Autorka: Květa Legátová · Vydáno: 2002 · Druh: epika · Žánr: novela · Směr: současná česká próza
Stručný obsah
Za 2. světové války pracuje mladá Eliška v nemocnici a zapojí se do odboje. Když gestapo začne zatýkat její spolupracovníky, musí okamžitě zmizet. Její kolega ji ukryje u Jozy, prostého, drsného horala z odlehlé horské vesnice Želary, kterému kdysi darovala krev a zachránila život. Aby nebyla nápadná, musí se Eliška stát Jozovou ženou — Hanou, „Jozovou Hanulí“.
V Želarech, kam nevede silnice a život se řídí starými zvyky, se městská intelektuálka musí naučit žít úplně jinak: tvrdá práce, chudoba, pověry, drsní lidé. Joza je hrubý a nevzdělaný, ale je k ní laskavý, ochraňuje ji a ona se ho postupně naučí mít ráda. Poznává svérázné obyvatele vesnice, jejich radosti, tragédie a vášně. Válka ale dorazí i do Želar a příběh končí tragicky.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, novela — příběh soustředěný na hlavní postavu a její proměnu; zároveň obraz svérázného horského venkova. Novela je součástí autorčina cyklu próz o Želarech (Želary).
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Eliška v odboji a útěk před gestapem,
- příchod do Želar — první setkání s Jozovým domovem,
- svatba s Jozou,
- život ve vesnici — práce, zvyky, sousedé,
- Eliška a Joza — sbližování,
- konec války v Želarech.
Téma a motivy
- Téma: proměna městské ženy v prostředí drsné horské vesnice; láska, která vznikne z vděčnosti a soužití; život v válce; síla tradičního venkova.
- Motivy: odboj, gestapo, krev, hory, chalupa, svatba, práce, příroda, pověry, sousedé, láska, válka, smrt.
Časoprostor
- Čas: 1943–1945, závěr 2. světové války.
- Prostor: město (nemocnice), horská vesnice Želary (fiktivní, na pomezí Moravy a Slovenska, inspirovaná Valašskem), Jozova chalupa.
Kompoziční výstavba
Chronologická, s krátkými retrospektivami; děj je soustředěn do posledních let války.
II. část
Vypravěč
Ich-forma — vypráví Eliška (Hana), která s odstupem vzpomíná.
Postavy
- Eliška (Hana) — vzdělaná městská žena z nemocničního prostředí, odbojářka, citlivá; v Želarech se mění, dospívá a nachází lásku.
- Joza — prostý, silný, drsný horal, nevzdělaný, ale laskavý a obětavý.
- obyvatelé Želar — svérázní, prostí lidé s vlastními zákony a tragédiemi.
Typy promluv
Pásmo vypravěčky s popisy a úvahami, dialogy v nářečí.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- nářečí obyvatel Želar — autenticita horského prostředí,
- lyrické popisy přírody,
- kontrast spisovné řeči Elišky a nářeční řeči vesničanů,
- úsporný, věcný styl,
- symboly: krev (pouto mezi Eliškou a Jozou), hory (úkryt, svoboda).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Květa Legátová (vlastním jménem Věroslava Hofrichterová, 1919–2012) byla učitelka, která dlouhá léta učila na venkovských školách na Valašsku — tamní lidi a prostředí zná z vlastní zkušenosti. Psala celý život, ale velký úspěch přišel až ve stáří: za Želary (2001) a novelu Jozova Hanule (2002) získala Státní cenu za literaturu. Podle obou knih vznikl film Želary (2003), nominovaný na Oscara. Více na stránce autorky.
Autoři téže doby
Kateřina Tučková — Žítkovské bohyně (2012)
Současný román z horských Kopanic na pomezí Moravy a Slovenska — tradiční venkov, jeho zvyky a silné ženy. Jako Legátová ukazuje Tučková svébytný svět horských vesnic a jejich obyvatel.
Alena Mornštajnová — Hana (2017)
Současný román o ženě a jejím osudu za 2. světové války v moravském městě. Obě autorky vyprávějí válku z ženského pohledu a skrze osobní příběh.
Jean Giono — Muž, který sázel stromy (1953)
Francouzská próza o člověku v horské krajině, o síle přírody a prostého života. Legátová i Giono obdivují svět horalů a jejich vztah k půdě.
Literární směr
Současná česká próza — návrat k tématu 2. světové války a k regionální, venkovské tématice; úsporné vyprávění, psychologie postav.