Autor: Honoré de Balzac · Vydáno: 1835 · Druh: epika · Žánr: román (společenský) · Směr: realismus
Stručný obsah
Paříž, 1819. V ošuntělém penzionu paní Vauquerové v chudé čtvrti žijí různí nájemníci: mladý student práv z venkova Evžen de Rastignac, tajemný a výřečný Vautrin, plachá dívka Viktorína Tailleferová, kterou bohatý otec vydědil — a starý otec Goriot, kdysi zámožný výrobce nudlí, kterého ostatní zesměšňují. Goriot se z nejlepšího pokoje stěhuje do stále horších a chudne.
Rastignac chce prorazit ve vysoké společnosti. Díky příbuzné, vikomtese de Beauséant, se dostane do salonů a zjistí, že Goriotovy dcery — hraběnka Anastasie de Restaud a baronka Delfína de Nucingen — jsou dámy z nejvyšší společnosti. Goriot jim dal všechno, aby se výhodně vdaly, a stále jim dává poslední peníze na jejich dluhy a milence. Dcery se za otce stydí a do svých domů ho nepouštějí.
Vautrin nabídne Rastignacovi ďábelský obchod: dá zabít Viktorínina bratra v souboji, Viktorína zdědí jmění a Rastignac si ji vezme. Rastignac váhá, souboj se stane, ale Vautrin je zatčen — je to uprchlý galejník přezdívaný „Neznaboh“. Rastignac se stane milencem Delfíny. Goriot, vyčerpaný starostmi o dcery, se zhroutí a umírá. Volá své dcery, ale ani jedna nepřijde. Pohřeb zaplatí chudý Rastignac s jiným studentem. Na hřbitově Père-Lachaise se Rastignac podívá na Paříž pod sebou a vyzve ji: „A teď my dva!“ — pak jde na večeři k Delfíně.
I. část
Literární druh a žánr
Epika, realistický společenský román — kritický obraz pařížské společnosti, ve které rozhodují peníze. Součást Balzacova cyklu Lidská komedie.
Zasazení výňatku do kontextu díla
Nejčastěji se losují:
- popis penzionu paní Vauquerové — začátek románu, slavný detailní popis,
- Rastignac u vikomtesy de Beauséant — poučení, jak dobýt Paříž,
- Vautrinova nabídka — „lekce“ o společnosti,
- Vautrinovo zatčení,
- Goriotova smrt — monolog umírajícího otce,
- pohřeb a „A teď my dva!“ — závěr.
Téma a motivy
- Téma: moc peněz, která ničí rodinné vztahy; slepá, obětavá otcovská láska a nevděk dětí; mladý muž, který se učí, jak uspět ve zkažené společnosti.
- Motivy: penzion, peníze, dluhy, ples, salon, otec a dcery, oběť, nevděk, ctižádost, galejník, smrt, pohřeb, Paříž.
Časoprostor
- Čas: 1819–1820, doba restaurace Bourbonů; děj trvá několik měsíců.
- Prostor: Paříž — chudý penzion v Latinské čtvrti × přepychové salony a paláce (čtvrť Saint-Germain), hřbitov Père-Lachaise.
Kompoziční výstavba
Chronologická, rozsáhlá expozice (popis penzionu a jeho nájemníků), pak se děj zrychluje. Několik dějových linií (Goriot a dcery, Rastignac a jeho vzestup, Vautrin) se spojuje v penzionu. Kontrast dvou světů — chudého penzionu a bohatých salonů.
II. část
Vypravěč
Er-forma, vševědoucí vypravěč, který vše vysvětluje, komentuje a zobecňuje — často se obrací přímo ke čtenáři.
Postavy
- otec Goriot — bývalý obchodník, pro dcery obětuje vše; jeho láska je slepá až chorobná. „Kristus otcovství.“
- Evžen de Rastignac — mladý chudý šlechtic z venkova, zprvu citlivý a čestný, postupně se učí cynismu společnosti. Hlavní postava vedle Goriota.
- Anastasie de Restaud a Delfína de Nucingen — Goriotovy dcery, sobecké, marnivé, žijí jen pro společnost a milence.
- Vautrin — uprchlý galejník, chytrý, cynický, mluví otevřeně o zkaženosti společnosti.
- paní Vauquerová — lakomá majitelka penzionu.
- vikomtesa de Beauséant — Rastignacova příbuzná, dáma z nejvyšší společnosti, sama opuštěná milencem.
Typy promluv
Pásmo vypravěče s dlouhými popisy a úvahami; dialogy; monology (Vautrinova „lekce“, Goriotův blouznivý monolog před smrtí).
Veršová výstavba
Netýká se — próza.
III. část — jazykové prostředky
- detailní popisy prostředí a postav (penzion, nábytek, pach, oblečení) — prostředí charakterizuje člověka,
- kontrast chudoby a bohatství, oběti a nevděku,
- přirovnání a metafory (Paříž jako oceán, bláto),
- zobecňující sentence vypravěče o společnosti a penězích,
- ironie a cynismus ve Vautrinových řečech,
- odborné výrazy z obchodu a financí (dluhy, směnky, věno).
Literárněhistorický kontext
O autorovi
Honoré de Balzac (1799–1850) pracoval jako písař v advokátní kanceláři, zkoušel podnikat (tiskárna, písmolijna) a zkrachoval — celý život splácel dluhy a psal po nocích s desítkami šálků kávy. Otec Goriot je první román, ve kterém použil opakující se postavy (Rastignac, Vautrin se objevují v dalších románech) — tím začal budovat svůj obrovský cyklus Lidská komedie (přes 90 románů a povídek), obraz celé francouzské společnosti. Více na stránce autora.
Autoři téže doby
Jan Neruda — Povídky malostranské (1877), zvl. Týden v tichém domě
Český realista. Týden v tichém domě je, podobně jako Balzacův penzion, portrét jednoho domu a jeho obyvatel — pod jednou střechou žijí lidé různých osudů a sociálních vrstev, chudí i zámožní, a autor sleduje jejich vztahy a starosti. Oba autoři pozorně popisují prostředí, které utváří člověka, a ukazují moc peněz a pomluv.
Božena Němcová — Babička (1855)
Česká autorka, jejíž venkovská idyla je přesným opakem Balzacovy Paříže: rodina drží pohromadě, babička je vážená a milovaná, peníze nehrají hlavní roli. Srovnání ukazuje dva póly 19. století — idealizovaný venkov a realistické, kruté velkoměsto. Společný je zájem o rodinné vztahy a vztah generací.
Stendhal — Červený a černý (1830)
Francouzský realista, Balzacův současník. Julien Sorel je jako Rastignac chudý mladík z venkova, který chce dobýt společnost — využívá k tomu ženy a přetvářku. Oba romány ukazují, že v době restaurace rozhoduje původ a peníze, a oba jsou základem francouzského realismu.
Literární směr
Realismus (19. století, ve Francii od 30. let): věrný, kritický obraz společnosti, typické postavy v typických okolnostech, důraz na vliv prostředí a peněz, detailní popis, vševědoucí vypravěč. Balzac je spolu se Stendhalem zakladatelem francouzského realismu; navázali G. Flaubert, É. Zola (naturalismus), G. de Maupassant.