Věcné právo Dokumenty Google

Základní vymezení věcí a majetku

• předmětem majetkových vztahů jsou věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty

• věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí

• věc určená k obecnému užívání je veřejný statek

• z právního hlediska nelze za věci považovat předměty jako celek nevymezené a neovladatelné (ovzduší, tekoucí voda řek) nebo předměty nesamostatné, které se spojením s

jinou věcí staly součástí věci hlavní (stavební materiál zabudovaný do stavby)

• plod je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy, jak je dáno jejím určením, ať s přičiněním člověka nebo bez něho

• užitky jsou to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy

• hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena

• lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí

• živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.

• souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek

• jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů

Věci hmotné

– hmotná věc je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu

• v právních vztazích se hmotné věci rozlišují podle různých třídících hledisek:

1. podle přemístitelnosti

a) věci movité - jsou přemístitelné

Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí přiměřeně ustanovení o věcech hmotných.

b) věci nemovité - pozemky, budovy a jiné stavby; jsou spojené se zemí pevným základem. O všech nemovitostech v ČR vedou evidenci katastrální úřady. Soubor všech evidovaných údajů se nazývá katastr nemovitostí ČR. Katastr je veřejný, každý do něj může nahlížet a pořizovat si výpisy, opisy nebo náčrty.

2. podle užití věcí

a) věci spotřebitelné - mohou být užity jen jednou, neboť se spotřebují a zaniknou (paliva, pohonné hmoty, potraviny)

b) věci opotřebitelné - užitím nezanikají, ale postupně se opotřebují (elektronika, nábytek)

3. podle množství

a) věci hromadné – většinou jsou použitelné jen v určitém množství, protože jejich jednotky jsou samy o sobě bezvýznamné (mouka, obilí, písek, látka)

b) věci individuálně určené - jsou určeny jednotlivě (budova, stroj)

4. podle dělitelnosti

a) věci dělitelné - lze je reálně rozdělit, aniž by tím došlo k jejich znehodnocení (pozemky, hromadné věci)

b) věci nedělitelné - jsou reálně nedělitelné, při právním dělení se vytvářejí tzv. ideální

podíly, vyjádřené zlomkem nebo procentem z ceny (např. dědicové zdědí budovu)

5. podle spojování věcí

a) věc hlavní a její součást - součást náleží k věci hlavní tak, že nemůže být oddělena, aniž

by se tím hlavní věc znehodnotila (kola auta, skříň zabudovaná do zdi, stavba je součást pozemku, jeskyně je součást pozemku, rostliny vzešlé na pozemku jsou jeho součástí) b) věc hlavní a její příslušenství - příslušenství jsou samostatné věci určené k tomu, aby byly

trvale užívány společně s hlavní věcí (autolékárnička, příslušenstvím domu je osvětlovací těleso nebo kotel ústředního topení, úrok je příslušenstvím pohledávky)

Věci nehmotné

– jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty a zřetelného prostorového vymezení. Jsou to především produkty myšlení, které v prvotní podobě, před písemným nebo jiným ztvárněním, existují pouze jako nápady ve vědomí svých původců a jiní lidé je nemohou svými smysly poznat.

– patří sem např. díla literární, vědecká a umělecká, vynálezy, průmyslové vzory, zlepšovací návrhy, know-how, ochranné známky, pohledávky

Pojem a členění věcných práv

– zajišťují moc osoby nad věcí, tato moc přechází spolu s věcí na každého jejího nového nabyvatele

– cílem právní úpravy je ochrana užívání věcí, ostatní osoby nesmějí zasahovat do výkonu cizího věcného práva

Členění věcných práv

1. práva k věci vlastní – držba, vlastnické právo, spoluvlastnictví

2. práva k věci cizí – právo stavby, věcná břemena, právo zástavní, právo zadržovací

Práva k věci vlastní

Dražba

• faktické ovládání věcí

• někdy však držitel není vlastníkem věci, ale nakládá s ní, jako by mu patřila = v tomto případě

rozlišujeme držbu poctivou a držbu nepoctivou

• poctivý držitel = má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává (např. ten, kdo věc koupil v dobré víře, ale neví, že prodejce věc ukradnul)

• může mít k věci vlastnické právo, tzv. vydržením = má nepřetržitě v držbě věc movitou po dobu 3 let nebo věc nemovitou po dobu 10 let

• nepoctivý držitel = drží věc nepoctivě, protože ví nebo mu musí být z okolností známo, že k věci nemá žádné právo (např. nálezce ztracené věci, který nalezenou věc nevydá)

