Světová literatura 1. poloviny 20. století

Společensko-historický kontext

• Rozdělení světa: ve 20.–30. letech totalitní státy (Německo, Itálie, SSSR) × demokracie (meziválečné Československo — “první”, “masarykovská” republika); po roce 1945 komunistický východní blok (Československo od února 1948) × demokratický západ.
• Ideologie a společnost: marxismus a komunismus, nacismus a fašismus; pacifismus jako reakce na válečné hrůzy; sekularizace; feminismus — ženy získávají volební právo, studují na vysokých školách, pracují, rozvody se usnadňují.
• Věda: nové objevy a vynálezy (zbraně, atomová bomba, rozhlas, film, auta, letadla). Albert Einstein a teorie relativity (“vše je relativní”) vedou ke krizi rozumového poznání; Sigmund Freud a psychoanalýza ukazují důležitost snů, intuice, pudů a nevědomí. Roste zájem o iracionalitu a o “primitivní” umění.

Moderní básnické směry — avantgarda

Hlavním proudem zůstává realismus z 19. století, vedle něj ale vznikají avantgardní směry. Avantgarda (z fr. l’avant-garde = předvoj, průkopník) zavrhuje umění minulosti — heslem je zavrhnout tradici a začít znovu a jinak. Slovo “avantgardní” se ve významu “průkopnický” používá dodnes. K avantgardě patří expresionismus, kubismus, futurismus, dadaismus a surrealismus. Každý směr začíná manifestem — programovým prohlášením skupiny.

• Expresionismus (z lat. expressio = vyjádření; 1. třetina 20. stol., hlavně Německo): protiklad impresionismu a naturalismu — místo věrného zachycení reality vyjadřuje krajní vnitřní stavy (úzkost, osamělost, strach ze smrti) i za cenu deformace skutečnosti.
• Kubismus: původně výtvarný směr (Pablo Picasso), který rozkládá předmět na geometrické tvary a ukazuje ho z více úhlů najednou; v literatuře mu odpovídá skládání obrazů z různých míst a časů vedle sebe.

Futurismus

• Filippo Tommaso Marinetti — italský básník, zakladatel futurismu a autor Manifestu futurismu (1909): “Rychlost je naším bohem… řvoucí závodní automobil je krásnější než socha Niké.” Futurismus oslavuje techniku, rychlost, stroje a velkoměsto a odmítá “muzejní” umění minulosti.
• Osvobozená slova: sbírka — slova je třeba osvobodit ze syntaktických vazeb: zrušit skladbu, slovesa používat jen v infinitivu, odstranit přídavná jména, příslovce a interpunkci a místo ní používat matematické a hudební značky (+ − = > <).

Guillaume Apollinaire (1880–1918)

• Charakteristika: Francouzský básník a prozaik (pseudonym), představitel avantgardy na počátku 20. století.
• Kaligramy: sbírka s podtitulem “I já jsem malířem!” — kaligramy jsou básně-obrazy vytištěné do tvaru odpovídajícího tématu (Eiffelova věž, déšť v básni Prší); volný verš, různé typy písma, bez interpunkce.
• Pásmo: polytematická báseň, která volně řadí obrazy a myšlenky bez logické návaznosti.

Christian Morgenstern (1871–1914)

• Charakteristika: Německý básník, který se proslavil hravou poezií pro pobavení přátel; představitel nonsensové poezie (jako Lewis Carroll) a předchůdce dadaismu.
• Šibeniční písně: experimentální sbírka s mottem “Dítěti v člověku” — jazykové hříčky, neobvyklá slovní spojení, neologismy, kaligramy a grafické básně (Trychtýře, Noční rybí zpěv, Košilela v překladu Egona Bondyho).
• Nonsensová poezie (z angl. nonsense = nesmysl) záměrně pracuje s nesmyslem, nelogicky spojuje slova a významy, používá hříčky a novotvary, bývá humorná a připomíná dětská říkadla.

