Baroko (2. polovina 16. stol. – 80. léta 18. stol.) vzniká jako reakce na neklidnou dobu náboženských válek a nejistoty — Evropu zmítá třicetiletá válka, boj mezi katolictvím a protestantismem, strach z pomíjivosti života. Umění barokní doby je velkolepé, mohutné, plné kontrastů (světlo a stín, život a smrt, tělesnost a spiritualita) a má za cíl doslova ohromit diváka či čtenáře a zapůsobit na jeho city — na rozdíl od renesančního klidu a harmonie. Typické literární žánry: legenda, duchovní epos, duchovní píseň, kázání, traktát, alegorický příběh.
České baroko — doba pobělohorská
Po prohrané bitvě na Bílé hoře (1620) čeká nekatolické obyvatelstvo Čech drsná volba: přestoupit ke katolictví, nebo zemi opustit. Odchází i velká část vzdělané české inteligence (tzv. “Čeští bratři”) — vzniká proto významná exilová literatura.
JAN AMOS KOMENSKÝ (1592–1670) je posledním biskupem Jednoty bratrské a jednou z nejvýznamnějších postav evropské pedagogiky vůbec. Po Bílé hoře žije v exilu (Polsko, Anglie, Švédsko, Nizozemsko) a věnuje se reformě vzdělávání — Velká didaktika shrnuje jeho zásady učení “všechny všemu”, Schola ludus (Škola hrou) navrhuje vyučování formou divadelních her, Orbis pictus (Svět v obrazech) je první obrázková učebnice v Evropě, propojující text s ilustracemi. Jeho alegorické dílo Labyrint světa a ráj srdce popisuje pouť poutníka spletitým, klamným a marným světem (labyrintem plným falše a marnosti), který nakonec nalézá pravý klid jen v ústraní vlastního srdce s Bohem.
Domácí (nikoli exilová) tvorba v Čechách je z velké části jezuitská — jezuité se ujímají vzdělávání a spolu s barokní zbožností vznikají duchovní písně, kázání, legendy, ale i naučná historická literatura. Vedle toho existuje i lidová barokní tvorba (poutní písně, legendy šířené mezi prostým lidem).
BEDŘICH BRIDEL (17. stol.) je autorem barokní duchovní poezie — jeho báseň Co Bůh, co člověk? meditativně srovnává nekonečnou velikost Boha s malostí a pomíjivostí člověka, typickým barokním kontrastem.
Znaky barokního umění
Velikost a monumentálnost staveb i děl, oslava Boha a jeho moci, silné kontrasty (světlo/tma, život/smrt, krása/ošklivost), barevnost, zachycení citových stavů a pohybu, časté užití nadsázky, symbolů a alegorií — to vše s cílem emocionálně zasáhnout a “ohromit” vnímatele, ne ho jen klidně poučit jako v renesanci.
Cvičení
- Vysvětli, proč po Bílé hoře vznikla významná exilová větev české literatury a kdo k ní patřil.
- Porovnej renesanční a barokní přístup k člověku — kde renesance zdůrazňuje rozum a harmonii, co zdůrazňuje baroko?
- Vyjmenuj aspoň tři pedagogická díla J. A. Komenského a stručně řekni, čím bylo každé z nich průkopnické.