Po zkušenosti dvou světových válek ztrácí Evropa důvěru v to, že svět má nějaký daný, srozumitelný smysl nebo řád. Existencialismus a absurdní drama jsou dva umělecké výrazy téhle ztráty jistoty — každý ale volí jinou cestu, jak s “nesmyslností” naložit.
Existencialismus (od 20. let 20. stol.)
- Charakteristika: Především filozofický směr (z lat. existentia, bytí, jsoucno), který teprve druhotně ovlivňuje literaturu. Jeho kořeny sahají k dánskému filozofovi 19. století Sørenu Kierkegaardovi a německému filozofovi Martinu Heideggerovi, plně rozvinutou literární i filozofickou podobu ale dostává až ve francouzském existencialismu 20. století (Sartre, Camus).
- Základní myšlenka: Člověk je do světa “vržen” bez vlastní volby a je pak “odsouzen ke svobodě” — musí se neustále mezi něčím rozhodovat a nese za svá rozhodnutí (i za osudy lidí kolem sebe) plnou odpovědnost, aniž by měl na koho svalit vinu.
- Jistota a smysl: Jediná jistota v životě je smrt. Protože svět existencialisté vnímají jako “bez Boha” (nebo bez jakéhokoli vnějšího zdroje smyslu), záleží čistě na člověku, jaký smysl svému životu sám dá — z toho pramení typické pocity úzkosti, odcizení a osamění, se kterými se existencialistický hrdina musí vyrovnat.
Albert Camus
- Charakteristika: (Francie, Nobelova cena)
- Cizinec ():
- Děj: Hlavní hrdina Mersault reaguje na svět (i na vlastní vraždu, které se dopustí téměř bez zjevného motivu) s nápadnou citovou lhostejností; teprve ve vězení, tváří v tvář vlastní popravě, si plně uvědomí absurditu a zároveň jedinečnost vlastní existence.
- Téma: Camus rozvíjel i pojem “absurdna” — rozporu mezi lidskou touhou po smyslu a lhostejným, nesmyslným světem.
Jean-Paul Sartre
- Charakteristika: (Francie) Hlavní filozofický zakladatel existencialismu (“existence předchází esenci” — člověk se nejdřív narodí a teprve svými činy si sám vytváří to, čím je).
- Zeď ():
- Děj: Povídka líčí poslední hodiny tří vězňů čekajících na popravu za španělské občanské války — jejich myšlenky a pocity těsně před smrtí jsou existenciální sondou do toho, co v takové chvíli člověku vlastně zůstává.
Absurdní drama (50.–60. léta 20. stol.)
- Charakteristika: Jde ještě dál než existencialismus — netvrdí jen, že svět je bez smyslu, ale rovnou to demonstruje samotnou formou hry. Chybí tradiční hrdinové s jasnou motivací, kostýmy či zvláštní dovednosti, postavy spolu vedou rozhovory, které ve skutečnosti nic nesdělují a nikam nevedou (jako by si navzájem vůbec nerozuměly), děj se odehrává v bezčasí a bez konkrétního místa. Výsledný dojem je tragikomický, často s prvky černého humoru.
Samuel Beckett
- Charakteristika: (Irsko) Napsal klíčové dílo tohoto směru.
- Čekání na Godota ():
- Děj: Dva tuláci, Vladimír a Estragon, čekají u opuštěné cesty na jistého pana Godota, aniž by přesně věděli, kdo to je nebo proč na něj čekají — Godot nikdy nepřijde, jen den co den přichází posel se zprávou, že přijde “zítra”.
- Význam: Hra je proslulá tím, že se v ní “nic neděje, a to dvakrát” — přesně to je ale její smysl: absurdní, nekonečné čekání jako obraz lidského údělu.
Friedrich Dürrenmatt
- Charakteristika: (Švýcarsko) Píše tragikomedie s ostrým společenským podtextem.
- Fyzikové: Tři “šílenci” v ústavu, z nichž jeden možná skutečně objevil nebezpečnou vědeckou teorii, kterou chce svět uchránit před zneužitím.
- Návštěva staré dámy: Bohatá žena se vrátí do rodného města a nabídne mu závratnou sumu peněz výměnou za smrt muže, který ji kdysi zradil — a město postupně, kousek po kousku, kapituluje před penězi.
Tennessee Williams
- Charakteristika: (USA, tzv. jižanská literatura — americký Jih, téma rasismu i pokrytecké morálky) Píše spíš psychologické než ryze absurdní drama o rozpadu rodinných vztahů a úniku do iluzí.
- Tramvaj do stanice Touha: Křehká, zestárlá Blanche DuBoisová se zhroutí pod tlakem drsné reality svého švagra Stanleyho.
- Kočka na rozpálené plechové střeše: Rodinná krize plná lží a nevyřčených pravd na jihoamerické plantáži.
Cvičení
- Vysvětli existencialistický pojem “odsouzen ke svobodě” a ukaž ho na příkladu Cizince nebo Zdi.
- Vysvětli, proč se v Čekání na Godota “nic neděje” — a proč je právě to smyslem hry.
- Porovnej existencialismus a absurdní drama — v čem obě reagují na podobný pocit “nesmyslnosti”, ale jinou formou?