Autor: Petr Bezruč · Vydáno: 1909 (část už 1903 jako Slezské číslo časopisu Čas), dále rozšiřováno · Druh: lyrika (s lyricko-epickými baladami) · Žánr: básnická sbírka · Směr: česká literatura přelomu 19. a 20. století, sociální poezie
Stručný obsah
Sbírka je hlasem utlačovaného slezského lidu — havířů, hutníků, chudých horalů z Beskyd — na Těšínsku, Ostravsku a Frýdecko-Místecku na přelomu 19. a 20. století. Lyrický subjekt mluví jejich jménem: obžalovává sociální bídu (práce v dolech, nemoc, alkohol, hlad), národnostní útlak (poněmčování a popolšťování českého obyvatelstva) a ty, kdo z bídy těží — šlechtu, majitele dolů a úřady, „cizí pány“.
Známé básně:
- Ostrava — havíř, který „rubal uhlí“ celý život, se vzpírá: příjde den, kdy svou krev a práci „pánům“ vrátí,
- Maryčka Magdónova — balada o sirotkovi: Maryčce zemřeli rodiče a stará se o malé sourozence; když ji chytí při sběru dřeva v panském lese a vedou ji do Frýdku, skočí ze skály do řeky Ostravice,
- Sedmdesát tisíc — sedmdesát tisíc Slezanů na Těšínsku hyne pod národnostním útlakem („sedmdesát tisíc nás bylo“),
- Kantor Halfar — učitel, který odmítl učit německy a nedostal místo; oběsí se,
- Den Palackého — lyrický subjekt vyčítá národu, že oslavuje Palackého v Praze, ale zapomíná na Slezsko,
- Kdo na moje místo? a Já — básně o samotě a údělu „vyvoleného“ mluvčího národa,
I. část
Literární druh a žánr
Lyrika — sbírka převážně sociálních a národnostních básní; některé jsou lyricko-epické balady s dějem (Maryčka Magdónova, Kantor Halfar).
Zasazení výňatku do kontextu díla
U sbírky řekni, o kterou báseň jde a jaké je její místo ve sbírce (sociální × národnostní × osobní, intimní báseň). Nejčastěji se losují Ostrava, Maryčka Magdónova, Sedmdesát tisíc, Kantor Halfar, Kdo na moje místo?.
Téma a motivy
- Téma: sociální bída a národnostní útlak slezského lidu; vzdor a výzva ke vzpouře; osamělost básníka-mluvčího.
- Motivy: důl, uhlí, havíř, hutě, Beskydy, řeky (Ostravice, Olše), panský les, chudoba, alkohol, smrt, vzdor, národ, cizí páni, krev.
Časoprostor
- Čas: přelom 19. a 20. století, Rakousko-Uhersko; průmyslový rozvoj Ostravska.
- Prostor: Slezsko — Ostrava, Těšínsko, Frýdek a Místek, Beskydy (Ondřejník, Lysá hora), řeka Ostravice.
Kompoziční výstavba
Sbírka nemá dějovou linii, je to soubor samostatných básní, který se s dalšími vydáními rozšiřoval. Básně se dělí na sociální, národnostní a osobní (intimní). Balady mají chronologický děj s dramatickým vyvrcholením.
II. část
Lyrický subjekt
Lyrický subjekt v ich-formě — mluvčí utlačovaného lidu („Já jsem ten…“), někdy promlouvá za celý národ v my-formě („sedmdesát tisíc nás bylo“). Je osamělý, vyvolený, trpící, vzdorovitý. V baladách vypráví er-formou.
Postavy
- havíř z Ostravy — vykořisťovaný, vzdorný,
- Maryčka Magdónova — chudé sirotek, oběť společnosti,
- kantor Halfar — učitel, který nezradil češtinu,
- markýz Gero, „páni“ — vykořisťovatelé.
Typy promluv
Vnitřní monology lyrického subjektu, apostrofy (oslovení národa, pánů, krajiny), v baladách dialogy.
Veršová výstavba
Rozmanitá: pravidelný i volný verš, rýmy sdružené i střídavé, často refrény (opakované verše) — např. v Maryčce Magdónově. Verš je dramatický, rytmicky úderný, místy blízký lidové písni.
III. část — jazykové prostředky
- nářečí a lašské výrazy — autenticita slezského prostředí,
- expresivní slova, výkřiky, řečnické otázky — vzdor, obžaloba,
- apostrofa (oslovení pánů, národa, hor),
- refrén a opakování, gradace,
- kontrast bohatých pánů a chudého lidu,
- symboly: uhlí a krev, hory, řeky.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Petr Bezruč (vlastním jménem Vladimír Vašek, 1867–1958) se narodil v Opavě, studoval klasickou filologii v Praze, ale studium nedokončil. Jako poštovní úředník v Místku poznal bídu slezského lidu. Slezské písně jsou jeho jediným dílem — celý život je doplňoval a přepisoval. Pseudonym chránil jeho anonymitu; za 1. světové války byl kvůli básním zatčen a vězněn ve Vídni. Kolem autorství sbírky se vedly spory (zda nepatřila jeho zemřelému příteli Ondřeji Boleslavu Petrovi). Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Stanislav Kostka Neumann — Kniha lesů, vod a strání (1914), dříve Satanova sláva mezi námi (1897)
Představitel generace buřičů. Jeho rané verše jsou anarchistickým vzdorem proti společnosti, později oslavuje přírodu a civilizaci. Jako Bezruč je mluvčím vzpoury proti útlaku a měšťácké společnosti; Bezruč ale mluví za konkrétní kraj a lid.
Antonín Sova — Vybouřené smutky (1897)
Český básník přelomu století, v jehož poezii je sociální cítění a vzdor vůči utrpení, ale i impresionistické verše o přírodě. Sova i Bezruč přinášejí do české poezie sociální téma.
Émile Verhaeren — Chapadlovitá města (1895)
Belgický básník, který zobrazil průmyslová města a jejich utrpení — dělníky, továrny, bídu venkova. Jako Bezruč dává básnický hlas lidem vykořisťovaným průmyslem.
Literární směr
Česká literatura přelomu 19. a 20. století — sociální poezie na pomezí realismu, symbolismu a generace buřičů. Bezruč stojí stranou skupin, je ojedinělý. Typické: angažovanost, vzdor, ztotožnění básníka s lidem.