou rýmované.
III. část — jazykové prostředky
- řečnické otázky a stupňování v Shylockově monologu („Když nás píchnete, cožpak nekrvácíme?“),
- kontrast jazyka obchodu a peněz (Benátky) a jazyka lásky a hudby (Belmont),
- slovní hříčky a ironie (Portia u soudu, scéna s prsteny),
- přirovnání milosrdenství k jemnému dešti z nebe (Portiina řeč),
- komika z převleků a záměn.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
William Shakespeare (1564–1616) napsal Kupce benátského v období komedií (90. léta 16. století), vedle Snu noci svatojánské a Mnoho povyku pro nic. Námět spojil ze dvou starších zdrojů — italské novely o úpisu na libru masa a příběhu o volbě skříněk. Hra je dnes kvůli postavě Shylocka vykládána i jako svědectví o antisemitismu své doby. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jan Blahoslav — Gramatika česká (1571); Kralická bible (1579–1593)
Vrchol českého humanismu v okruhu Jednoty bratrské. Blahoslav přeložil Nový zákon, který se stal součástí Kralické bible, a sepsal mluvnici češtiny. Česká literatura doby je hlavně náboženská a naučná, drama jako Shakespearovo v ní chybí. S Kupcem benátským ji spojuje otázka víry a tolerance — v Čechách vedle sebe žili katolíci, utrakvisté a bratři, u Shakespeara křesťané a Židé — a humanistický důraz na milosrdenství a mravní hodnoty.
Christopher Marlowe — Maltský Žid (asi 1589–1590)
Starší hra Shakespearova současníka, kterou Shakespeare znal. Hlavní postava, židovský obchodník Barabáš, je pomstychtivý padouch — stejně jako Shylock je hnán nenávistí ke křesťanům, kteří mu vzali majetek. Marlowe ho ale líčí jako jednoznačné monstrum, Shakespeare dal Shylockovi lidské rysy a důvody.
Giovanni Fiorentino — Il Pecorone (sbírka novel, 14. století, vyd. 1558)
Italská novelistická tradice navazující na Boccaccia. Jedna z novel obsahuje úpis na libru masa i ženu převlečenou za soudce, která milého zachrání — Shakespeare z ní převzal hlavní dějovou linii a přetvořil ji v drama.
Literární směr
Renesance: oslava lásky, přátelství a lidského důvtipu (Portia), obdiv k Itálii a jejím městům, komedie postavené na převlecích a záměnách, zájem o člověka se všemi jeho vášněmi — i u postavy, která je ve hře „záporná“.