Renesance (doslova “znovuzrození”) vzniká ve 14. století v Itálii a postupně se šíří po celé Evropě až do 16. století. Je to návrat k antickým ideálům krásy, řádu a poznání — ale zároveň skutečná proměna myšlení. Středem zájmu se poprvé po středověku znovu stává člověk (humanismus, z lat. humanus = lidský), jeho rozum, smyslové vnímání světa a schopnost svobodně se rozhodovat — místo výhradně náboženského výkladu světa. Renesanční ideál je “všestranně rozvinutá osobnost” (příkladem budiž Leonardo da Vinci, malíř, vynálezce i vědec v jedné osobě). V umění se rozvíjí perspektiva a realistické zobrazení, v literatuře zájem o soukromý život člověka, jeho city a smysly.
Itálie — kolébka renesance
GIOVANNI BOCCACCIO (14. stol., Florencie) je autorem Dekameronu, sbírky sta novel. Rámcový příběh: deset mladých Florenťanů (sedm žen a tři muži) uprchne z města postiženého morovou epidemií na venkovské sídlo a tam si po deset dní, každý den po deseti, vypráví příběhy — o lásce, chytrosti, štěstí i lidské hlouposti, často se smyslnou a protiklerikální nadsázkou. Dekameron je jedním z prvních děl evropské prózy, které zobrazuje pestrý, světský a nemoralizující obraz lidského života.
Francie
FRANÇOIS VILLON (15. stol., Paříž) je básník žijící na okraji společnosti — student, který se zapletl do rvaček, krádeží a možná i vraždy, a několikrát unikl trestu smrti jen o vlásek. Jeho Velký a Malý testament jsou básnické “závěti”, plné sebeironie, černého humoru a ostrých kontrastů (bohatství a bída, mládí a stáří, život a smrt) — Villon je tak často považován za prvního opravdu “moderního”, osobního básníka evropské literatury, který píše otevřeně o vlastním neutěšeném životě.
Španělsko
MIGUEL DE CERVANTES (16.–17. stol.) napsal Důmyslného rytíře Dona Quijota de la Mancha — příběh zchudlého venkovského šlechtice, kterého čtení rytířských románů přivede k šílenství: rozhodne se stát se potulným rytířem, sedne na vychrtlou herku Rosinantu a s věrným, prostoduchým sluhou Sanchem Panzou vyráží do světa bojovat se zlem (slavná scéna souboje s větrnými mlýny, které Don Quijote považuje za obry). Dílo vzniklo jako parodie na tehdy módní a nadnesené rytířské romány, ale zároveň je tragikomickým portrétem snílka, jehož ideály se rozcházejí se skutečností — a je považováno za první moderní evropský román.
Itálie — pozdní renesance
NICCOLÒ MACHIAVELLI (16. stol., Florencie) je dnes nejznámější jako autor politického spisu Vladař (zásady, jak si udržet a upevnit moc, i za cenu nemravných prostředků — odtud přídavné jméno “machiavelistický”). Kromě politických spisů napsal i komedii Mandragora — vychytralý mladík za pomoci prohnaného mnicha a falešného léku z mandragory přelstí hloupého manžela, aby se dostal k jeho mladé ženě; jízlivá satira na pokrytectví, hloupost a snadnou zkorumpovatelnost tehdejší florentské společnosti. Rozbor: Mandragora
Anglie
WILLIAM SHAKESPEARE (16.–17. stol., Londýn) je nejvýznamnějším dramatikem anglické (a možná světové) literatury — psal tragédie, komedie i historické hry a k tomu 154 sonetů. Hamlet je tragédie o dánském princi, který se dozví, že jeho otce zavraždil strýc Claudius (nyní nový král a manžel Hamletovy matky), a zmítá se mezi touhou po pomstě a pochybnostmi o smyslu jednání (“Být, či nebýt, to je oč tu běží”). Romeo a Julie vypráví o osudové lásce dvou mladých lidí ze znepřátelených veronských rodů, jejichž vztah končí tragicky — dodnes je synonymem pro nešťastnou, ale absolutní lásku. Kupec benátský je komedie s vážným podtextem — lichvář Shylock žádá jako záruku dluhu “libru masa” z těla dlužníka, a soud i téma antisemitismu z hry dělají dodnes kontroverzní dílo. Zkrocení zlé ženy je frašskovitá komedie o svéhlavé Kateřině, kterou si manžel Petruccio “vychová” k poslušnosti — dnes se čte i jako kritický pohled na dobové genderové role. Rozbory: Hamlet, Romeo a Julie, Kupec benátský, Zkrocení zlé ženy
České země
České země renesanci prožívají trochu jinak — hlavním počinem je dokončení Bible kralické (1579–1594), překladu Bible do češtiny z původních jazyků, který na dlouhá staletí ustálil podobu spisovné češtiny a byl vzorem jazykové kultivovanosti až do národního obrození.
VÁCLAV HÁJEK Z LIBOČAN (16. stol.) je autorem Kroniky české, populárního a čtivého vylíčení českých dějin od nejstarších dob — historicky je dnes považována za nepříliš spolehlivou (Hájek si řadu událostí domýšlel nebo přikrášloval), ale svou literární hodnotou a poutavostí ovlivnila pozdější generace spisovatelů (např. Aloise Jiráska).
Cvičení
- Vysvětli, v čem se renesanční pohled na člověka liší od středověkého (na příkladu Dekameronu nebo Dona Quijota).
- Porovnej Hamleta a Dona Quijota jako dvě odlišné podoby “hrdiny v rozporu se světem”.
- Zjisti, proč je Bible kralická důležitá i pro jazyk, ne jen pro náboženský obsah.