Rozhodování, kontrola Dokumenty Google

Rozhodování a princip volby

Rozhodování - nejvýznamnější činnost, součást pracovní náplně manažerů na všech úrovních řízení

Hodnocení manažerů – podle úspěšnosti jejich rozhodnutí

• Základní charakteristikou rozhodování je princip volby - existence více variant, kterými lze dosáhnout téhož cíle. Jednotlivé varianty se mohou lišit jak náklady, tak efekty.

• Úkol manažera – posoudit a zhodnotit pozitivní i negativní dopady a účinky jednotlivých

• variant a zvolit tu, která je celkově optimální

• Volba varianty určené k realizaci tvoří klíčovou fázi rozhodovacího procesu.

Rozhodovací proces a jeho etapy

Rozhodovací proces lze rozčlenit do určitých navazujících činností v určitém časovém sledu.

Identifikace rozhodovacího problému

• první etapa, nejprve je potřeba identifikovat problém (co je za problém a proč nastal)

• problémy mohou být již existující nebo potenciální

Analýza a formulace problému

• jedná se o bližší poznání problémové situace, která vyžaduje řešení

• problémy se člení na dílčí a jednodušší

• analýzou se zjistí příčiny, abychom se mohli zaměřit na jejich odstranění

• vymezit okruh zainteresovaných osob, útvarů

• chyby manažerů – nesystematičnost = řeší problémy tak, jak přicházejí na stůl, nikoli podle důležitosti

• problém musí být formulován objektivně a srozumitelně

• nemají být naznačována řešení

• součástí formulace může být vymezení cíle

Tvorba variant rozhodování

• etapa s vysokými nároky na tvůrčí schopnosti řešitelů

• vytvořit soubor koncepčně odlišných variant, abychom mohli vybírat

Stanovení kritérií hodnocení

• kritéria (kvantitativní nebo kvalitativní) se odvozují od cílů řešení problému

• kritéria musí být úplné a nemají se překrývat, počet kritérií nesmí být příliš velký Určení důsledku variant

• zjištění předpokládaných dopadů a účinků jednotlivých variant z hlediska zvoleného souboru kritérií hodnocení

• kvalitu stanovení důsledku lze zvýšit vhodným výběrem expertů a vhodnou metodou zpracování odhadů

Hodnocení variant a volba varianty určené k realizaci

• cílem je zvolit takovou variantu řešení, která nejlépe splňuje cíle řešení

• v první fázi se vylučují nepřípustné varianty a ty, které překračují omezující podmínky

• ve druhé fázi probíhá posuzování celkové výhodnosti přípustných variant

Realizace zvolené varianty

• jde o skutečnou realizaci zvolené varianty

• nekvalitní realizace může znehodnotit přínosy, proto je nutná kvalitní příprava

Kontrola výsledků

• nespočívá ve stanovení odchylek skutečně dosažených výsledků od stanovených cílů

Základní typy rozhodovacích problémů

Rozhodovací situace se vyznačují značkou proměnlivostí.

Dobře a špatně strukturované problémy

• Dobře strukturované rozhodovací problémy (jsou jednoduché, programované) – řeší se opakovaně na operativní úrovni řízení a existují pro ně rutinní porstupy řešení. (např. vytížení

výrobní linky, osazení jednotlivých strojů pracovníky, velikost objednávky materiálu)

• Špatně strukturované rozhodovací problémy (jsou řešené na vyšších úrovních řízení) jsou nové a neopakovatelné. Řešení vyžaduje tvůrčí přístup, využití rozsáhlých znalostí a zkušeností, neexistují standartní postupy řešení.

Rozhodovací procesy za jistoty, rizika a nejistoty

Vychází z míry informací o budoucích hodnotách faktorů, ovlivňujících důsledky variant hodnocení

• Rozhodování za jistoty – rozhodovatel má úplnou informaci a ví s jistotou, který stav

• nastane a jaké budou důsledky variant

• Rozhodování za rizika – rozhodovatel zná možné budoucí situace a pravděpodobnost, že

• nastanou

• Rozhodování za nejistoty – rozhodovateli nejsou známy pravděpodobnosti jednotlivých stavů

Praktické zkušenosti ukazují, že většina rozhodovacích problémů v podnikové praxi řešených

na vyšší úrovni jsou rozhodovány za nejistoty nebo rizika.