Dadaismus

• Vznikl roku 1916 ve Švýcarsku jako reakce na 1. světovou válku, kterou dadaisté chápali jako selhání racionality. Staví na iracionalitě, náhodě, hře, nesmyslnosti, mystifikaci, absurditě a experimentu a chce šokovat a provokovat; i název vznikl náhodou.
• Tristan Tzara (rumunský básník): “Píšu, jako když čůrám.” Jeho Návod, jak vytvořit dadaistickou báseň: vystřihnout z novin článek, rozstříhat ho na slova, naházet je do pytlíku, zatřepat, vytahovat jedno po druhém a opsat — “báseň se vám bude podobat”.
• Ve výtvarném umění: Marcel Duchamp, Fontána (pisoár vystavený jako umělecké dílo).

Surrealismus (nadrealismus)

• Vznikl roku 1924 ve Francii (André Breton) a navázal na dadaismus. Název (fr. sur = nad) znamená zájem o oblasti života, které se vymykají rozumu — o podvědomí (vliv Freuda), pudy, instinkty a sen.
• Automatický text: rychle a bez zastavování zapisovat myšlenky a dojmy bez kontroly rozumu, morálky, estetiky i gramatiky — zachytit “čistý hlas” podvědomí. Breton radil: nemít téma ani plán, nevnímat vnější svět, psát rychle, neškrtat, text nekontrolovat. Podobnou metodou je proud vědomí.

Světová próza 1. poloviny 20. století

Literatura se na počátku století rozštěpila na avantgardu (vyjádření vnitřního světa autora, hlavně poezie) a realismus (co nejpřesnější, objektivní obraz světa, hlavně próza). Do prózy přicházejí nové metody:

• vnitřní monolog — už ne jen ich-forma nebo er-forma s vševědoucím vypravěčem,
• viditelný vypravěč, který si se čtenářem hraje,
• literatura jako fikce, ne opis skutečnosti.

Nobelova cena za literaturu

Uděluje se od roku 1901 ve Stockholmu na základě závěti Alfreda Nobela; nebyla udělena v letech 1914, 1918, 1935 a 1940–1943. Nejvíce laureátů má Francie. Nominováni byli Češi Otokar Březina, Karel Čapek a Alois Jirásek; jediným českým laureátem je Jaroslav Seifert (1984).

Odraz 1. světové války

Erich Maria Remarque (1898–1970)

• Charakteristika: Německý spisovatel, který v osmnácti bojoval v 1. světové válce. Nacisté jeho knihy pro pacifistické vyznění pálili; odešel do Švýcarska. Blízký autorům ztracené generace.
• Na západní frontě klid (1928) (): protiválečný román, “zpráva o generaci, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům”. Vypráví v ich-formě dvacetiletý Paul Bäumer, který pod vlivem propagandy nedokončí gymnázium a dobrovolně narukuje. Román o ztrátě iluzí — od vlasteneckého nadšení k boji o přežití a pochybám o smyslu války; syrové popisy zranění. Poslední odstavec v er-formě oznamuje, že Paul padl v říjnu 1918, v den, kdy zpráva z velitelství zněla “na západní frontě klid”.
• Cesta zpátky: pokračování o nesnadném návratu do civilu.

Romain Rolland (1866–1944)

• Charakteristika: Francouzský spisovatel, Nobelova cena za literaturu 1915.
• Petr a Lucie (1920) (): milostná, psychologická a protiválečná novela. Osmnáctiletý Petr z dobře situované rodiny a chudá Lucie, která se živí malováním, se náhodně potkají v pařížském metru při náletu. Láska je jim únikem před válkou, Petr má za pár měsíců narukovat. Zahynou o Velkém pátku v kostele zasaženém bombardováním. Inspirací bylo ostřelování Paříže v roce 1918, při kterém zahynuli autorovi přátelé; er-forma, motiv sociální nerovnosti.

Ztracená generace

Skupina spisovatelů narozených kolem roku 1900, které poznamenala zkušenost z 1. světové války (název jí dala Gertrude Steinová). Své trauma zpracovávali literárně — vojáci se vracejí domů zlomení a traumatizovaní, doma (v USA) čeká poválečná deprese a zbohatlíci; ztrácejí životní hodnoty, nedokážou navázat vztah ani vést rodinný život. Patří sem Ernest Hemingway, F. S. Fitzgerald a blízko k nim má E. M. Remarque.

