Autor: Jaroslav Havlíček · Vydáno: 1935 · Druh: epika · Žánr: psychologický román · Směr: česká meziválečná próza, psychologický proud
Stručný obsah
Štěpa Kiliánová je dcera zámožného a vlivného stavitele Kiliána z podkrkonošského městečka. Je silná, prostořeká, nepříliš hezká a muži o ni nestojí. Touží po rodině a dětech, ale léta plynou a ona zůstává „starou pannou“ — hraje ochotnické divadlo a vede rodičům domácnost.
Když už nedoufá, vrátí se z armády její bratranec Pavel Malina, hejtman (kapitán), se kterým si hrála v dětství. Pavel je zadlužený a jeho otec a bratr Jan ho chtějí mít z domu. Pavel se začne Štěpě dvořit — kvůli jejímu věnu — a ona se do něj zamiluje. Mají okázalou svatbu.
Hned po svatbě se Pavel manželským povinnostem vyhýbá. Štěpa zjistí, že je nemocný; z řečí lidí pochopí, že má syfilis, a dětí se tedy nedočká. Odhodlaně se pustí do hospodaření a stane se z ní selka. Pavlův stav se horší: přestane chodit, je zlý, má záchvaty zuřivosti, pokusí se o sebevraždu. Štěpa se o něj stará spolu s nemocnou matkou, rodiče jí postupně zemřou. Nakonec Pavla odvezou do ústavu a Štěpa zůstává sama — silná, ale s nenaplněným životem.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, psychologický román — hlavní pozornost patří nitru postav, jejich touhám a pudům. Má i rysy společenského románu (obraz maloměsta).
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Štěpino mládí a marná touha po ženichovi,
- Pavlův návrat a námluvy,
- svatba — hejtman ve stejnokroji a Štěpa v bílém,
- po svatbě — Štěpa pozná, že Pavel je nemocný,
- Štěpa hospodaří na statku,
- Pavlova zuřivost a pokus o sebevraždu.
Téma a motivy
- Téma: nenaplněná touha ženy po lásce a mateřství; vitalita a síla, která nemá kam se vybít; maloměšťácké manželství pro peníze.
- Motivy: petrolejová lampa, maloměsto, věno, uniforma, svatba, nemoc, dítě, statek, práce, smrt, šílenství, samota.
Časoprostor
- Čas: přelom 19. a 20. století, doba před 1. světovou válkou — kdy se ještě svítilo petrolejovými lampami a nastupovala elektřina.
- Prostor: podkrkonošské maloměsto (podle autorova rodiště Jilemnice), dům Kiliánových, statek; krátce Jičín.
Kompoziční výstavba
Chronologická, kapitoly; děj sleduje Štěpin život od dívčích let přes manželství k osamělosti. Román měl být podle autora prvním dílem trilogie o maloměstě (původně se jmenoval Vyprahlé touhy).
II. část
Vypravěč
Er-forma, vševědoucí vypravěč, který chladně a věcně pozoruje postavy, vstupuje do jejich myšlenek a nechává je jednat.
Postavy
- Štěpa (Štěpka) Kiliánová — vitální, silná, obětavá, pracovitá, prostořeká; touží po lásce a dětech a nedostane je. Silná ženská postava.
- Pavel Malina — hejtman, sobecký, líný, zhýralý, vypočítavý cynik; nemoc ho postupně ničí.
- Jan Malina — Pavlův bratr, pracovitý, málomluvný.
- stavitel Kilián — Štěpin otec, vlivný, neústupný; dceru má rád, ale neumí to dát najevo.
- Štěpina matka — nemocná.
- obyvatelé městečka — klevetiví maloměšťáci.
Typy promluv
Pásmo vypravěče převažuje, dialogy (živé, hovorové), polopřímá řeč — Štěpiny myšlenky a touhy.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- věcný, úsporný, místy drsný jazyk — chladný odstup vypravěče,
- hovorové a nářeční výrazy maloměsta, ironie (kočí o nevěstě v bílém),
- detailní popisy postav (Štěpina mohutná postava, Pavlův zjev) a prostředí,
- naturalistické popisy nemoci,
- symbol petrolejových lamp — stará doba, domov, který Štěpa hledá.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Jaroslav Havlíček (1896–1943) se narodil v Jilemnici, za 1. světové války bojoval na italské frontě, pak pracoval jako úředník a psal po večerech. Byl hlavním představitelem psychologického románu ve 30. letech; zajímaly ho temné pudy a duševní choroby. Petrolejové lampy jsou vedle románu Neviditelný (1937) jeho vrcholným dílem. Zemřel ve 46 letech na infarkt během okupace. Román zfilmoval Juraj Herz (1971). Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jarmila Glazarová — Vlčí jáma (1938)
Česká psychologická próza, kde mladá sirotek Jana žije v domě se starším mužem a jeho žárlivou ženou — ženský osud v uzavřeném, dusném prostředí a nenaplněná touha po lásce. Jako Havlíček zkoumá Glazarová psychologii ženy uvězněné v manželských a rodinných poměrech.
Egon Hostovský — Případ profesora Körnera (1932)
Český autor psychologické prózy 30. let — postavy trpí úzkostí, osamělostí, duševními krizemi. Hostovský i Havlíček patří k psychologickému proudu meziválečné prózy, který se zajímá o nitro člověka víc než o vnější děj.
Thomas Mann — Buddenbrookovi (1901)
Německý román o úpadku měšťanské rodiny v maloměstském prostředí, napříč generacemi. Jako Havlíček ukazuje Mann svět maloměsta s jeho konvencemi, sňatky z rozumu a nemocí jako znakem rozpadu.
Literární směr
Psychologický proud české meziválečné prózy (J. Havlíček, E. Hostovský, J. Glazarová, V. Řezáč): zájem o nitro postav, podvědomí, pudy a duševní nemoci, vliv psychoanalýzy (S. Freud); věcný, chladný styl.