Autor: William Shakespeare · Vzniklo: kolem 1595 · Druh: drama · Žánr: tragédie · Směr: renesance
Stručný obsah
Ve Veroně spolu odedávna válčí dva šlechtické rody, Monteky a Kapuleti. Na úvod se na ulici poperou jejich sluhové a kníže Escalus pohrozí smrtí každému, kdo znovu poruší mír.
Mladý Romeo Monteka se tajně vplíží na ples u Kapuletů a zamiluje se do Julie, jediné dcery Kapuletových — teprve potom zjistí, kdo je. Tu noc se pod jejím balkonem vyznají z lásky a druhý den je tajně oddá otec Vavřinec, který doufá, že sňatek oba rody usmíří. Prostředníkem je Juliina chůva.
Hned nato Juliin bratranec Tybalt vyzve Romea na souboj. Romeo odmítne, za něj se bije jeho přítel Merkucio a Tybalt ho zabije. Romeo v hněvu zabije Tybalta a kníže ho vyhostí z Verony do Mantovy. Romeo stráví s Julií svatební noc a ráno odchází.
Rodiče mezitím Julii zaslíbí hraběti Parisovi. Otec Vavřinec jí dá nápoj, po kterém bude 42 hodin vypadat jako mrtvá; Romea chce dopisem zpravit, aby si pro ni přišel do hrobky. Dopis se k Romeovi nedostane — zprávu o „smrti“ Julie mu přinese jeho sluha. Romeo koupí jed, v hrobce zabije Parise, který ho tam zastihne, a u Julie se otráví. Julie se probudí, najde mrtvého Romea a probodne se jeho dýkou. Nad mrtvými dětmi se oba rody usmíří.
I. část
Literární druh a žánr
Drama (text je určen k hraní, skládá se z replik a scénických poznámek), žánr tragédie — hlavní hrdinové se dostanou do konfliktu, který nemohou vyhrát, a zahynou. Prvky komedie má postava chůvy a Merkuciovy vtipy.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- prolog — sbor v sonetu předem prozradí obsah celé hry,
- ples u Kapuletů — 1. jednání, první setkání (první rozhovor tvoří sonet),
- scéna pod balkonem — 2. jednání, vyznání lásky, úvaha o tom, co znamená jméno,
- souboj Merkucia, Tybalta a Romea — 3. jednání, zlom hry,
- rozloučení po svatební noci — 3. jednání (skřivan, nebo slavík?),
- scéna v hrobce — 5. jednání, smrt milenců a usmíření rodů.
Téma a motivy
- Téma: čistá láska dvou mladých lidí, která se střetne s nenávistí rodů a je zničena; zbytečnost sporů dospělých.
- Motivy: láska, nenávist, rodový spor, jméno, noc, balkon, souboj, vyhnanství, jed, dýka, sen, náhoda a osud, smrt, usmíření.
Časoprostor
- Čas: renesanční Itálie; děj proběhne velmi rychle — během několika dní (od neděle do čtvrtka), což zvyšuje napětí.
- Prostor: Verona (ulice, dům a zahrada Kapuletů, cela otce Vavřince, hrobka Kapuletů), krátce Mantova.
Kompoziční výstavba
Chronologická, klasická dramatická stavba v 5 jednáních: expozice (spor rodů, ples) – kolize (tajný sňatek) – krize (smrt Merkucia a Tybalta, vyhnání) – peripetie (zásnuby s Parisem, uspávací nápoj) – katastrofa (smrt milenců). Před 1. a 2. jednáním je prolog sboru. Části: jednání – scény (výstupy) – repliky.
II. část
Vypravěč
V dramatu vypravěč není, děj se předvádí v replikách postav. Obsah shrnuje jen sbor v prologu.
Postavy
- Romeo — mladý, vášnivý, impulzivní; na začátku nešťastně zamilovaný do Rosaliny, láskou k Julii dospívá. Jedná unáhleně (zabije Tybalta, vezme jed bez ověření zprávy).
- Julie — necelých 14 let, zpočátku poslušná dcera, láskou rychle dospěje: je rozhodná, odvážná, vzepře se rodičům.
- Merkucio — Romeův přítel, vtipný, ironický; umírá s kletbou na oba rody.
