Renesance a humanismus

Renesance (z fr. la renaissance = znovuzrození, obrození) je nový kulturní a umělecký sloh, který ve 14.–16. století následuje po gotice. Vzniká v Itálii a postupně se šíří po celé Evropě. Je to návrat k antice — k její filozofii, literatuře a umění — ale zároveň skutečná proměna myšlení. Středem zájmu se znovu stává člověk, jeho rozum a schopnost svobodně se rozhodovat. Renesanční ideál je “všestranně rozvinutá osobnost” (příkladem je Leonardo da Vinci, malíř, vynálezce i vědec v jedné osobě). Z renesance pochází řada dodnes užívaných obratů: renesanční člověk, bojovat s větrnými mlýny, donkichotský boj, hamletovská otázka.

Co renesanci zajímá

• pozemský život — užívat si přítomnost (carpe diem = užívej dne), na rozdíl od středověkého chápání života jako “slzavého údolí” a askeze,
• lidské tělo — anatomie, první pitvy (Leonardo da Vinci),
• lidský rozum, sebevědomí a příroda.

Proč renesance vznikla

• Rozmach italských měst (Florencie, Janov, Benátky) a vznik bohaté vrstvy měšťanů.
• Zámořské objevy (1492 — objevení Ameriky).
• Vynález knihtisku — Johannes Gutenberg kolem roku 1445. Knihy zlevnily a zpřístupnily se širším vrstvám, hlasité předčítání postupně vystřídalo tiché čtení. Knihy vydané do roku 1500 se nazývají prvotisky.

Humanismus je nejdůležitější myšlenkový směr renesance. Vznikl v Itálii, vzorem mu byla antika (z lat. humanus = lidský) a klade důraz na člověka, jeho rozum, svobodu, potřeby a vzdělání. Humanisté se vracejí přímo k antickým pramenům v původním znění (heslo ad fontes, “k pramenům”).

Nové literární formy

• Sonet: báseň o 14 verších ve čtyřech slokách (4 + 4 + 3 + 3 verše); ustálil ho Petrarca a stal se jednou z nejrozšířenějších forem milostné lyriky (anglická varianta má tři čtyřverší a dvojverší — viz Shakespeare).
• Novela: próza středního rozsahu s napínavým dějem a pointou; zakladatelem je Boccaccio.
• Román: první moderní román napsal Cervantes.
• Anglické alžbětinské divadlo: Za vlády Alžběty I. hrají Shakespeare a jeho vrstevníci v otevřených dřevěných divadlech (Globe) pro publikum od šlechty po prostý lid, převážně nerýmovaným veršem (blankvers).

Itálie

Dante Alighieri (1265–1321)

• Charakteristika: Italský básník z Florencie. Svým životem a dílem patří časově ještě do středověku, myšlenkově už do renesance. Vystupoval proti papeži a hájil městské svobody, za což byl odsouzen do vyhnanství. Jeho život i dílo poznamenala platonická láska k mladé a krásné Beatrici.
• Božská komedie (1307–1321):
  • Forma: Rozsáhlá básnická skladba, alegorický duchovní epos psaný italsky (toskánským nářečím, ze kterého vznikla spisovná italština). Původně se jmenovala jen Komedie — ve středověku znamenala komedie příběh se šťastným koncem, tj. spásou duše; přívlastek “Božská” jí dal až Boccaccio.
  • Děj: Pouť lidské duše po smrti ke spáse a k Bohu; vypravěčem v ich-formě je sám básník. Má tři části: Peklo, Očistec a Ráj.
  • Peklo: Básník zabloudí v lese, cestu mu zastoupí tři šelmy a římský básník Vergilius se stane jeho průvodcem peklem. Na bráně pekla stojí “Naděje zanech, kdo mnou ubírá se!” Peklo je nejpůsobivější část se sugestivně popsanými výjevy trestů.
  • Očistec: Ostrov s horou o sedmi patrech podle sedmi hlavních hříchů, kde jsou hříšníci, kteří mají naději na spásu. Na prahu ráje Vergilius básníka opouští — jako pohan do ráje vstoupit nemůže.
  • Ráj: Básníka provází Beatrice a on poznává tajemství nekonečné blaženosti — spásu duše, tedy šťastný konec.
  • Symboly: les = pozemský svět, život a hřích; tři šelmy = nejhorší lidské vlastnosti (lakota, pýcha, smyslnost); Vergilius = vědění a moudrost; Beatrice = krása, něha a božská dokonalost; číslo tři — tři části, 33 zpěvů v každé části, sloky o třech verších (tercíny).
  • Středověké rysy: duchovní téma (posmrtný život, peklo × ráj, cesta k Bohu), strach, protiklad duše a těla, symbolika čísel. Renesanční rysy: láska a obdiv k ženě, obdiv k vědění, italština místo latiny.