Právo vlastnické

• nejvýznamnější absolutní právo

• vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat, může se

domáhat vydání své věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje

• není časově ohraničeno, má trvalou povahu

Omezení vlastnického práva

a) Omezení vlastnického práva na základě vztahů mezi souse dy

• způsobí-li věc, zvíře nebo roj včel na cizím pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její

náhradu (movitou věc může soused zadržet než k náhradě škody dojde)

• plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku

• pozemek nesmí být upraven tak, aby sousední pozemek ztratil náležitou oporu

• vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak,

aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek

• přirozené nebo umělé rozhrady (ploty, zdi, meze apod.) mezi sousedními pozemky jsou společné

b) Omezení vlastníka úředním výrokem

• proti vůli vlastníka může stát jeho věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, a to jen na základě zákona ve veřejném zájmu za náhradu

• vlastník je povinen dovolit, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu za náhradu použita jeho věc (např. auto)

c) Omezení vlastníka právním úkonem

• vlastník se může ve výkonu svých práv omezit i sám, zejména tím, že zřídí právním úkonem

právo jiné osobě (dání věci do nájmu, do zástavy apod.).

Nabývání vlastnictví

1. smlouvou - např. kupní, směnnou, darovací

2. rozhodnutím státního orgánu - např. soudní vypořádání zrušeného společného jmění manželů

3. děděním

4. přírůstkem - přirozené přírůstky (plodiny, mláďata), jiné výnosy (např. úroky, dividendy apod.)

5. jinou skutečností stanovenou zákonem – např. vydržení, zpracování, smísení, naplavení půdy

– nálezem ztracené věci nálezce nenabývá vlastnictví. Je povinen vydat věc vlastníku, popř. obci nebo provozovateli dopravního prostředku, ve kterém byla věc nalezena. Nálezce má nárok na náhradu nutných výdajů a na nálezné ve výši 10 % ceny nalezené věci.

Spoluvlastnictví

• věc je ve vlastnictví dvou nebo více osob a vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba (často vzniká děděním, ale

také

společnou investicí)

• přídatné spoluvlastnictví → věc náležící společně několika vlastníkům samostatných věcí určených k takovému užívání, že tyto věci vytvářejí místně i účelem vymezený celek, a která slouží společnému účelu tak, že bez ní není užívání samostatných věcí možné

Právo duševního vlastnictví

• právní vztah založený na vlastnictví nehmotných produktů duševní práce, které mají majetkovou hodnotu, nazýváme právem duševního vlastnictví

• Zákon o právu autorském (autoři literárních, vědeckých a uměleckých děl právo na ochranu

svého autorství; trvá celý život autora a pak 70 let po jeho smrti)

• Průmyslové vlastnictví (výsledky tvůrčí činnosti vynálezců, zlepšovatelů a tvůrců užitných a

průmyslových vzorů)

Práva k věcem cizím

Právo stavby

• věcné právo stavebníka mít stavbu na pozemku jiného vlastníka

• nabývá se smlouvou mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku, ale také vydržením nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci

• právo stavby lze zřídit jen jako dočasné → nesmí být zřízeno na více než 99 let; vydržením se

toto právo nabývá jen na dobu 40 let (soud může tuto dobu zkrátit nebo prodloužit) - stavebník má předkupní právo k pozemku a vlastník pozemku má předkupní právo ke stavbě

Věcná břemena

• věc může být zatížena věcným břemenem neboli služebností, která zakládá povinnost vlastníka

věci něco trpět nebo něčeho se zdržet ve prospěch oprávněné osoby

• rozlišují se služebnosti pozemkové (právo je spojeno s vlastnictvím nemovitosti – např. s vlastnictvím domu je spojeno právo čerpat vodu ze studny na sousedním pozemku) a na osobní

(právo z ní vyplývající patří určité osobě – např. původní majitel má právo doživotního bezplatného bydlení v prodaném domě)

Zástavní právo

– zřízením zástavního práva vzniká věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy (např. ve veřejné dražbě)

– zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat (věci movité i nemovité, cenné papíry, pohledávky)

– zastavením pohledávky, která je sama zajištěna zástavou, vzniká PRÁVO PODZÁSTAVNÍ

Zadržovací právo

• toto právo umožňuje věřiteli zadržet movitou věc, jejímž vlastníkem je dlužník, za účelem

zajištění své splatné (až na výjimky) peněžní pohledávky

Dědické právo

• přechod majetku zemřelého na dědice

• dědit může FO i PO

• nabytí potvrzuje soud

• dědictví = pozůstalost = majetek zemřelého včetně jeho dluhů

• pokud nedědí nikdo, připadá pozůstalost státu, označujeme ji jako odúmrť

Dědická nezpůsobilost

• nedědí ten, kdo spáchal úmyslný trestný čin proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo

manželu

nebo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli (donutil zůstavitele k projevu

poslední vůle, zfalšoval, podvrhl, zničil poslední vůli)