Je nutné se vyvarovat následujících chyb:

• určit rozhodnutí bez efektivní analýzy (impulzivně)

• odkládat rozhodnutí

• přesouvat rozhodnutí na jiné (podřízené)

• zaměřit se na podružné problémy a neřešit zásadní

Metody pro podporu rozhodování

V jednotlivých fázích rozhodovacího procesu lze využít určité metody, které usnadní jejich realizaci.

• Fáze identifikace rozhodovacího problému

• Parettova analýza (20:80) – 20% podstatných a 80% nepodstatných prvků působí na zkoumaou realitu

Fáze analýzy a formulace problému

- Analýza silového pole – grafická technika, na jednu stranu písmene T zapisujeme činitele pozitivně působící na jev a na druhou stranu činitele negativně působící na jev. Po zpracovnání lze určit, které faktory posílit při řešení problému a které potlačit.

- Diagram příčin a důsledků (rybí kostry) – grafická metoda určena ke zjištění příčin problémů

Fáze tvorby variant rozhodování

• Metody tvůrčího myšlení (heuristické, kreativní) se používají při řešení složitých a jedinečných problémů

• intuitivní metody, platí zásady

• odloženého úsudku (potlačování zdravého rozumu)

• co největší počet námětu

• příznivá pracovní atmosféra

Patří tam:

• Brainstorming – generování námětu ve skupině, které se zapisují a vyhodnocují se až po vyčerpání nápadů

• Brainwriting - písemná forma předcházejícího

• Delphi metoda – získáni námětu od odborníku prostřednictvím dotazníku

• Gordonova metoda - nejobecnější formulace problému, aby se omazily stereotypy

• Řízená diskuze - moderovaná diskuze

• Systematické metody – uspořádaný přístup do tvořivého procesu (analogie = podobnost, matematicko logické )

• Fáze vyhodnocování variant

Dvě skupiny metod:

• prostorové, jednokriteriální metody (tabulka výhod a nevýhod, bodová metoda, diferenciační přístup)

• vícekriteriální metody (členění níže)

• představují řadu technik, které mají určité společné rysy:

• určení kritérií pro vyhodnocení variant

• určení vah významu jednotlivých kritérií (např. je zde důležitější cena nebo pohotovost dodávky)

• zde se opět užívá celá řada postupů

• expertní určení priorit

• metoda pořadí a poměrů (kriteria se seřadí podle významu a každému se přiřadí určitý počet bodů)

• metoda párového srovnáváni (srovnává všechna kritéria a přiznává bod významnějšímu)

• volba vhodného způsobu sjednocení rozdílných jednotek ve kterých jsou kriteria vyjádřena

• stanovení vhodného způsobu spojení dílčích výsledků v jeden globální ukazatel

Rozhodovací stromy – grafický nástroj zobrazení a řešení rozhodovacích problémů (u složitých problémů). Dva typy uzlů – rozhodovací uzel, situační uzel.

Rozvoj výpočetní techniky přispívá k řešení rozhodovacích problémů, podpora může mít 3 formy:

• i nformační formu – počítačové databáze

• modelovou formu – využití matematických modelových metod

• expertní formu – využívají expertních znalostí

Fáze kontrolního procesu, druhy kontroly

Kontrolní činnost je nedílná součást manažerských aktivit na všech stupních řízení. Smyslem

kontroly je získat přesvědčení, že vývoj reality jde žádoucím směrem a cílů bude dosaženo. Předmětem kontroly jsou jevy a procesy uskutečněné, probíhající nebo budoucí. Účelem je informovanost řídících článků o stavu sledované reality, zpětná vazba a preventivní vliv.

