Management

16. Management

• Pojem management a manažer

Management = proces plánování, organizování, vedení a kontroly organizačních činností zaměřených na dosažení organizačních cílů

Manažer = vedoucí pracovník, který zodpovídá za chod jemu svěřené organizace

• Role manažera podle úrovně řízení

1. Liniový management
   • nejnižší management
   • operativní řídící pracovníci
   • musí mít nejvíce odborných vědomostí dotýkajících se produkce výrobků nebo poskytování služeb
   • manažeři na tomto stupni dohlíží na plnění práce
     • příklady profesí: mistři, vedoucí malých prodejen, vedoucí dílen, …
     • úkoly: činnosti, které vyplývají z každodenní činnosti, krátkodobé plány, zapracování nových zaměstnanců, provádění každodenní motivace, sepisování zpráv a hlášení pro střední řídící pracovníky
2. Střední (middle) management
   • střední řídící pracovníci
   • management druhého stupně – vedoucí pracovníci
   • jsou z mnoha různorodých odvětví
     • příklady profesí: vedoucí závodů, personální vedoucí, obchodní vedoucí, …
     • úkoly: sestavují spíše krátkodobé taktické plány, organizování úseků, provádění motivačních programů, stanovení kontrolních cílů
3. Top management
   • vrcholový management – špičkoví řídící pracovníci
   • usměrňují chod celého systému
   • závisí na nich úspěch podniku
   • částečně přebírají odpovědnost za vlastníky podniku a mají na ně velmi úzké vazby
     • příklady profesí: většinou ředitelé a generální ředitelé
     • úkoly: strategické dlouhodobé plánování, organizování celé struktury organizace, obsazování nejvyšších míst ve struktuře, plánování motivačních programů

• Role manažera podle stylu řízení

1. Byrokratický styl
   • vychází pouze z řídících aktů vyššího stupně a z příkazů nadřízených, které manažer poněkud konkretizuje
   • možnost zlepšení práce a vlastní formy plnění úkolů nepromýšlí
   • pečlivě kontroluje plnění příkazů
   • svou práci chápe především jako realizátor příkazů shora
2. Autokratický styl
   • maximálně centralizovaný
   • funguje jako vůdce
   • členům skupiny poskytuje málo samostatnosti
   • dá se použít u práce s důrazem na kontrolu plnění úkolů → zpravidla jednoduché práce s nízkou kvalifikací
3. Liberalistický styl
   • minimálně centralizovaný
   • vedoucí zasahuje málo, existuje svoboda, ale ne chaos
   • funguje individuální odpovědnost
   • lze použít pouze v kolektivech vysoce kvalifikovaných odborníků
4. Demokratický styl
   • optimálně centralizovaný
   • založen na vzájemném respektování
   • členové mají přehled o skupinových cílech, spolupodílejí se na rozhodování
   • vedoucí nedává mnoho příkazů, spíše jde a působí svým příkladem
   • je přístupný k návrhům, vztahy jsou přátelské

• Manažerské funkce – plánování

= vytyčení cíle, prostředků a činnosti k jejich dosažení

• 1. Plány strategické – dlouhodobé (nad 5 let)
     • definuje obecné dlouhodobé cíle podniku
     • cíle se týkají podniku jako celku
     • definuje silné a slabé stránky podniku

SWOT ANALÝZA

• • • hodnotí příležitosti a hrozby vnějšího prostředí
    • vykonávají ho top manažeři
    • např.: dosahování trvalé stability na trhu, trvalého optimálního zisku, zvětšování základního kapitálu, vyvíjení nových výrobků, používání konkurenčních cen u špičkových výrobců, distribuce výrobků na zahraniční trhy, dosažení dominantních postavení na domácím trhu
  1. Plány taktické – střednědobé (na 1 až 5 let)
     • konkretizace strategického plánu
     • plánování nejčastěji na 1 rok
       • finanční – výnosy, tržby, náklady, mzdy, opisy, zisk, …
       • hmotné – vyrobené ks, spotřebované t, prodané m, …
       • pracovní – počet pracovníků, odpracované hodiny nebo dny, …
  2. Prány operativní – krátkodobé (do 1 roku)
     • konkretizuje, upřesňuje a zajišťuje taktické plány
     • místní konkretizace – transformace taktického plánu podniku na závody, provozy, dílny, prodejny, pracoviště
     • časová konkretizace – transformace úkolů taktického plánu na čtvrtletí, měsíce, dekády, anebo týdny, dny a směny
     • obsahová konkretizace – obecné úkoly jsou konkretizovány – každý pracovník musí vykonávat zcela konkrétní činnost

