Autor: Ernest Hemingway · Vydáno: 1952 · Druh: epika · Žánr: novela · Směr: americká literatura 20. století, ztracená generace
Stručný obsah
Starý kubánský rybář Santiago nechytil už 84 dní jedinou rybu. Lidé ho mají za smolaře, rodiče proto zakázali chlapci Manolinovi, který se s ním učil rybařit, s ním dál jezdit na moře. Manolin starce ale má rád, nosí mu jídlo a povídají si o baseballu.
Osmaosmdesátý den vypluje Santiago sám daleko na moře. Na udici se chytí obrovský mečoun (marlin), větší než jeho loďka. Ryba je tak silná, že táhne člun daleko na otevřené moře. Santiago drží šňůru rukama a zády dva dny a dvě noci — zraněný, unavený, s křečí v ruce, sám se sebou mluví a s rybou mluví jako s bratrem. Obdivuje ji a zároveň ji musí zabít. Třetí den rybu přemůže a harpunou zabije. Je příliš velká, aby ji vytáhl do lodi, a tak ji přiváže k boku člunu.
Na cestě domů přilákají krev ze zabité ryby žraloky. Santiago s nimi bojuje harpunou, nožem přivázaným na veslo, kyjem — zabije několik, ale žraloci rybu postupně ožerou. Do přístavu dopluje v noci jen s obrovskou kostrou. Vyčerpaný dojde do chatrče a usne. Ráno rybáři žasnou nad délkou kostry, Manolin nad starcem pláče a slíbí, že s ním znovu bude jezdit. Santiago spí a zdají se mu sny o lvech na africkém pobřeží.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, novela — kratší próza s jednoduchým dějem, jednou hlavní postavou a jedním hlavním konfliktem (zápas s rybou a žraloky). Má rysy podobenství (paraboly) o lidském údělu.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Santiago a Manolin na začátku — popis starce, jeho smůla, přátelství s chlapcem,
- ryba bere návnadu — začátek zápasu,
- noc na moři — Santiago mluví k rybě, vzpomíná, zápasí s únavou,
- zabití mečouna,
- boj se žraloky,
- návrat a závěrečný sen o lvech.
Téma a motivy
- Téma: zápas člověka s přírodou a s vlastními silami; síla vůle a důstojnost v prohře — „člověk může být zničen, ale ne poražen“; přátelství starého a mladého.
- Motivy: moře, ryba, žraloci, šňůra, ruce, únava, osamělost, sny o lvech, baseball (Joe DiMaggio), chlapec, kostra.
Časoprostor
- Čas: polovina 20. století; děj na moři trvá tři dny, s retrospektivami starcova mládí.
- Prostor: Kuba — rybářská vesnice u Havany, chatrč, přístav, otevřené moře (Golfský proud).
Kompoziční výstavba
Chronologická, kruhová — začíná i končí v přístavu se starcem a chlapcem. Novela nemá kapitoly. Děj je jednoduchý a soustředěný, prokládaný vzpomínkami (Santiago jako námořník v Africe, přetahovaná rukou v Casablance).
II. část
Vypravěč
Er-forma, vypravěč sleduje Santiaga, sděluje jeho myšlenky (často formou vnitřního monologu nebo nahlas vyslovených slov), jinak je objektivní a úsporný.
Postavy
- Santiago — starý, chudý, osamělý rybář; zkušený, houževnatý, skromný a důstojný. I když prohraje, neztratí víru v sebe. Hrdina, který se nevzdává.
- Manolin — chlapec, Santiagův žák a přítel; obětavý, věrný, obdivuje starce.
- mečoun — důstojný soupeř, téměř rovnocenná „postava“.
- rybáři, majitel krčmy — vedlejší postavy.
Typy promluv
Převládá pásmo vypravěče, monology — Santiago mluví nahlas sám se sebou, s rybou, se svou rukou; dialogy jen na začátku a konci (s Manolinem).
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- úsporný, jednoduchý jazyk, krátké věty, opakování slov — Hemingwayův styl,
- metoda ledovce — autor říká jen malou část, hlavní význam je skrytý pod povrchem,
- odborné rybářské výrazy (šňůra, návnada, harpuna, ráhno) — autentičnost,
- personifikace — ryba jako bratr, moře jako žena (la mar),
- symboly: ryba (cíl, sen, důstojný soupeř), žraloci (síly, které ničí výsledek práce), lvi (mládí, síla), kostra (vítězství i prohra),
- opakování a jednoduché souřadné věty.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Ernest Hemingway (1899–1961) byl americký novinář a spisovatel, válečný dobrovolník (1. světová válka v Itálii, kde byl těžce raněn), reportér ze španělské občanské války a 2. světové války, vášnivý lovec a rybář. Od 30. let žil převážně na Kubě, kde poznal život rybářů. Stařec a moře je jeho posledním dílem vydaným za života a znamenal návrat k úspěchu po letech kritiky — získal za ni Pulitzerovu cenu (1953) a roku 1954 dostal Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel sebevraždou. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Ota Pavel — Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby (70. léta 20. století)
Český autor, sportovní novinář, vášnivý rybář. Jeho povídky jsou plné vzpomínek na ryby, řeky a přírodu a stejně jako u Hemingwaye má rybaření hlubší význam — je to zápas, vytrvalost, vztah k přírodě a hlavně lidská důstojnost.
Bohumil Hrabal — Ostře sledované vlaky (1965)
Český prozaik. Stejně jako Hemingway vytváří obyčejného „malého“ hrdinu, který v rozhodující chvíli prokáže odvahu a důstojnost — u Hrabala mladý výpravčí Miloš, u Hemingwaye starý rybář. Jazykem jsou ale protiklady: Hemingway úsporný, Hrabal košatý a hovorový.
John Steinbeck — O myších a lidech (1937)
Americký současník. Také píše o prostých, chudých lidech, kteří sní svůj sen a bojují s osudem — a prohrávají. Oba používají jednoduchý jazyk a hodně dialogů; Steinbeck je však víc sociální, Hemingway existenciální.
Literární směr
Americká literatura 20. století — Hemingway patří ke „ztracené generaci“ (autoři poznamenaní 1. světovou válkou: F. S. Fitzgerald, J. Dos Passos, W. Faulkner), v pozdním díle je blízký existencialismu (člověk v zápasu s osudem). Typický je jeho úsporný „styl ledovce“, který ovlivnil prózu celého století.