Ernest Hemingway (1899–1961)

• Život: Americký spisovatel a novinář. Za 1. světové války řídil sanitku na italské frontě a byl těžce zraněn; ve 20. letech byl zpravodajem v Paříži, ve 30. letech novinářem ve španělské občanské válce, po válce žil na Kubě. Čtyřikrát ženatý; miloval box, koridu, safari a rybolov. Trpěl alkoholismem, depresemi a následky letecké havárie a spáchal sebevraždu. Získal Pulitzerovu cenu a Nobelovu cenu (1954).
• Metoda ledovce: slovy se řekne jen malá část příběhu (osmina — špička ledovce), většina významů a emocí zůstává “pod hladinou” a čtenář si je domýšlí z náznaků, dialogů a popisů. Výsledkem je úsečný styl s krátkými větami a objektivní vypravěč jako “oko kamery” bez autorova hodnocení. Příkladem je “povídka o šesti slovech” “Na prodej: Dětské botky, nikdy nenošené.”
• Sbohem, armádo! (1929) (): antimilitaristický román o tragické lásce amerického poručíka a anglické ošetřovatelky, kteří utečou z války do Švýcarska; ona porodí mrtvé dítě a sama umírá — štěstí nenacházejí ani mimo válku.
• Komu zvoní hrana (1940): román z vlastní zkušenosti dobrovolníka ve španělské občanské válce; motto podle Johna Donna: “Žádný člověk není ostrov sám pro sebe… nikdy se nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.”
• Stařec a moře (1952) (): nejslavnější novela. Starý kubánský rybář Santiago (jeho mladý přítel je chlapec Manolin) po 84 dnech bez úlovku vypluje daleko na moře, dva dny bojuje s obrovským marlínem a zabije ho; krev ale přiláká žraloky, kteří rybu sežerou, a stařec se vrací jen s kostrou. Podobenství o zápasu člověka s přírodou, oslava odvahy jít do předem prohraného boje i pokory a respektu k soupeři: “Člověk není stvořen k tomu, aby byl poražen. Člověk může být zničen, ale poražen nikdy.”
• Vojákův návrat: povídka o vojákovi, který se po válce nedokáže vrátit do života.

Francis Scott Fitzgerald (1896–1940)

• Život: Americký prozaik a scenárista, představitel ztracené generace (dobrovolník v 1. světové válce, ale nebojoval). Oženil se s krásnou Zeldou z bohaté rodiny, ve 20. letech se stal literární hvězdou a žil rozhazovačně (i v Paříži). Zeldiny psychické problémy, finanční tíseň a jeho alkoholismus ho donutily psát scénáře pro Hollywood; zemřel ve 44 letech na infarkt.
• Americký sen: představa, že v Americe může každý pílí dosáhnout úspěchu a bohatství — Fitzgerald ho zpochybňuje.
• Velký Gatsby: román-bestseller v ich-formě; vypravěčem je Nick Carraway, soused tajemného milionáře Jaye Gatsbyho, typického “self-made mana”. Daisy z vyšší společnosti Gatsbyho kdysi odmítla, on zbohatl nelegálním obchodem s alkoholem a znovu se jí dvoří, přestože je vdaná (miluje Daisy jeho, nebo jeho bohatství?). Kriminální zápletka vede k tragickému konci. Témata: zpochybnění amerického snu, pokrytectví vyšších vrstev, moc peněz; autobiografické prvky.
• Něžná je noc: autobiografický román (bohatá manželka, život na vysoké noze, její duševní nemoc, jeho alkoholismus).
• Povídky jazzového věku: jazzový věk jsou americká 20. léta — rozvoj jazzu a hédonistický život bohaté mládeže, ukončený krizí roku 1929.