- Tybalt — Juliin bratranec, prchlivý, nenávistný, symbol rodového sporu.
- otec Vavřinec — františkánský mnich, rádce milenců, chce rody usmířit; jeho plán selže.
- chůva — upovídaná, lidová, komická; nakonec Julii radí, aby si vzala Parise.
- hrabě Paris, Benvolio (smířlivý Romeův přítel), kníže Escalus, Kapulet a Kapuletová, Monteka a Montekova — vedlejší postavy.
Typy promluv
Dialog převažuje; důležité jsou monology (Juliin monolog před vypitím nápoje, Romeův v hrobce) a známá scéna pod balkonem, kde Julie zpočátku mluví sama a neví, že ji Romeo slyší.
Veršová výstavba
Hra je psaná převážně blankversem (nerýmovaný pětistopý jamb), komické a lidové postavy (sluhové, chůva) mluví často prózou. Prolog a první rozhovor Romea a Julie mají formu sonetu. V českém překladu záleží na překladateli (J. V. Sládek, M. Hilský).
III. část — jazykové prostředky
- metafory a přirovnání z oblasti světla a tmy — Julie je pro Romea slunce, světlo v noci,
- kontrast lásky a nenávisti, světla a tmy, mládí a smrti,
- slovní hříčky a dvojsmysly Merkucia a chůvy — komika, odlehčení napětí,
- oxymóra v Romeových řečech o lásce (láska je radost i bolest zároveň),
- řečnické otázky v monolozích,
- hovorový a lidový jazyk chůvy a sluhů × vznešený, básnický jazyk milenců — postava se charakterizuje řečí.
Literárněhistorický kontext
O autorovi
William Shakespeare (1564–1616) pocházel ze Stratfordu nad Avonou, v Londýně byl hercem, autorem a spolumajitelem divadelní společnosti a divadla The Globe. Napsal kolem 37 her — tragédie, komedie, historické hry — a 154 sonetů. Romeo a Julie patří k jeho rané tvorbě (kolem 1595), vznikla ve stejné době jako komedie Sen noci svatojánské a je jednou z jeho prvních tragédií. Námět není původní: Shakespeare ho převzal z básně Arthura Brooka, která vycházela z italských renesančních novel. Velké tragédie (Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear) napsal až později. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jan Blahoslav — Gramatika česká (1571); Bratrská Kralická bible (1579–1593)
Česká renesance a humanismus. V Čechách v té době nevznikalo drama srovnatelné se Shakespearovým, literatura byla hlavně naučná, náboženská a překladová. Blahoslav, biskup Jednoty bratrské, napsal mluvnici češtiny a přeložil Nový zákon, který se stal součástí Kralické bible — vzoru spisovné češtiny na další staletí. Společné se Shakespearem má humanistický zájem o člověka a vzdělání a péči o národní jazyk: Shakespeare podobně ovlivnil angličtinu, Kralická bible češtinu.
Giovanni Boccaccio — Dekameron (1348–1353)
Italská renesance, o dvě století starší. Sto novel, které si vypráví deset mladých lidí na útěku před morem. Mnoho z nich je o lásce, která překonává překážky — rodinné zákazy, společenské rozdíly — a některé končí tragicky, smrtí milenců. Právě z italské novelistické tradice, kterou Boccaccio založil, pochází i příběh Romea a Julie. Obě díla oslavují pozemskou, smyslovou lásku a člověka, který jedná podle svých citů, ne podle příkazů.
Miguel de Cervantes — Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (1605–1615)
Španělská renesance, Shakespearův současník (zemřeli téhož roku). Stejně jako Shakespeare míchá tragické s komickým a vytváří postavy s vnitřním světem a vlastní vůlí. Don Quijote i Romeo jednají podle svého ideálu (rytířství, láska) proti realitě světa, která je nakonec porazí.
Literární směr
Renesance a humanismus (14.–16. století, v Anglii vrchol za vlády Alžběty I.): člověk a jeho city ve středu zájmu místo Boha, obdiv k antice, víra ve svobodnou vůli, rozvoj národních jazyků. Alžbětinské divadlo bylo pro všechny vrstvy (The Globe), hrálo se bez kulis, ženské role hráli chlapci. Další autoři: F. Petrarca (sonety), F. Villon, Ch. Marlowe.