Podnik a jeho základní činnosti Dokumenty Google

Hlavní činnost podniku

• Ve své hlavní činnosti podnik zajišťuje výkony, pro jejichž tvorbu byl založen. Z hlavní činnosti získává podnik rozhodující část svých výnosů.

• Výsledky hlavní činnosti označujeme jedním slovem výkony . Jsou výrobky nebo služby.

• Výkony určené pro prodej mimo podnik (pro realizaci) realizační výkony.

• Výkony určené pro spotřebu uvnitř podniku vnitropodnikové výkony.

• Hlavní činnost podniku má zásadní vliv na ostatní činnosti v podniku, na výběr a množství výrobních činitelů i na způsob organizace a řízení podniku.

• Důležitá zásada při provádění hlavní činnosti minimalizace nákladů.

• Hlavní činnosti podniku může být: výroba – obchod – poskytování služeb

Výrobní proces

– veškeré činnosti, které vedou k hotovému výrobku označujeme jako výrobní proces

Členění výrobního procesu

• podle toho, jak se jednotlivé výrobní procesy podílejí na tvorbě výrobků

• a) hlavní procesy - zpracování materiálu na výrobek

b) pomocné procesy - procesy umožňující výrobu (údržba, opravy, výroba a úprava nářadí, výroba energie); tyto činnosti si může podnik zajistit sám nebo může využit externí dodavatele

c) obslužné procesy - činnosti provázející hlavni procesy, zejména jde o manipulaci s

materiálem či hotovými výrobky (skladování, doprava, kontrola)

• podle účasti člověka, techniky a přírody

  • a) pracovní procesy - přímá účast člověka

  • b) automatické procesy - bez přímé účasti člověka

  • c) přírodní procesy - působí přírodní síly, člověk má připravit podmínky (kvašení, zrání, …)

• podle stupně mechanizace

  • a) ruční výroba - práci vykonává člověk

  • b) mechanizovaná výroba - práci vykonává stroj, který řídí člověk

c) automatizovaná výroba - práci vykonává stroj bez zásahu člověka

Typy výroby

– jak budou probíhat výr. činnosti závisí na objemu produkce. Z tohoto hlediska se rozlišuje:

• kusová výroba - 1 nebo několik kusů určitého druhu, velká rozmanitost vyráběných druhů

• sériová výroba - větší množství výrobků jednoho druhu, menši množství vyráběných druhů

• hromadná výroba - velké množství jednoho druhu výrobku

Výrobní kapacita

– výrobní kapacita je maximální objem výroby, který může výrobní jednotka (podnik, závod, dílna, stroj) vyrobit za určitou dobu (rok, den, hod.) za optimálních podmínek

– vyjadřujeme ji v materiálních, peněžních nebo časových jednotkách

• je závislá na mnoha činitelích, především na technické úrovni strojů a zařízení, na době jejich činnosti, organizaci práce a výroby, kvalifikaci pracovní síly, použitých surovinách

Výpočet výrobní kapacity

Qp = Tp * Vp

Qp … výrobní kapacita v naturálních jednotkách Tp … využitelný časový fond v hodinách Vp … výkon v naturálních jednotkách za 1 h

Využití výrobní kapacity

kc = Qs / Qp

kc … koeficient celkového využití výrobní kapacity (0 - 1) Qs … skutečný objem výroby Qp … výrobní kapacita

Kapacitní rezerva

• objem výroby, který by mohl byt vyroben navíc při plném využiti výrobní kapacity; Qp – Qs

Normy spotřeby práce

→ norma času

→ výkonové normy → norma množství

norma spotřeby práce → normy obsluhy

→ normativ stavu pracovníků

• výkonové normy - vyjadřuji spotřebu práce dělníků ve výrobním procesu

• norma času - stanoví spotřebu času na jednotku produkce

• norma množství - stanoví množství produkce na jednotku času

• norma obsluhy - vyjadřuje počet dělníků pro obsluhu strojů nebo počet strojů, které obsluhuje jeden dělník

• normativ stavu pracovníků – určuje počet a kvalifikaci pracovníků, kteří mají v daném útvaru konat práce nevýrobní povahy (manipulační pracovnici)

Obchodní činnost

V rámci obchodní činnosti se zprostředkovává přechod zboží od výrobce ke spotřebiteli. Výrobní podnik může tuto činnost provádět sám (přímý prodej) nebo zprostředkovaně přes obchodní organizaci.

Použití obchodní organizace přináší řadu výhod výrobci i spotřebiteli.