John Steinbeck (1902–1968)

• Charakteristika: Americký prozaik a dramatik z Kalifornie, potomek přistěhovalců; představitel realismu a naturalismu. Bývá řazen ke ztracené generaci, tematicky ale píše o rozpadu amerického snu, sociální nerovnosti a chudobě. Pulitzerova cena (Hrozny hněvu) a Nobelova cena (1962).
• O myších a lidech (): novela z doby velké hospodářské krize o dvou zemědělských dělnících — silném, ale mentálně opožděném Lenniem a chytrém Georgeovi —, kteří sní o vlastním hospodářství. Sen ztroskotá tragicky; téma zhroucení životního snu.
• Hrozny hněvu, Na východ od ráje: romány.

Další autoři

Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944)

• Charakteristika: Francouzský prozaik a civilní i válečný pilot, který přežil několik havárií; za 2. světové války byl patrně sestřelen nad Středozemním mořem (trosky letadla našli roku 2004).
• Noční let: román s autobiografickými prvky o konfliktu mezi splněním úkolu a záchranou vlastního života.
• Malý princ (): filozofická, alegorická autorská pohádka nejen pro děti, s autorovými ilustracemi. Letec, který havaroval na poušti, potká malého chlapce z neznámé planetky a hovoří s ním o základních otázkách bytí (dobro, zlo, láska, přátelství). Kniha staví proti sobě dětský a dospělý pohled na svět (“správně vidíme jen srdcem”) a lze ji číst jako podobenství o cestě z krize moderního člověka.

George Bernard Shaw (1856–1950)

• Charakteristika: Irský dramatik žijící v Londýně, výrazná osobnost — vegetarián, asketa s bílými vousy, dožil se téměř sta let. Nobelova cena (1925). Psal sociálně kritické hry.
• Pygmalion (): komedie inspirovaná řeckým mýtem o sochaři, který se zamiloval do své sochy. Profesor fonetiky Henry Higgins se vsadí s přítelem Pickeringem, že pouliční prodavačku květin Lízu Doolittlovou naučí dokonalé výslovnosti vyšší společnosti. Bere to jako vědecký pokus; ten se podaří, Líza si začne vážit sama sebe a Higginse kritizuje. Otevřený konec. Hra ukazuje, že jazyk utváří identitu (spisovná řeč × londýnský argot cockney), a kritizuje třídní společnost, povrchnost, zneužívání vzdělání a mužskou nadřazenost. Podle hry vznikl muzikál My Fair Lady.

David Herbert Lawrence (1885–1930)

• Charakteristika: Anglický prozaik, který do literatury vnesl témata lidské přirozenosti, fyzické lásky, sexuality a vášně — proti puritánské Anglii. Za života byl označován za pornografického autora.
• Milenec lady Chatterleyové: milostný román s otevřenými erotickými scénami a sociálním tématem — dáma z vyšší vrstvy a hajný z dělnického prostředí (odlišeni i jazykem). V Británii byl zakázán až do roku 1960. Kritizuje “kastovnictví” anglické společnosti; pornografický není, protože pracuje s metaforami a obrazností.

Anna Franková (1929–1945)

• Deník Anny Frankové (Zadní dům): autentický deník německé židovské dívky, jejíž rodina utekla do Amsterdamu a od roku 1942 se skrývala v zadním traktu otcovy firmy. Po prozrazení byli deportováni do koncentračních táborů; přežil jen otec, který deník vydal. Anna zemřela v Bergen-Belsenu. Témata: každodenní život a izolace, strach z prozrazení, vztahy s ostatními (obdiv k otci, spory s matkou, láska k Petrovi), hledání identity a víra v lepší budoucnost; dívka v něm dospívá v přemýšlivou mladou ženu.

Thomas Mann (1875–1955)

• Charakteristika: Německý autor rozsáhlých společensko-psychologických románů. Buddenbrookovi — úpadek hanzovní obchodnické rodiny během několika generací; Kouzelný vrch — rozjímání o čase, nemoci a smrti v alpském sanatoriu.

