Autor: Guy de Maupassant · Vydáno: 1885 · Druh: epika · Žánr: společenský román · Směr: realismus a naturalismus
Stručný obsah
Georges Duroy se vrátil z vojny v Alžírsku, v Paříži živoří jako špatně placený železniční úředník a nemá na večeři. Náhodou potká bývalého spolubojovníka Forestiera, novináře listu La Vie Française, který mu sežene místo v redakci. Duroy neumí psát — první článek mu napíše Forestierova chytrá žena Madeleine. Je ale pohledný a ženy ho obdivují — malá dcerka jeho milenky mu říká „Miláček“ (Bel-Ami) a přezdívka mu zůstane.
Duroy rychle pochopí, že v Paříži se kariéra dělá přes ženy a vlivné známé. Stane se milencem veselé Clotildy de Marelle. Když Forestier zemře, ožení se s Madeleine, která za něj dál píše články a má styky s politiky. Svede i stárnoucí paní Walterovou, ženu majitele novin, a dozví se od ní důvěrné informace o politických a finančních machinacích.
Nakonec přistihne Madeleine při nevěře s ministrem, rozvede se s ní a ministra tím zničí. Pak získá — přes odpor rodičů — mladou dceru majitele novin Suzannu Walterovou, a s ní obrovské věno. Román končí jeho okázalou svatbou v kostele Madeleine: Duroy, nyní „baron Du Roy“, vystupuje z kostela, hledí na Paříž a myslí už na další milenku.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, realistický společenský román — kritický obraz pařížské společnosti, novinářství a politiky. Typ románu kariéry.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Duroy bez peněz na bulváru — začátek románu,
- první večeře u Forestierových, Duroy v novém fraku,
- psaní prvního článku s Madeleine,
- Forestierova smrt a Duroyova nabídka Madeleine u jeho lůžka,
- přistižení Madeleine s ministrem,
- svatba se Suzannou — závěr.
Téma a motivy
- Téma: bezohledný kariérista, který využívá ženy, aby získal peníze a moc; zkaženost novinářství a politiky.
- Motivy: peníze, frak, noviny, článek, ženy, milenky, souboj, smrt, sňatek, věno, kolonie (Maroko), Paříž.
Časoprostor
- Čas: 80. léta 19. století, Maupassantova současnost (Třetí republika, koloniální politika).
- Prostor: Paříž — bulváry, redakce, salony, kavárny, byty milenek; krátce Normandie (Duroyovi rodiče).
Kompoziční výstavba
Chronologická, dva díly. Děj je vzestupem hlavního hrdiny: od chudého úředníka k bohatému baronovi — každá žena je dalším stupínkem kariéry. Konec je ironický: zlo vítězí.
II. část
Vypravěč
Er-forma, vypravěč sleduje děj hlavně z Duroyova pohledu, nekomentuje a nehodnotí — morální soud nechává na čtenáři.
Postavy
- Georges Duroy — pohledný, ctižádostivý, cynický a bezohledný; nemá talent ani zásady, ale umí využít ženy a příležitosti. Typ kariéristy.
- Madeleine Forestierová — inteligentní, nezávislá, píše za manžely články, má vliv v politice.
- Clotilde de Marelle — veselá, živá milenka, jediná, která má Duroye opravdu ráda.
- paní Walterová — stárnoucí, zbožná žena majitele novin, Duroy ji svede a odhodí.
- pan Walter — majitel novin, finančník.
- Suzanne Walterová — mladá, naivní dcera, Duroyova poslední „trofej“.
- Charles Forestier — novinář, Duroyův přítel, nemocný, umírá.
Typy promluv
Pásmo vypravěče, dialogy (salónní konverzace, rozhovory s ženami), polopřímá řeč — Duroyovy myšlenky a plány.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- věcný, úsporný styl, krátké přesné popisy,
- ironie — hlavně v závěru (svatba v kostele jako triumf podvodníka),
- novinářská a politická slovní zásoba — dobová realita,
- kontrast chudoby a přepychu,
- charakteristika postav jejich řečí a gesty,
- smyslové popisy Paříže.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Guy de Maupassant (1850–1893) se narodil v Normandii, bojoval v prusko-francouzské válce a pak pracoval jako úředník na ministerstvech v Paříži. Literárně ho vedl Gustave Flaubert, přítel jeho matky. Proslavil se novelou Kulička (1880) a za deset let napsal přes 300 povídek a šest románů. Miláček je jeho druhý román a čerpá z vlastní zkušenosti s pařížskými redakcemi a úřady. Maupassant zemřel ve 42 letech v ústavu pro choromyslné. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jakub Arbes — sociální romány Kandidáti existence, Moderní upíři (konec 70. let 19. století)
Český autor a novinář, redaktor Národních listů. Ve svých sociálních románech (Kandidáti existence, Moderní upíři) líčí, stejně jako Maupassant, velkoměsto, kde rozhodují peníze a kde si lidé bezohledně budují existenci; zná prostředí redakcí zevnitř.
Jan Neruda — Povídky malostranské (1877), fejetony
Český realista a novinář Národních listů. Neruda i Maupassant byli mistři krátkého žánru (povídka, fejeton), oba pozorovali s ironií sobectví a malost lidí — Neruda na pražské Malé Straně, Maupassant v pařížských salonech.
Émile Zola — Zabiják (1877), Nana (1880)
Francouzský naturalista, s nímž Maupassant vydal sborník Médanské večery. Nana je, jako Miláček, příběh postavy, která stoupá společností díky své přitažlivosti a ničí lidi kolem sebe — u Zoly kurtizána, u Maupassanta muž.
Literární směr
Realismus přecházející v naturalismus (2. polovina 19. století): objektivní vypravěč, kritika měšťácké společnosti, moci peněz a pokrytectví, otevřené líčení sexuality a pudů, člověk určený prostředím. Maupassant navazuje na Flauberta a patří k okruhu É. Zoly.