Autor: Erich Maria Remarque · Vydáno: 1928 (časopisecky), 1929 (knižně) · Druh: epika · Žánr: válečný (protiválečný) román · Směr: světová meziválečná literatura, ztracená generace
Stručný obsah
Devatenáctiletý Pavel Bäumer se se svými spolužáky přihlásil dobrovolně do německé armády — přemluvil je třídní učitel Kantorek vlasteneckými řečmi. Po krutém výcviku pod sadistickým desátníkem Himmelstossem se ocitnou na západní frontě ve Francii. Z mladíků, kteří ještě nezačali žít, se stávají zvířata, která myslí jen na to, jak přežít, najíst se a vyspat.
Kniha líčí jednotlivé epizody frontového života: smrt spolužáka Kemmericha v lazaretu (jeho kvalitní boty putují od jednoho kamaráda k druhému, jak postupně umírají), dělostřelecké palby, plynové útoky, krysy v zákopech, hlad, dobývání jídla, odplatu Himmelstossovi, chvíle kamarádství. Pavlovým nejbližším přítelem a vzorem je zkušený starší voják Kat (Stanislaus Katczinsky).
Pavel jede na dovolenou domů a zjistí, že tam už nepatří — civilisté válce nerozumějí, matka je těžce nemocná, on se nedokáže vrátit do starého života. V zákopu ubodá francouzského vojáka a celou noc u jeho mrtvoly prožívá výčitky; najde u něj fotografii ženy a dítěte a slíbí mu, že se postará o jeho rodinu. Kamarádi jeden po druhém umírají. Pavel nese raněného Kata do bezpečí, ale Kat mu cestou na zádech zemře. Pavel zůstane z party sám.
V říjnu 1918, krátce před koncem války, padne i Pavel — v den, kdy bylo na frontě tak klidno, že se armádní zpráva omezila na jedinou větu: „Na západní frontě klid.“ Na jeho tváři byl klidný výraz, jako by byl rád, že je konec.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, válečný román — přesněji protiválečný: ukazuje válku bez hrdinství, jako utrpení a zbytečnou smrt. Má rysy deníku a svědectví.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- Kemmerichova smrt v lazaretu — boty,
- dělostřelecká palba a útok — hrůza fronty,
- Pavel na dovolené — odcizení domovu,
- Pavel a mrtvý Francouz v trychtýři — výčitky, „kamaráde, nechtěl jsem tě zabít“,
- ruští zajatci za plotem — nepřítel je člověk jako on,
- Katova smrt,
- závěr — Pavlova smrt a zpráva „Na západní frontě klid“.
Téma a motivy
- Téma: hrůza a nesmyslnost války, která zničí celou generaci mladých lidí — i ty, kteří přežijí; kamarádství jako jediná jistota; odcizení vojáků civilnímu světu.
- Motivy: zákop, granát, plyn, krysy, hlad, jídlo, boty, lazaret, kamarádství, dovolená, matka, nepřítel, fotografie, smrt, klid.
Časoprostor
- Čas: 1. světová válka, zhruba 1916–říjen 1918.
- Prostor: západní fronta ve Francii — zákopy, trychtýře, polní lazarety, zázemí za frontou; Pavlovo rodné město v Německu (dovolená); výcvikový tábor.
Kompoziční výstavba
Dvanáct kapitol; převážně chronologická, s retrospektivami (výcvik, škola, Kantorek). Kapitoly jsou samostatné epizody ze života na frontě, střídají se hrůzné scény s klidnými chvílemi. Závěrečný odstavec je oddělený.
II. část
Vypravěč
Ich-forma — vypráví Pavel Bäumer v přítomném a minulém čase, jako by psal deník nebo svědectví celé generace. Poslední odstavec po jeho smrti je v er-formě — vypravěč už je mrtev.
Postavy
- Pavel Bäumer — mladý, citlivý, přemýšlivý, dříve psal básně; válka z něj udělá vojáka, který „už není mládím“. Hlas ztracené generace.
- Kat (Stanislaus Katczinsky) — starší, zkušený voják, umí sehnat jídlo i přežít; Pavlův otcovský přítel.
- Albert Kropp, Müller, Leer — Pavlovi spolužáci; Tjaden, Haie Westhus — kamarádi z party.
- Kemmerich — spolužák, který umírá jako první.
- Kantorek — učitel, vlastenecký řečník, symbol starší generace, která poslala mladé na smrt.
- Himmelstoss — desátník, krutý cvičitel, na frontě zbabělec.
Typy promluv
Převládá pásmo vypravěče (Pavlovo vyprávění a úvahy), dialogy vojáků (hovorové, vojenský slang), vnitřní monology (u mrtvého Francouze).
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- věcný, úsporný, někdy až syrový jazyk — naturalistické popisy zranění a smrti,
- vojenský slang, hovorová slova, vulgarismy — autentičnost frontového života,
- přítomný čas v mnoha pasážích — bezprostřednost zážitku,
- kontrast války a míru, fronty a domova, mládí a smrti,
- ironie — vlastenecké fráze Kantorka × skutečnost, závěrečná zpráva „klid“,
- symboly: boty (kolotoč smrti), motýli a příroda (život uprostřed zkázy).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Erich Maria Remarque (1898–1970), vlastním jménem Erich Paul Remark, byl v osmnácti odveden do války a na západní frontě byl raněn — kniha tedy vychází z vlastní zkušenosti. Po válce střídal zaměstnání (učitel, novinář). Na západní frontě klid je jeho první velký úspěch a jeden z nejprodávanějších románů 20. století. Nacisté knihu roku 1933 pálili a Remarque musel emigrovat (Švýcarsko, USA). Další díla: Tři kamarádi, Vítězný oblouk, Jiskra života. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jaroslav Hašek — Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923)
Český pohled na tutéž válku z druhé strany fronty (rakousko-uherská armáda). Hašek i Remarque ukazují nesmyslnost války a vojenské mašinérie a prostého vojáka, který jí je vydán napospas. Remarque vážně a tragicky, Hašek satiricky — smíchem a absurditou.
Vladislav Vančura — Pole orná a válečná (1925)
Český meziválečný román o osudech lidí z venkova, kteří odcházejí do války, kde jsou zmrzačeni a umírají. Jako Remarque líčí Vančura naturalisticky utrpení a smrt a válku jako zločin; jeho jazyk je ale obrazný, básnický a archaizující.
Ernest Hemingway — Sbohem, armádo! (1929)
Román vyšel ve stejném roce. Americký dobrovolník na italské frontě nakonec z armády uteče — válku považuje za nesmysl. Oba autoři patří ke ztracené generaci a píší o válce z vlastní zkušenosti úsporným, věcným jazykem.
Literární směr
Protiválečná literatura po 1. světové válce, ztracená generace — autoři, kterým válka vzala mládí a iluze (E. Hemingway, R. Rolland, H. Barbusse — Oheň, u nás J. Hašek, V. Vančura, K. Čapek). Realistické, často naturalistické zobrazení války bez hrdinství.