Fáze kontrolního procesu:

• získávání a výběr informací pro kontrolu

• ověřování správnosti získaných informací

• hodnocení kontrolovaných procesů

• závěry a návrhy opatření pro řídící subjekt

• zpětná kontrola

Získávání a výběr informací pro kontrolu

• primární – přímé sledování kontrolované reality

• sekundární - zprostředkované - zprávy, hlášení, účetnictví

Ověřování správnosti získaných informací

• ověření formální a věcné správnosti informací (podpisy, úplnost, početní správnost)

• pokud máme činit ze získaných informací závěry, musí být věrohodné Mezi nedostatky v této oblasti patří:

• v evidenci chybí podstatné záznamy

• požadované informace jsou zaznamenány chybně

• podané informace jsou zkreslené (např. z obavy z nadřízených)

Hodnocení kontrolovaných procesů

• tato fáze je jádrem kontrolních procesů. Představuje srovnání dané reality s určenými kritérii

• srovnání se standardy (podnikové normativy, obecné postupy, požární předpisy,

• hygienické normy apod.)

• srovnání v čase – vývoj předmětu kontroly v časovém období

• srovnání v prostoru – kritériem jsou obdobné jednotky (např. konkurence)

Závěry a návrhy opatření pro řídící subjekt

• nech být – vývoj řízené reality je v žádoucím stavu, nepotřebuje žádná opatření

• proveď korigující opatření – vývoj se odchyluje v dílčích oblastech od žádoucího stavu, je třeba přijmout určitá opatření k nápravě

• přijmi nové rozhodnutí – vývoj reality není žádoucím směrem, je třeba přijmout zásadní

rozhodnutí

Zpětná kontrola

• realizuje se pouze v případě, že byla navržena nápravná opatření

Druhy kontroly

• kontrolní procesy vrcholového managementu

• vlastník kontroluje z hlediska hospodaření, likvidity či výnosu

• top manag. užívá nepřímé kontroly, zaměřuje se na kontrolu finančních a koncepčních problémů

• kontrolní procesy nižšího a středního managementu

• střední a nižší manag. se zaměřuje na dílčí činnosti podniku v kratším čase (operativní řešení

úkolů v hospodaření se zdroji a ověřování plnění úkolů)

• kontrola nespočívá jen ve zjišťování odchylek, ale má i preventivní úlohu

prevence chyb – pochopit příčiny a zabránit chybám nebo je omezit

Vědomé chyby (záměrné, důvodem je vzdor)

• chyby z nedbalosti (pracovník má pocit anonymity, je flegmatik)

• chyby záměrně zatajované (chybu rozpoznal, ale nezareagoval)

• chyby z nedostatku znalostí (nedostatečné vzdělání, praktické zkušenosti a dovednosti)

• chyby z nedostatečného soustředění, svědomitosti a pozornosti (vyrušování, nadměrné zatížení, přepracování, časový tlak)

Controlling, vnitřní audit

• Kontrola – je manažerská funkce, jejíž podstatou je srovnání mezi očekávanými a skutečnými hodnotami. Specifickými formami kontroly jsou controlling a audit.

• Controlling – je součást celopodnikového řídícího systému, jeho úkolem je poskytovat managementu podniku vhodné informace sloužící k usměrňování podnikových aktivit.

Controlling by měl poskytnout

• obraz o současném stavu firmy

• návrhy pro řídící články

• spoluúčast při tvorbě dílčích podnikových plánů

• spolupráci externím revizním orgánům

Vnitřní audit – nestranné prověřování určité činnosti. Prověřuje se průběh procesů z hlediska

dodržování stanovených postupů (obecné předpisy, podnikové směrnice, instrukce) Vychází se z toho, že bude-li proces správný, bude správný i výsledek. Vnitřními audity se ve

firmě udržuje disciplína, od vedoucího se očekává, že na zjištěné nedostatky vypracuje nápravná opatření.

Nejznámější sféry aplikace auditu

• oblast účetnictví a daní

• jakost produkce či služeb

• ekologické audity