Francesco Petrarca (1304–1374)

• Charakteristika: Italský básník, “básník lásky”. Jeho osud byl Danteho podobný — vystupoval proti papeži a žil ve vyhnanství ve Francii. Jeho dílo poznamenala platonická láska k vdané Lauře, která zemřela na mor.
• Zpěvník (Sonety Lauře): Soubor 366 milostných básní, převážně sonetů, které psal třicet let. Laura v nich není dokonalý ideál, ale skutečná žena — pokorná i panovačná, milující i zraňující. Poprvé v literatuře tu jde o reálnou lásku a o intimní svět milujícího člověka. Podle něj se mluví o petrarkovském sonetu.

Giovanni Boccaccio (1313–1375)

• Charakteristika: Florentský spisovatel, přítel Petrarky a obdivovatel Danteho, jehož životopis napsal. Byl považován za muže s úspěchy u žen a milostné příběhy jsou základem jeho hlavního díla.
• Dekameron (z řec. deka = deset):
  • Děj: Soubor 100 novel. Deset mladých bohatých Florenťanů (sedm žen a tři muži) uprchne před morovou epidemií na venkovské sídlo a deset dní si vypráví příběhy, každý den deset. Každý den je zvolen král nebo královna, který určí téma; cílem je pobavit se a ukrátit si dlouhou chvíli, proto jsou příběhy zábavné, hlavně milostné (nevěry, ženská rafinovanost, chytrost i hloupost).
  • Kompozice: Rámcová — všechny příběhy jsou zasazeny do stejného rámce (venkovské sídlo, deset vypravěčů, deset dní).
  • Význam: Boccaccio je zakladatelem novely. Církev dílo kvůli “nemravnosti” zakazovala. Typicky renesanční je světské téma, radost z pozemského života a realistické vylíčení lásky.

Niccolò Machiavelli (1469–1527)

• Charakteristika: Florentský politik a spisovatel, dnes nejznámější jako autor spisu Vladař (jak si udržet moc i nemravnými prostředky — odtud “machiavelistický”).
• Mandragora ():
  • Děj: Vychytralý mladík za pomoci prohnaného mnicha a falešného léku z mandragory přelstí hloupého manžela, aby se dostal k jeho mladé ženě.
  • Téma: Jízlivá satira na pokrytectví, hloupost a zkorumpovatelnost tehdejší florentské společnosti.

Francie

François Villon (asi 1431 – po 1463)

• Charakteristika: Francouzský básník, narozený v chudých poměrech. Po smrti otce se ho ujal bohatý vzdělaný pařížský kněz de Villon, jehož jméno si z vděčnosti vzal. Žil nekonvenčně, stýkal se s pařížskou spodinou a podsvětím; krádeže, rvačky, zabití (snad soka v lásce), útěky a věznění. Trest smrti mu byl díky jeho talentu a oblibě změněn na desetileté vyhnanství; pak jeho stopy mizí. Rebelská povaha, humanistické myšlenky, chudý původ a pohrdání pokryteckou společností z něj udělaly vyděděnce.
• Dílo: Malý testament (Malá závěť) — satirické básně, ve kterých se loučí s Paříží a s přáteli; Velký testament (Velká závěť) — vážnější básně o smutku nad promarněným životem a strachu ze smrti.
• Villonská balada: tři sloky a poloviční dozpěv s hlavní myšlenkou; poslední verš všech slok se opakuje jako refrén.
• Rysy jeho poezie: vkládá do básní osobní prožitek, píše otevřeně a provokativně “po svém a o svém”; mísí vysoký styl s nízkým (vážné téma zpracované parodicky); šibeniční humor (“ať pozná hlava, oč je zadek těžší”); žije podle hesla carpe diem; svoboda je pro něj víc než bohatství. Je považován za prvního moderního básníka; prokletí básníci 19. století v něm viděli svého předchůdce.

Španělsko

Miguel de Cervantes y Saavedra (1547–1616)

• Charakteristika: Španělský prozaik a “smolař”: bojoval v armádě proti Turkům a byl vážně zraněn, při návratu ho zajali alžírští piráti a pět let byl v otroctví, než za něj rodina zaplatila výkupné. Později se stal obětí podvodu, měl nešťastné manželství a práva na svůj román prodal nakladateli.
• Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha — dvoudílný román, nejslavnější dílo španělské literatury a první moderní evropský román:
  • Postavy: Don Quijote — chudý vesnický zeman Quijano, vášnivý čtenář rytířských románů, kterého četba poblázní; rozhodne se stát potulným rytířem, dobýt srdce “princezny” Dulciney (ve skutečnosti obyčejné venkovanky) a vyrazí na vychrtlém koni Rocinante (Rosinantě). Doprovází ho na oslu prostoduchý, líný sluha Sancho Panza.
  • Děj: Don Quijote vidí svět jinak, než jaký je — bojuje s větrnými mlýny, které považuje za obry, nebo se stádem ovcí, které má za vojsko. Většina příhod končí komicky, výsměchem nebo výpraskem. Na konci si uvědomí své bláznovství a umírá — a Sancho se u jeho lože rozhodne v rytířské cestě pokračovat.
  • Kontrast: romantické představy o rytířství a ušlechtilé poslání (napravovat křivdy) × skutečnost (vytáhlý kostnatý stařík v chatrném brnění, sešlý kůň, prostoduchý tlouštík).
  • Interpretace: Cervantes chtěl napsat parodii na rytířské romány (dnešní “červenou knihovnu”). Don Quijote je ale zároveň čestný, poctivý, statečný a věrný — ve světě, kde je normální být krutý a nepoctivý, se poctivost jeví jako bláznovství. Román se tak ptá, jací jsme my, když se mu smějeme.
  • Slovo donkichot: obecně snílek, fantasta, kdo o něco vytrvale, ale marně usiluje (donkichotství, donkichotský). Pro mládež román převyprávěl Jaromír John (Příběhy dona Quijota).

Anglie

William Shakespeare (1564–1616)

• Charakteristika: Nejvýznamnější dramatik anglické (a možná světové) literatury — psal tragédie, komedie i historické hry a k tomu 154 sonetů.
• Hamlet ():
  • Děj: Tragédie o dánském princi, který se dozví, že jeho otce zavraždil strýc Claudius (nyní nový král a manžel Hamletovy matky), a zmítá se mezi touhou po pomstě a pochybnostmi o smyslu jednání (“Být, či nebýt, to je oč tu běží”).
• Romeo a Julie ():
  • Děj: Osudová láska dvou mladých lidí ze znepřátelených veronských rodů, jejichž vztah končí tragicky — dodnes synonymum pro nešťastnou, ale absolutní lásku.
• Kupec benátský ():
  • Děj: Komedie s vážným podtextem — lichvář Shylock žádá jako záruku dluhu “libru masa” z těla dlužníka; soud i téma antisemitismu z hry dělají dodnes kontroverzní dílo.
• Zkrocení zlé ženy ():
  • Děj: Fraškovitá komedie o svéhlavé Kateřině, kterou si manžel Petruccio “vychová” k poslušnosti — dnes se čte i jako kritický pohled na dobové genderové role.

České země

V Čechách se renesance projevila mnohem méně než v Itálii, Francii nebo Anglii (Praha je hlavně gotická a barokní). Důvodem byly historické problémy — především spory v církvi mezi katolíky a nekatolíky. Zatímco Evropa má Božskou komedii, Shakespeara a první moderní román, v Čechách vznikají hlavně překlady antických děl a naučná literatura.

Václav Hájek z Libočan (? – 1553)

• Kronika česká (1541): Česky psaná kronika od příchodu praotce Čecha po nástup Habsburků na český trůn (1526); navazuje na Kosmovu a Dalimilovu kroniku. Hájek byl skvělý vypravěč — psal čtivě, příběhy přikresloval a domýšlel. Ve své době byla velmi oblíbená (bestseller), historicky je ale nepřesná a převrací skutečnosti. Je silně vlastenecká — líčí české dějiny jako plné hrdinů a posiluje národní sebevědomí; čerpali z ní pozdější autoři včetně Aloise Jiráska.

Bible kralická (1579–1594)

• Charakteristika: Nový překlad Bible do tehdejší češtiny, který pořídila Jednota bratrská a tiskla v Kralicích na Moravě.
• Význam: První překlad z původních jazyků Bible (hebrejštiny a řečtiny) — dosavadní překlady vycházely z latiny. Jeho krásná čeština se stala vzorem při obnově spisovného jazyka v době národního obrození.

Cvičení

• Doplň tabulku středověk × renesance a ke každému řádku najdi příklad z jednoho díla.
• V čem je Božská komedie dílo středověké a v čem renesanční?
• Proč je Dekameron typicky renesanční dílo? Vysvětli pojem rámcová kompozice.
• Čím byl Villon “první moderní básník”? Popiš villonskou baladu.
• Je don Quijote jen směšný blázen? Porovnej ho s Hamletem jako dvě podoby “hrdiny v rozporu se světem”.
• Proč se renesance v Čechách projevila méně a proč je Bible kralická důležitá i pro jazyk?