Výhody pro výrobce

• snižuje se množství finančních prostředků vázaných v zásobách

• urychluje se obrat kapitálu a zvyšuje se zisk

• obchodní organizace poskytuje kvalifikované provádění marketingových činností (zejména reklamy, distribuce zboží, stanovení prodejní ceny), skladování, balení a označení zboží

Výhody pro odběratele

• zkrácení dodacích lhůt

• možnost dodávek v menším množství

• různá úprava dodacích a platebních podmínek

Obchodní činnost lze provádět:

a) se zbožím - ve velkoobchodní nebo maloobchodní síti, případně na burze

• maloobchod - prodej konečnému spotřebiteli

• velkoobchod - prodej zboží ve velkém tzv. průmyslovému spotřebiteli, který toto zboží dále používá ve výrobě nebo je prodává dalším obchodníkům (maloobchodům)

• burza - zvláštní forma organizovaného trhu, kde se soustřeďuje nabídka a poptávka po určitém

druhu zboží (suroviny, zemědělské produkty, potraviny, cenné papíry, valuty a devizy). Každá

burza má svá přesně stanovená pravidla, kterými se řídí.

b) s penězi - peníze jsou také v jistém smyslu slova zbožím, se kterým se obchoduje na burze Obchodní organizace neprovádí na předmětu prodeje žádné úpravy (proto se výrobkům v obchodě

říká zboží). Zisk realizují ve formě obchodní marže - rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou. Poskytování služeb

Základní rysy služeb

• jsou to jakékoliv výkony, po kterých je na trhu poptávka a které jsou ohodnoceny cenou

• k jejich spotřebě dochází v okamžiku výroby → nedají se skladovat

– většinou jsou nepřenosné a nemohou být nakoupeny a znovu prodány za jinou cenu

Spektrum služeb je velmi široké, podle toho komu jsou určeny rozlišujeme:

1. služby pro obyvatelstvo - opravy, kadeřnictví, hotelové a restaurační služby, doprava, bankovnictví, pojišťovnictví, služby cestovního ruchu apod.

2. služby pro výrobní sféru - reklama, opravy a údržba, doprava, bankovnictví, pojišťovnictví,

věda a výzkum apod.

3. služby ve státním sektoru - školství, zdravotnictví, sociální služby, policie, obrana, soudnictví apod.

Investiční činnost podniku

Investování = vynakládání finančních prostředků, kterých se dobrovolně zřekneme, aby v budoucnosti přinesly požadovaný výnos.

Možnosti investování

a) věcné investice - pořizování dlouhodobého majetku, který bude podnik potřebovat ke své činnosti (budovy, stroje, pozemky). Řadíme sem i různá vylepšeni majetku, jeho obnovu.

b) finanční investice - nakup dlouhodobých cenných papírů (akcie, obligace), uloženi peněz v bance (tzv. termínované vklady), nakup budov, pozemků, uměleckých předmětů a předmětů z drahých kovů, které podnik nepotřebuje pro svou činnost, ale které mu přinesou v budoucnu finanční vynos (prodej, pronájem)

Kritéria investování

Když se podnik rozhoduje, zda investici uskuteční nebo neuskuteční a když si vybírá mezi několika investičními variantami, posuzuje tři kritéria, která označujeme jako tzv . „magický trojúhelník.“

výnosnost

bezpečnost

likvidita

„magický“ → jednotlivá kritéria se navzájem potlačují, nelze současně dosáhnout maximálního výnosu při maximální bezpečnosti s maximální likviditou!!!

Investiční riziko

Riziko je spojeno s jakýmkoliv investováním. Riziko investování spočívá v tom, že předem není výsledek investování. Investované prostředky mohou přinést velký zisk, ale také mohou byt zcela ztraceny.

Obecné pravidlo: čim větší riziko, tím větší potenciální výnos z investice

Investiční portfolio

V podnikání převládá neochota k riziku, avšak vynakladani kapitalu je vždy riskantni. Pro snižování rizika podnikatele dávají své volné peněžní prostředky do více než jedné investiční akce. Vytvářejí si tzv. investiční portfolio.

Při rozhodování o investicích je třeba vedle rizika také sledovat vliv daní, inflace a úroků.

Pořízení investic

1. nákup - novy nebo již použity dlouhodobý majetek

2. vlastní výroba - např. stavební firma si postaví výrobní halu, strojírenský podnik si vyrobí stroj

3. darování - např. firma škole počítač, stát firmě ekologické zařízení

4. převod z osobního užívání - např. domek, auto, t vracenou v restituci

5. vklad majetku společníky - finanční i věcný

6. finanční leasing

Pořizování investic ve velkém rozsahu se v praxi označuje pojmem investiční výstavba. Jejími účastníky jsou zpravidla:

• investor - podnik, pro který se výstavba provádí a který ji financuje

• projektant - vypracovává projekt včetně rozpočtu

• dodavatel - uskutečňuje výstavbu

Fáze investování

• předinvestiční – podrobné zpracování projektu

• investiční – vlastni realizace projektu

• provozní – uvedeni do provozu

Leasing

= pronájem majetku

Druhy leasingu

1. Finanční leasing

• dlouhodobý pronájem majetku (doba pronajmu je delší než 3 roky)

– nájemce hradí pronajímateli formou dohodnutých splátek pořizovací náklady na majetek + úroky a příslušný zisk z teto transakce

