Autor: Ladislav Fuks · Vydáno: 1967 · Druh: epika · Žánr: psychologický román (hororová novela) · Směr: česká próza 60. let, válečná a psychologická próza
Stručný obsah
Praha, konec 30. let, krátce před okupací. Karel Kopfrkingl pracuje v krematoriu a je na svou práci hrdý: spalování mrtvých považuje za vysvobození duše a vykládá ho jako učení tibetského buddhismu. Je to na pohled vzorný, mírný, zdvořilý muž, abstinent a nekuřák, milující otec a manžel. Svou ženu Marii nazývá „Lakmé“, má dceru Zinu a syna Miliho. Rád mluví vznešenými, opakovanými frázemi o kráse, rodině a smrti.
Jeho starý přítel z války Walter Reinke, sudetský Němec a člen nacistické strany, mu postupně našeptává, že má v sobě „německou krev“, a lichotí mu. Kopfrkingl se nechá získat pro nacismus, stane se donašečem gestapa. Reinke mu připomene, že jeho žena má židovský původ — a „čistý“ Němec nemůže mít židovskou rodinu.
Kopfrkingl začne „zachraňovat“ duše svých blízkých. Ženu oběsí v koupelně, syna zabije železnou tyčí v krematoriu a jeho tělo nechá spálit. Chystá se zabít i dceru, ale do krematoria přijdou lidé a Kopfrkingl je zadržen — zešílel. Na konci ho odvážejí sanitkou; v představách vidí tibetského dalajlamu a myslí si, že byl vyvolen.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, psychologický román (bývá označován i jako novela) s prvky hororu a groteskního humoru. Studie toho, jak se z obyčejného člověka pod vlivem ideologie stane vrah.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- návštěva zoo — úvod, Kopfrkingl a rodina u šelem,
- Kopfrkingl v krematoriu — výklad o spalování, „vysvobození duše“,
- rozhovory s Reinkem — svádění k nacismu,
- večírek nebo návštěva u Kopfrkinglů,
- vražda Lakmé v koupelně,
- vražda Miliho,
- závěr — zatčení, šílenství, vidiny.
Téma a motivy
- Téma: proměna obyčejného měšťáka ve vraha pod vlivem nacistické ideologie; pokrytectví a fanatismus; zlo, které se skrývá za vlídností a frázemi.
- Motivy: krematorium, smrt, spalování, Tibet a reinkarnace, hudba, rodina, zvířata (zoo, kočky), germánský původ, gestapo, koupelna, provaz, tyč, šílenství.
Časoprostor
- Čas: 1938–1939 — doba Mnichova a okupace.
- Prostor: Praha — byt Kopfrkinglových, krematorium, zoo, kavárny, panoptikum.
Kompoziční výstavba
Chronologická, 15 kapitol; první část je pomalá, idylická (rodina, práce), pak se děj zrychluje a stupňuje k vraždám. Typické jsou opakované motivy a fráze — kruhová, téměř hudební stavba.
II. část
Vypravěč
Er-forma, vypravěč je neutrální, nekomentuje; čtenář vidí jen jednání a slova postav, takže hrůza vyplývá z kontrastu Kopfrkinglových vlídných slov a jeho činů.
Postavy
- Karel Kopfrkingl — zaměstnanec krematoria; na první pohled mírný, pečlivý, něžný, ve skutečnosti pokrytec, slabý a manipulovatelný, posedlý smrtí; stane se vrahem a šílencem.
- Marie (Lakmé) — jeho žena, tichá, laskavá, Židovka.
- Zina — šestnáctiletá dcera.
- Mili (Milivoj) — čtrnáctiletý syn, citlivý, šikanovaný.
- Walter Reinke — Kopfrkinglův přítel, nacista, svůdce, manipulátor.
- doktor Bettelheim — židovský lékař, rodinný přítel.
Typy promluv
Velmi mnoho dialogů — Kopfrkinglovy dlouhé, opakující se monology; pásmo vypravěče stručné.
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- opakování vznešených frází („nebeská“, „čarokrásná“, „má drahá“) — groteskní kontrast s činy,
- eufemismy — smrt jako „vysvobození“,
- ironie a černý humor,
- detaily (zvířata, obrazy, hudba) se stávají symboly,
- německá slova a nacistické fráze,
- symboly: oheň (očista i zkáza), krematorium (smrt, holocaust).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Ladislav Fuks (1923–1994) se narodil v Praze, vystudoval filozofii a dějiny umění, pracoval jako úředník a v Národní galerii. Jeho tvorba se točí kolem nacismu, holocaustu, strachu a úzkosti — v dětství a mládí zažil pronásledování židovských spolužáků a sám se cítil osamělý a odlišný. Debutoval románem Pan Theodor Mundstock (1963); Spalovač mrtvol (1967) je jeho nejznámější dílo, slavné i díky filmu Juraje Herze (1968) s Rudolfem Hrušínským. Další díla: Variace pro temnou strunu, Myši Natálie Mooshabrové. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Arnošt Lustig — Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1964)
Česká novela o holocaustu — nacisté klamou židovské oběti slibem svobody, aby z nich vylákali peníze, a nakonec je zavraždí. Jako Fuks ukazuje Lustig, jak zlo používá vlídná slova a lži; Lustig z pohledu obětí, Fuks z pohledu pachatele.
Jan Otčenášek — Romeo, Julie a tma (1958)
Česká novela z protektorátní Prahy o ukrývání Židovky a o udavači. Ukazuje stejné prostředí jako Fuks — strach, kolaboraci, nacistický teror —, ale z pohledu lidí, kteří se postaví na stranu pronásledovaných.
William Styron — Sophiina volba (1979)
Americký román o vině a zlu holocaustu. Jako Fuks se nezajímá jen o oběti, ale o to, jak zlo pracuje v lidech — v rodině (Sophiin antisemitský otec), v pachatelích, v těch, kdo přežili.
Literární směr
Česká próza 60. let — psychologická próza s tématem války a holocaustu (L. Fuks, A. Lustig, J. Otčenášek, J. Škvorecký); spojení psychologie, groteskna a hororu. Fuks bývá spojován s magickým realismem a s Kafkovým odkazem.