• tato osoba může dědit, pokud jí zůstavitel odpustí

• pokud v den smrti zůstavitele probíhá rozvod manželství, kvůli činu domácího násilí, je manžel

vyloučen jako zákonný dědic

• pokud byl rodič zbaven odpovědnosti, kvůli zneužívání a zanedbávání, je vyloučen z dědického práva po dítěti

Zřeknutí se dědického práva

• předem smlouvou se zůstavitelem; není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům

• kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl; kdo se zřekne práva na povinný

díl, nezříká se dědické posloupnosti

• smlouva vyžaduje formu veřejné listiny

Odmítnutí dědictví

• dědic má právo odmítnout; smluvní dědic jen, pokud to není dědickou smlouvou vyloučeno

• pokud odmítne, hledí se na něj jako by dědictví nikdy nenabyl

• odmítnutí vyžaduje prohlášení vůči soudu do 1 měsíce od doby, kdy byl dědic vyrozuměn o právu

odmítnout; pokud má trvalé bydliště v zahraničí, je lhůta 3 měsíce (kvůli důležitým důvodům ji může

soud přiměřeně odložit)

• odmítnutí dědictví s podmínkami, výhradami nebo jen zčásti je neplatné

Způsoby zdědění majetku

• závěť

• dědická smlouva

• zákon

• všechny 3 způsoby současně (část se dědí podle závěti, část podle smlouvy…)

Dědění ze závěti

• závěť (poslední vůle/testament) – písemný dokument, jednostranný projev vůle, přání občana

• má přednost před děděním ze zákona

• nabývá účinnosti po smrti zůstavitele, do té doby může být závěť zrušena: odvoláním musí mít stejné náležitosti jako závěť), zničením listiny (na které je sepsána), později napsaná závěť ruší závěť předcházející

Obsah závěti

• den, měsíc, rok, kdy byla podepsána

• kdo má být dědicem – jméno, příjmení, příbuzenský vztah, datum narození

• dědický podíl – je-li více dědiců; pokud nejsou dědické podíly určeny, platí, že jsou stejné

• konkrétní majetek, který má zdědit

Formy závěti

• notářský zápis

• vlastnoručně napsaná a podepsaná závěť

• závěť sepsaná v jiné písemné formě (psací stroj, PC) za přítomnosti dvou svědků

• závěť pořízená jiným zákonným způsobem

Dědická smlouva

• forma veřejné listiny

• zůstavitel jí určuje druhou stranu za dědice nebo odkazovníka, druhá strana přijímá

• odkazovníku se odkazem zřizuje pohledávka na vydání určité věci z pozůstalosti

• odkazovník není dědicem, takže neodpovídá za zůstavitelovy dluhy

• smlouvu nelze pořídit o celé pozůstalosti; 1/4 musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel rozhodl zvlášť;

chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i 1/4, učiní tak závětí

Dědění ze zákona

• dědí tak příbuzní a blízké osoby podle dědických tříd – je jich 6

• první třída - stejným dílem dědí děti a manžel, pokud nedědí některé dítě, připadá podíl jeho

dětem

• druhá třída – nedědí-li potomci, dědí manžel, rodiče a ti, kteří se zůstavitelem žili nejméně 1

rok ve společné domácnosti; manžel dědí nejméně polovinu, ostatní zbytek rovným dílem - nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a osoby spolužijící (viz třída 2). Nedědí-li některý ze sourozenců, připadá jeho dědický podíl jeho dětem (synovci a neteře zůstavitele).

• nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele

• nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele

• nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě stejným dílem potomci dětí sourozenců

zůstavitele a potomci prarodičů zůstavitele. Nedědí-li některý potomek prarodičů, dědí jeho děti.

Neopominutelní dědicové

• potomci zůstavitele, nedědí-li, pak jsou to jejich děti

• náleží jim povinný díl, nesmí být opomenuti

• nezletilý musí dostat alespoň 3/4 jeho zákonného dědického podílu

• zletilý musí dostat alespoň 1/4 jeho zákonného dědického podílu

Vydědění

• nepominutelného dědice lze vyloučit z práva na podíl ze závažných důvodů:

• neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi

• potomek neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl

• potomek byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze

• potomek vede trvale neřízený život

• může vydědit i toho, kdo je zadlužen – podíl zanechá jeho dětem nebo jejich potomkům

• prohlášení o vydědění lze učinit stejně jako u závěti

• přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli; nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, jeho potomci dědí, vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického