Na západní frontě klid (1928)
1. Autor
- vlastním jménem Erich Paul Remark
- byl to německý spisovatel
- jeho otec byl knihvazač
- chtěl být hudebníkem a malířem
- roku 1916 (bylo mu 18 let) odešel jako dobrovolník do první světové války na Z frontu, byl tam vážně raněn (zbytek války proležel v lazaretu)
- po návratu má problém začlenit se zpět do společnosti
- po válce vystřídal řadu povolání (byl účetním, obchodním cestujícím, varhaníkem)
- působil také jako redaktor – hodně cestoval po Evropě
- přestěhoval se do Švýcarska
- dostal se na listinu zakázaných autorů (po nástupu nacismu), byl zbaven německého občanství
- poté odjel do New Yorku, kde získal americké občanství
- do vlasti se nikdy nevrátil – neztotožňoval se s tím, co způsobili (styděl se za to, čeho jsou schopní)
CHARAKTERISTIKA TVORBY:
- převážně odráží autorovy zkušenosti (zemřela mu sestra v koncentračním táboře, choval lásku k automobilům,..)
DALŠÍ DÍLA:
Tři kamarádi
Vítězný oblouk
Čas žít, čas umírat
2. Kontext
- dílo bylo tvrdě odsouzeno nacisty, Remarque byl označen za literárního zrádce (jeho knihy byly veřejně páleny, protože jeho popis války byl pro militantní režim nevhodný – vydával svědectví o skutečném obrazu, jak to vypadá na frontě) – byl nucen emigrovat do USA
- až tento román mu zajistil celosvětový úspěch, hned byla kniha zfilmována (rok na to, pak ještě v 70. letech)
ZTRACENÁ GENERACE
REALISMUS (druhá pol. 19. stol.)
- podán pravdivý obraz skutečnosti, autentičnost (používání hovorového jazyka)
- kritika nedostatků společnosti (v tomhle případě války)
- objektivní zachycení pravdy
- zobrazuje obyčejného člověka
NATURALISMUS
- syrové zachycení odpudivé války, přímé naturalistické popisy z bojiště (mrtvoly, krev, hnijící těla)
- vznikl z realismu
3. Dílo
- válečný historický román,
TÉMA
- reaguje na první světovou válku, na její zbytečnost, absurdita války
- oslavuje lidskou obětavost (i v mezních situacích)
- pevná přátelství, přátelské pouto
- nelidskost, odpor proti krutosti
- zobrazuje ztrátu lidskosti (bezhlavé zabíjení)
- jedinou starostí vojáků je spát, jíst a přežít (na to se omezuje jejich život)
- výsměch vzdělání (ti kluci museli opustit studia – před maturitou – vzdělání jim ylo na frontě naprosto k ničemu, museli se o sebe v takové mezní situaci postarat sami)
- smrt vidí i jako osvobození z utrpení i jako tragédii nevinných lidí (autor se pozastavuje nad tím, proč mají nevinní lidé odnášet rivalitu mezi mocnostmi)
ČASOPROSTOR
- doba první světové války, válečná bojiště západní fronty ve Francii (na hranicích s Německem)
- od r. 1916 (nastoupil do války) až do r. 1918
KOMPOZICE
- retrospektivní (prolíná se minulost s přítomností) = chronologická se vzpomínkami do minulosti
- gradace
- líčí příhody ze školy, ale většina chronologicky z fronty; někdy se vrací do dětství (symbol jistoty)
ANALÝZA (ich/er forma)
- ich-forma (vypráví Pavel)
CHARAKTERISTIKA POSTAV
Pavel Baumer – vypravěč, hlavní postava; středoškolský student, mladík, z chudé rodiny, pod nátlakem třídního učitele se hlásí do války, která ho změnila )stal se necitelným, silná povaha, obětavý, pomáhá ostatním
Himmelstoss – desátník, šikanuje je, primitiv
Katczinsky – nejstarší, houževnatý a nejsilnější ve skupině, Pavlův nejlepší přítel
Kropp, Müller, Kemmerich, Tjaden – Pavlovi spolužáci
Kantorek – jejich třídní, přemlouvá je, aby šli ddo války
JAZYK A STYL
- spisovný jazyk, místy hovorový
- úvahové prvky
- metafory
DETAILY
