Autor: Alexandr Sergejevič Puškin · Vydáno: po kapitolách 1825–1832, celé 1833 · Druh: lyricko-epický · Žánr: román ve verších · Směr: romantismus s prvky realismu
Stručný obsah
Evžen Oněgin je mladý petrohradský šlechtic, který se nudí: plesy, divadla, flirty a móda ho už nebaví. Zdědí po strýci statek na venkově a odjede tam. Spřátelí se se sousedem, mladým romantickým básníkem Vladimírem Lenským, který je zasnoubený s veselou a prostou Olgou Larinovou.
Olžina starší sestra Taťána, zasněná, vážná dívka, která žije ve světě knih, se do Oněgina zamiluje a napíše mu dopis s vyznáním lásky. Oněgin ji při setkání odmítne — laskavě, ale chladně jí vysvětlí, že se pro rodinný život nehodí, a poučí ji, aby se příště ovládala.
Na Taťánině oslavě jmenin se Oněgin nudí a ze vzdoru vůči Lenskému, který ho tam přivedl, celý večer dvoří Olze. Uražený Lenský ho vyzve na souboj. Oněgin, ačkoli nechce, souboj přijme ze strachu před řečmi společnosti a Lenského zastřelí. Olga se brzy provdá za jiného. Oněgin odjede a léta cestuje.
Taťána mezitím navštíví Oněginovu knihovnu a začíná ho chápat. Matka ji odveze do Moskvy a provdá za staršího knížete-generála. Po letech se Oněgin vrátí a v Petrohradu potká Taťánu — z venkovské dívky je vznešená dáma velkého světa. Teď se do ní zamiluje on, píše jí dopisy, ona neodpovídá. Nakonec ji zastihne samotnou. Taťána mu přizná, že ho stále miluje, ale je vdaná a zůstane manželovi věrná. Odchází a Oněgin zůstává sám. Tady vypravěč příběh ukončí.
I. část
Literární druh a žánr
Lyricko-epický druh: příběh (epika) se střídá s autorovými úvahami, vzpomínkami a pocity (lyrika). Žánr román ve verších — Puškin ho sám nazval „román ve verších“, ne „poéma“.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Oněginův den v Petrohradu — 1. kapitola, nudný život dandyho,
- Taťánin dopis — 3. kapitola,
- Oněginova odpověď v zahradě — 4. kapitola,
- Taťánin sen a jmeniny — 5. kapitola,
- souboj — 6. kapitola,
- poslední setkání Oněgina s Taťánou — 8. kapitola.
Téma a motivy
- Téma: nenaplněná láska ve špatný čas; „zbytečný člověk“, který nedokáže najít smysl života; obraz ruské společnosti (velkoměsto × venkov).
- Motivy: nuda, dopis, souboj, smrt, venkov, Petrohrad, Moskva, ples, kniha, sen, věrnost, příroda, roční období.
Časoprostor
- Čas: 20. léta 19. století, Puškinova současnost; děj trvá asi osm let.
- Prostor: Petrohrad (velký svět, plesy), ruský venkov (statky Oněgina a Larinových, příroda), Moskva.
Kompoziční výstavba
Osm kapitol (zpěvů), děj chronologický, přerušovaný četnými lyrickými odbočkami vypravěče (o divadle, o ženských nožkách, o přátelství, o vlastním mládí). Kompozice je zrcadlová: nejdřív Taťána píše dopis a Oněgin ji odmítne, nakonec píše Oněgin a odmítne Taťána. Konec je otevřený. Části: kapitoly – sloky – verše.
II. část
Vypravěč
Ich-forma — vypravěč je zároveň autor, který se představuje jako Oněginův přítel. Vypráví příběh, komentuje ho, ironizuje své postavy i sebe, vzpomíná na vlastní život.
Postavy
- Evžen Oněgin — vzdělaný, chytrý, ale znuděný a skeptický šlechtic; neschopný citu ani činu, svou lehkovážností zničí přítele i lásku. První „zbytečný člověk“ ruské literatury.
- Taťána Larinová — vážná, citlivá, upřímná, čtenářka sentimentálních románů; z dívky se stane zralá, silná žena, která volí povinnost. Ideál ruské ženy.
- Vladimír Lenskij — mladý básník-romantik, nadšený, naivní, zbrklý.
- Olga Larinová — veselá, povrchní, rychle zapomíná.
- paní Larinová, chůva (Taťánina důvěrnice), kníže-generál (Taťánin manžel) — vedlejší postavy.
Typy promluv
Převládá pásmo vypravěče s odbočkami; dopisy (Taťánin a Oněginův) jsou vložené monology; dialogy jen málo (Taťána a chůva, závěrečný rozhovor).
Veršová výstavba
Oněginská sloka: 14 veršů, čtyřstopý jamb, pevné schéma rýmů — střídavý, sdružený a obkročný v jedné sloce, zakončený rýmovaným dvojverším (pointa). Taťánin a Oněginův dopis jsou psány volnější formou.
III. část — jazykové prostředky
- ironie vypravěče, lehký konverzační tón,
- lyrické odbočky a oslovení čtenáře,
- popisy přírody a ročních období (ruská zima, venkov) — epiteta, personifikace,
- francouzská slova a cizí výrazy v řeči šlechty — charakteristika společnosti,
- kontrast Petrohradu a venkova, Oněgina a Lenského, Taťány a Olgy,
- pointa na konci sloky.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) pocházel ze staré šlechtické rodiny (jeho praděd byl Afričan, kmotřenec Petra Velikého). Za politické verše byl vypovězen na jih Ruska a na rodový statek Michajlovskoje — právě tam psal velkou část Oněgina, na kterém pracoval přes sedm let. Román je jeho vrcholným dílem. Zemřel po souboji s francouzským důstojníkem, který se dvořil jeho ženě — podobně jako Lenskij. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Karel Hynek Mácha — Máj (1836)
Český romantik, tři roky po vydání Oněgina. Také lyricko-epické dílo, ve kterém se vyprávění příběhu mísí s autorovými pocity — a autor do něj vstupuje sám (poutník Hynek ve 4. zpěvu). Oba vytvářejí osamělého hrdinu, který se míjí se smyslem života, a oba zemřeli mladí. Rozdíl: Mácha je temný a tragický, Puškin ironický a s realistickým pohledem na společnost.
František Ladislav Čelakovský — Ohlas písní ruských (1829)
Český obrozenec, který se — jako Puškin — inspiroval ruskou lidovou slovesností (byliny, písně). Ukazuje zájem české literatury o Rusko a slovanskou vzájemnost ve stejné době, kdy vzniká Oněgin. Puškin čerpá z lidového prostředí v postavě chůvy a v Taťánině snu.
George Gordon Byron — Don Juan (1819–1824)
Anglický romantik, Puškinův vzor. Jeho nedokončený román ve verších má stejně jako Oněgin lehký, ironický tón, dlouhé odbočky vypravěče a znuděného, světem procestovaného hrdinu. Puškin však Oněgina zasadil do ruské skutečnosti a přidal realistický obraz společnosti.
Literární směr
Romantismus, v němž se objevují prvky realismu: romantické jsou motivy osamělého hrdiny, souboje, nenaplněné lásky a lyrické odbočky, realistický je obraz ruské společnosti, venkova a všedního života. Oněgin je první „zbytečný člověk“ — typ, na který navázali M. J. Lermontov (Hrdina naší doby), I. S. Turgeněv a I. A. Gončarov (Oblomov).