George Orwell (1903–1950)

• Charakteristika: Anglický spisovatel, autor dvou antiutopií varujících před totalitarismem (vydaných už po válce).
• Farma zvířat (): alegorie, ve které zvířata svrhnou člověka, ale vytvoří si stejně tyranský režim — “všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější”.
• 1984 (): svět totální kontroly, “Velkého bratra” a manipulace jazykem i myšlením.

Ruská literatura 1. poloviny 20. století

Před rokem 1917 vládl carský režim, který potlačoval opozici; po revoluci nastala diktatura bolševiků (Lenin 1917–1924, Stalin 1924–1953). Pro literaturu to znamenalo represe, zákazy publikování, fyzickou likvidaci nepřizpůsobivých a exil. Typický je dvojznačný vztah umělců k vlasti — láska k ní a zoufalství nad poměry (podobně jako v Československu v letech 1948–1989).

Michail Bulgakov (1891–1940)

• Charakteristika: Ruský prozaik, vzděláním lékař. Jeho vrcholná díla vznikala jako “tajná literatura” s vědomím, že je režim nevydá — vyšla až desítky let po jeho smrti.
• Psí srdce (1925): novela s prvky sci-fi; rukopis zabavila policie a vyšel až roku 1987. Lékař implantuje psovi část mozku pobudy a zloděje, aby vznikl “nový sovětský člověk” — výsledkem je bezskrupulózní monstrum se “správným” proletářským původem, které se obrátí i proti svému stvořiteli.
• Mistr a Markétka (1928–1940): filozofický, fantaskní, satirický a alegorický román, který upravoval až do smrti. V SSSR vyšel poprvé v 60. letech v časopise s cenzorskými škrty (český překlad z roku 1969 byl úplný). Spojuje biblický příběh Piláta Pontského, který má výčitky svědomí, faustovské téma (ďábel Woland se svou družinou v Moskvě, tentokrát pomáhá) a lásku spisovatele Mistra a Markétky. Především je to román o stalinském Rusku, jehož hlavním motivem je strach — proti němu stojí láska: dokud existuje, je naděje.

Boris Pasternak (1890–1960)

• Charakteristika: Prozaik, básník a překladatel (Shakespeare), ideově proti režimu, ale neemigroval — stáhl se do ústraní (“vnitřní emigrace”).
• Doktor Živago: román o osudech ruské inteligence a lékaře a básníka Jurije Živaga za revoluce a občanské války. Vyšel jen na Západě (v SSSR až 1988). Za něj dostal Pasternak roku 1958 Nobelovu cenu, kterou ho úřady donutily odmítnout; převzal ji až jeho syn roku 1989.

Pražská německá literatura

Německy psaná literatura vznikala v Praze od středověku; na počátku 20. století ji tvořili autoři německé a židovské národnosti — “menšina v menšině uprostřed národa pod cizí nadvládou”. Patří k německé literatuře; hlavním představitelem je Franz Kafka (tzv. Pražský kruh, k němuž patřil i Max Brod).

Franz Kafka (1883–1924)