• po ukončeni doby pronajmu přechází majetek do vlastnictví nájemce

– výhody → podnik získá dlouhodobý majetek, i když na něj nemá dostatek peněz, rychleji se majetek dostane do nákladů (odpisy), pronajímatel dostane vyšší cenu a snižuje riziko – nevýhody → při neplacení splátek se majetek vrací pronajímateli a dosud uhrazené splátky mu propadají, při ztratě nebo zničeni majetku dostává pojistné pronajímatel, nájemce vždy tratí

2. Operativní leasing (provozní leasing)

• krátkodobý pronájem majetku, považujeme jej za klasicky nájem

• doba pronajmu je mnohem kratší než předpokládaná životnost majetku (majetek může byt pronajat vícekrát)

– po skončeni doby pronajmu se majetek vrací do užívání pronajímateli

Prodej a zpětný leasing - zvláštní forma finančního leasingu. Leasingová společnost odkoupí od podniku nové nebo částečně použité zařízení, které podniku ihned zpětně pronajme. Po uhrazeni splátek a zůstatkové hodnoty přechází majetek zpět do vlastnictví podniku.

Prodej na splátky - uzavře se kupní smlouva o prodeji na splátky, majetek přechází ihned do vlastnictví kupujícího, který majetek postupně splácí, nejedna se tedy o leasing (!!!)

Formy leasingu

1. Přímý leasing - do vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem nevstupuje žádný prostředník

2. Nepřímý leasing - do vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem vstupuje zprostředkovatel, kterým je leasingová společnost

Zásobování

Podstata zásobování

– hlavním úkolem zásobovací činnosti je zabezpečeni vstupů do výroby (suroviny, materiál) – činnosti související se zásobováním → nakup a přejímka zásob, skladování, plánování zásob (kolik a kdy pořizovat), vydávání zásob.

Zásady racionálního zásobování

– podnik musí mít zásoby v potřebném množství, druzích a kvalitě, za výhodné ceny a ve stanovené době

• v rámci zásobování je důležité dodržovat tyto zásady:

1. nakupovat jen to, co podnik potřebuje

2. nakupovat je tolik, kolik podnik potřebuje

3. zvažovat náklady související s pořízením zásob (zvažovat kdy a kolik nakoupit)

– základním předpokladem racionálního zásobováni je co nejpřesnější znalost objemu výroby, který je firma schopna na trhu prodat. Tuto problematiku řeší marketing.

– zásoby se musí nakoupit, zaplatit a skladovat s jejich pořizováním a udržováním jsou → spojeny náklady

Proto je třeba udržovat zásoby na takové úrovni, aby:

1. zabezpečily plynulou činnost podniku

2. celkové náklady s nimi spojené byly co nejnižší

– zásoba, která splňuje tyto požadavky, se nazývá optimální zásoba

Plán zásobování

• sestavuje se na základě průzkumu trhu materiálů a propočtu potřeb podniku

• je základem pro další jednaní s dodavateli, objednávání a nakup materiálu i pro ovlivňování výroby

• plán zásobování se sestavuje na základě:

• propočtu spotřeby materiálu

• propočtu velikosti zásob, které je třeba udržovat na skladě

• výpočet velikosti nákupu: nákup = spotřeba + konečná zásoba – počáteční zásoba

Řízení zásob

1. Metoda ABC - nejčastěji používaná metoda, která členi zásoby do třech skupin:

• skupina A - základní suroviny potřebné pro výrobu. Užívají se ve velkém množství, a proto se oplatí podrobně spočítat velikost optimální zásoby pomoci norem . Druhově jsou málo početné, ale objemem vynaložených financí zaujímají v zásobách největší prostor.

• skupina B - zásoby, které se relativně rychle a snadno objednávají a jejich spotřeba není tak nákladově významná. Stačí stanovit a hlídat minimální skladový limit. Počet druhů těchto zásob je výrazně vyšší než u skupiny A, ale objemem spotřeby jsou tyto zásoby nižší než ve skupině A.

• skupina C - je počtem druhů zásob největší, ale objemem spotřeby ve finančním vyjádřeni je nejméně významná (např. tužky, hygienické potřeby pro zaměstnance, čisticí prostředky). Zásoba se plánuje obvykle souhrnnou peněžní částkou, která se využívá na nákup potřebných druhů zásob

2. Metoda JUST-IN-TIME → vznikla v Japonsku.

• Cílem teto metody je téměř úplná likvidace zásob

• Dodávky materiálu probíhají v okamžiku, kdy je materiál potřebný ve výrobě, zásoby jdou v podstatě hned z nákladního auta do prostor výroby

• To znamená výrazně sníženi nákladů na skladovaní Tato metoda vyžaduje zcela pravidelné a naprosto spolehlivé dodávky a přesné informace od odběratele o průběhu výroby

• Tento systém je velice náročný, nelze jej aplikovat vždy, a proto se používá spíše ojediněle.

3. Metoda Zero Inventory (Nulové zásoby)

4. Metoda SIC (Statistické řízení zásob)

5. Metoda MRP (Plánování výrobních zdrojů a Plánování potřeby materiálu)

6. Metoda TOC (teorie úzkých míst)