- když mají jednoho z nich odvézt do lazaretu (když jedou vlakem), Pavel předstírá nemoc, aby mohl vystoupit v lazaretu s ním a byl mu nablízku
- když poprvé v zákopu zabil nepřátele, cítil se mizerně (podíval se mu do kapsy a našel fotku jeho rodiny, zjistil, jak se jmenuje – tížila ho představa, že na něj doma čeká rodina s manželkou a on je teď mrtví – Pavel si slíbil, že jeho rodině napíše dopis, že ji bude posílat peníze, ale myslím si, že to nikdy neudělal > válka dělá z lidí zvířata, bezhlavá, bezcitná, nesmyslné zabíjení)
- konec knihy je stejný jako konec knihy Ostře sledované vlaky od Bohumila Hrabala (uvědomění si zbytečnosti války, oba dva jsou jen lidé, mají jen sami sebe, umírají vedle sebe)
- vypráví o tom, jak jako malý s kamarády skotačil kolem říčky a stromů podél ní a jak chytali motýly (poté se motýl objeví v zákopech – pro mě to je symbol naděje, návrat do dětství, kdy jsme žili v naivním světě plném jistoty)
- když měl volno a vracel se domů, jeho sestra ho přivítala (ale poněkud chladně, ani se neobjali) – v tom je rozdíl oproti filmu (tam se dojemně objímají) (byl natočen i film, který byl oceněn Oscarem) – jeho rodina je chudá, nemají co k jídlu, matka leží v posteli a je nemocná, ptá se ho, jak se má, on jí nechce sdělit pravdu, aby se o něj nestrachovala (také mu schovala brusinky, které má Pavel moc rád – v tom tkví láska, i přesto, že jsou chudí a nemají co jist, matka mu schovala jídlo, které má rád)
- když se vrací domů, potkává nějaké přátele a známé – vyptávají se ho, jaké to tam je (nemohou to ale nikdy pochopit)
OBSAH
Hlavní hrdina a zároveň vypravěč Pavel Bäumer podlehne spolu s několika dalšími spolužáky (Kropp, Tjaden, Müller, Wolf, Kemmerich aj.) vlasteneckému nadšení svého profesora tělocviku Kantorka a přihlásí se jako dobrovolník na frontu. Počáteční nadšení se ale brzy vytratí. Pavel se svými kamarády nejprve prochází tvrdou průpravou a terorem. Desetitýdenní výcvik pod vedením velitele Himmelstosse je plný šikanování. Po výcviku odjíždí na frontu.
První boje na frontě všem otevřou oči a ukážou válku v pravém světle (plynové útoky, bombardování, budování zákopů, utrpení raněných, smrt přátel, krvavé boje muže proti muži aj.). Vojáci žijí v neustálých obavách o život, trpí hladem, zimou, jsou špinaví, zavšivení. Téměř polovina roty byla již zabita - vojáci, kteří přežijí, dostávají dvojité příděly jídla a tabáku. Stavy vojáků jsou doplňovány velmi mladými chlapci bez výcviku. Pavel postupně ztratí všechny kamarády.
Velkou oporou pro dvacetileté vojáky je velitel roty Stanislav Katczinsky, s nímž se Pavel spřátelil. Po dovolené, ze které se Pavel vrací znechucen (matka umírala na rakovinu, s ostatními lidmi nedokázal nalézt společnou řeč), se dostává zpět na frontu. Uprostřed bitevního pole se najednou ocitne sám zblízka v boji muže proti muži. Smrtelně zraní francouzského vojáka, poté mu ováže ránu a snaží se mu ulehčit umírání. Velkým otřesem je pro Pavla smrt Katczinského. Zraněného se ho snažil s vypětím všech sil odnést z bojiště do bezpečí. Cestou byl však Katczinsky zasažen střepinou a zemřel.
Na podzim 1918 zůstává Pavel poslední naživu ze sedmi spolužáků. Cítí se vnitřně prázdný a velmi unavený. Ke zprávám o příměří je netečný, nevěděl již, zda si vůbec přeje mír. Pavel si je jistý, že se už nedokáže zapojit do normálního života - byl poznamenán roky prožitými na frontě.
Pavel zemřel v září 1918, paradoxně v den, kdy vrchní velitelství podává zprávu, že je na západní frontě klid a neděje se nic nového.