• Život: Narodil se na Starém Městě pražském v židovské rodině. Chodil do německých škol a psal německy, ale plynně mluvil česky a měl rád českou kulturu (Němcová, Bezruč). Vystudoval práva a pracoval v pojišťovně. Měl špatný vztah s autoritativním až despotickým otcem (padesátistránkový Dopis otci nikdy neodeslal). Byl abstinent, vegetarián, perfekcionista a extrémně plachý; několikrát se zasnoubil, ale nikdy neoženil (vztah s novinářkou Milenou Jesenskou, která ho překládala do češtiny). Zemřel na tuberkulózu v rakouském sanatoriu. Příteli Maxu Brodovi uložil, aby po jeho smrti spálil všechna jeho díla — Brod je naopak vydal. Česky byl Kafka dlouho neznámý (až po roce 1963).
• Proměna (): povídka o obchodním cestujícím Řehoři Samsovi, který se jednoho rána probudí proměněný v hmyz (“havěť”). Myslí jako dřív, ale není mu rozumět — základním motivem je nemožnost komunikace a porozumění, samota a nepochopení. Rodina ho začne vnímat jako přítěž; Řehoř pochopí, že je na obtíž, a umírá. Absurdita a humor: úvodní věta je strohá a věcná, nenásleduje šok, ale úvaha o počasí a o tom, že nemůže do práce; Řehoř řeší, jak stihnout vlak. Den po jeho smrti si rodina vyjede na výlet. Interpretace: sen; absurdní groteska; obraz osamělosti a bezcennosti; postavení německého Žida v Praze; autobiografické paralely (despotický otec s obchodem látkami).
• Proces: nedokončený román, vydaný po Kafkově smrti Brodem. Bankovního úředníka Josefa K. jednoho rána zatknou; nikdy se nedozví, z čeho je obviněn. Je přesvědčen o své nevině, ale nedokáže zvrátit předem dané vyústění — o rok později je bez rozsudku odveden do lomu a zabit. Vinen je snad jen svou existencí; patrný je vliv existencialismu. “Patrně učinil někdo na Josefa K. křivé udání, neboť byl, aniž se dopustil něčeho zlého, jednou ráno zatčen.”
• Další díla: romány Zámek, Amerika; povídky (V kárném táboře); Dopis otci, Deníky.
• Kafka obecně: hlavním tématem je odcizení člověka; motivy viny a trestu, bezvýchodné situace, křivého obvinění a bezbranného jedince proti mašinérii moci a byrokracie. Styl stojí na kontrastu jednoduchého, věcného jazyka s absurdním dějem a snovou atmosférou. Postavy často nemají jména — vyjadřuje to jejich odcizení a nedůležitost. Odtud přídavné jméno “kafkovský”.

Modernismus v próze

Modernismus (konec 19. – počátek 20. století) reaguje na rychlé společenské a technické změny rozchodem s tradicí a realismem. V próze rozbíjí klasickou formu realistického vyprávění; tématem je samota jedince a hranice reality a snu. Je silně ovlivněn psychoanalýzou a Nietzschem. Představitelé: Franz Kafka, James Joyce, Virginia Woolfová, Marcel Proust.

James Joyce (1882–1941)

• Život: Irský prozaik z Dublinu, nejstarší z mnoha dětí konzervativní katolické rodiny. Měl se stát knězem, ale odešel do Evropy (Paříž); k Irsku měl dvojznačný vztah. Uměl mnoho jazyků a byl nesmírně sečtělý.
• Dubliňané: soubor realistických povídek o obyvatelích Dublinu.
• Odysseus: rozsáhlý experimentální román, jedno z nejsložitějších děl světové literatury (v Británii a USA dlouho zakázaný jako pornografický). Hlavní postava Leopold Bloom prožívá jeden všední den (24 hodin roku 1904) v Dublinu; román lze číst jako realistickou kroniku jednoho dne i jako novou Odysseu (Bloom = Odysseus, Štěpán Dedalus = Odysseův syn, Molly Bloomová = Penelopa — viz Starověk a antika). Využívá všechny vrstvy jazyka a mísí vysoký a nízký styl.
• Proud vědomí (stream of consciousness): technika, která zachycuje nepřetržitý tok myšlenek, pocitů a vjemů postavy jako vnitřní monolog, často bez interpunkce, aby napodobila chaotické lidské myšlení (Joyce, Virginia Woolfová; podobá se surrealistickému automatickému textu).

Cvičení

• Které události 1. poloviny 20. století nejvíc ovlivnily literaturu? Proč vedly Einstein a Freud k zájmu o iracionalitu?
• Co je avantgarda? Porovnej futurismus, dadaismus a surrealismus a ke každému přiřaď autora.
• Napiš dadaistickou báseň podle Tzarova návodu nebo krátký automatický text podle Bretona.
• Co je ztracená generace a metoda ledovce? Ukaž metodu ledovce na Starci a moři.
• Co je americký sen a jak ho zpochybňují Fitzgerald a Steinbeck?
• Proč vycházela díla Bulgakova a Pasternaka v SSSR až po letech?
• Uveď tři různé interpretace Kafkovy Proměny. Co znamená slovo “kafkovský”?
• Co je proud vědomí a u kterých autorů ho najdeš?