• Organizační struktura firmy

1. Z hlediska rozhodovací pravomoci
   • Liniové struktury - určuje vztahy přímé rozhodovací pravomoci
   • Štábní struktury - jsou pomocníky pro liniovou strukturu
   • Liniově štábní struktury - řídící pravomoci zůstávají na liniovém řízení a štáby mají určité přesné vymezené řídicí kompetence
   • Cílově programované struktury: jeden pracovník může být zároveň podřízen 2 a více vedoucím
2. Z hlediska formálnosti
   • Formální struktura - oficiální struktura uvedena v organizačním řádu firmy, kde je jednoznačně určena podřízenost a nadřízenost
   • Neformální struktura - síť osobních vztahů, vzniká spontánně na základě vztahů mezi lidmi, není uvedena v žádných organizačních řádech
3. Z hlediska sdružování činnosti
4. Funkcionální struktura
   • jedná se o rozdělení firmy na odborné úseky (např. výrobní, zásobovací úsek), ty se pak následně dělá na další oddělení
   • Př. Generální ředitel: finanční ředitel – účetní

• - kalkulace
• - obchodní ředitelé- zásobování
• - export
• - provozní ředitelé
• Výhody: efektivnost práce, odborná specializace
• Nevýhody: nebezpečí úzkého resortního přístupu, je těžké dosahovat komplexního systémového řízení

1. Výrobková struktura
   • dává přednost výrobkové specializaci
   • Výhody: komplexní řízení jednotlivých podnikových aktivit
   • Nevýhody: řízení firmy je obtížné = soupeření oborů

• Motivace
• Je součástí řízení a hlavním úkolem je přimět lidi, aby pracovali efektivněji a činili tak ochotně a dobrovolně
• Motivace je poskytování důvodů pracovníkům, proč mají práci dělat a proč ji dělat co nejlépe
• Vedení je proces „ukazování“ podřízeným, jak práci dělat
• Stimulace- soubor vnějších podnětů, usměrňujících jednání pracovníků a působících na jejich motivaci

Motivační zásady:

1. Podat dostatek informací
2. Zajistit zpětnou vazbu
3. Včas projevit uznání
4. Umět naslouchat druhému
5. Zapojit lidi do akce (diskuze)
6. Pověřit lidi úkoly

• Vedení lidí

Teorie X a Y

1. Teorie X
   • Vychází z předpokladu, že průměrný vedoucí pracovník nemá své zaměstnance příliš rád
   • Rysem je určitá lenost a snaha práci se vyhnout, ale brát odměnu
   • Zaměstnání je pro takového pracovníka spíše přítěží – nutný zdroj obživy
   • Vedoucí pracovník je pro takového pracovníka – stále popohánět a důsledně kontrolovat
   • Uplatňuje se především- direktivní (přímé) řízení
   • Vedoucí je autokrat
2. Teorie Y

• Vychází se z předpokladu, že pracovník má přirozený vztah k práci a snaží se v práci seberealizovat
• Aktivně se účastní na práci a řízení
• Předpokládá se demokratický až liberální přístup k vedení lidí (vedoucího)

Maslowova teorie

• Masllow - klinický psycholog, který chápal individuální motivaci jako předem ovlivněnou hierarchii potřeb, kterou sestavil do pyramidy:

• Kontrolování

= proces zjišťování jak a zda-li jsou cíle skutečně dosahovány

a) Z hlediska času:

− předběžná (preventivní) – předchází negativním následkům, je zpravidla efektivnější než následné odstranění již negativních následků

− průběžná – v průběhu kontrolovaných činností, cílem je také předejít negativním následkům

− následná – po ukončení kontrolovaných činností, cílem je rozbor vzniklých negativních stavů

b) Z hlediska doby trvání:

− nepřetržitá – tam, kde pod hrozbou vážných následků nemůže být kontrola přerušená

− periodická – např.: inventarizace v řádném období, pravidelné měsíční porady, pravidelné kontroly požární ochrany, každodenní kontrola hotovosti v pokladně

− občasná – v případě řešení vzniklé situace (reakce na stížnost) nebo na základě utajeného plánu prověření kvality plnění úkolů

c) Z hlediska místa:

− přímá – přímo na místě při činnostech, kterých se kontrola týká

− nepřímá – kontrola z informačních médií, z výkazů, hlášení, atd…

d) Z hlediska rozsahu:

− komplexní

− dílčí

e) Z hlediska systému:

− vnější – např.: kontrola Nejvyšším kontrolním úřadem, kontrola státními inspekčními orgány, atd

− vnitřní − provádí řídící pracovníci nebo specializované vnitřní kontrolní orgány

• Rozhodování
  • Je výběr (volba) takového přípustného řešení, které se z hlediska dosažení cíle jeví jako nejvýhodnější
  • Rozhodování je:
    • Jednoduché - jde o rozhodování rutinní, opakované problémy
    • Složité - jde o řešení složitých problémů