Pozn. k obsahu: Zdrojová prezentace obsahovala krátké heslovité body na jednotlivých snímcích — přepsáno do souvislé podoby se zachováním všech příkladů otázek a doporučení.
Původní význam slova statistika souvisí se státem a jeho administrativní správou, kdy docházelo k zaznamenávání údajů k vojenským a daňovým účelům. I dnes slovo statistika vyjadřuje popis souboru dat nebo jeho sumarizaci — v tomto smyslu funguje například Český statistický úřad.
Dotazníkové šetření děláme až tehdy, když nemůžeme požadované informace získat jinak (např. přímým pozorováním).
Techniky dotazníkového šetření
Dotazníkové šetření je široký pojem, který zahrnuje:
- standardizované rozhovory,
- samovyplňující dotazník,
- anketní dotazník.
Alternativou ke klasickému dotazníku je telefonní nebo poštovní dotazování.
Tvorba dotazníku
Tvorba dotazníku je zdánlivě jednoduchý úkol, ve skutečnosti na něj ale působí řada faktorů: zkušenost tvůrce, subjektivní prvek, testování otázek na malém vzorku předem, využívání existujících a osvědčených formátů otázek. Neexistuje jedno univerzální “nejlepší řešení” — dotazník musí být vždy poměřován optikou respondenta, ne tvůrce.
Obvyklé součásti dotazníku:
- motivační dopis (včetně kontaktu na pořádající instituci, případně nabídka drobného dárku),
- zadání tazatelského úkolu,
- pokyny pro vyplňování dotazníku (včetně příkladu a kontaktu na koordinátora),
- karty k dotazníku,
- zápisový arch odmítnutých odpovědí.
Struktura dotazníku
- Úvod — loga, cíle šetření, záštita institucí, žádost o pomoc.
- Identifikace dotazníku — téma dotazníku, představení tazatele, bližší seznámení s dotazníkem a jeho účelem, zahájení rozhovoru.
- Zahřívací část — lehké, zábavné, neosobní otázky, které musí dotazovaného zaujmout a v žádném případě ho nesmí odradit od vyplnění celého dotazníku.
- Faktické zjišťovací otázky — vlastní zjišťování informací; vyžadují pečlivou přípravu a testování srozumitelnosti a jednoznačnosti.
- Sociodemografické otázky — informace o dotazovaném (věk, bydliště, pohlaví, příjmy, vzdělání…). Patří vždy na konec dotazníku — pokud je umístíme na začátek, často se setkáme s odmítnutím vyplnit dotazník celý. Respondentovi je vždy potřeba dát i možnost na tyto otázky neodpovědět, a z odpovědí nesmí být možné identifikovat konkrétní osobu (ochrana osobních údajů).
Praktická doporučení
- Chcete-li se na něco zeptat a je možné se zeptat přímo, zeptejte se přímo. Teprve když máte pocit, že přímá otázka by mohla zkreslit odpověď, ptejte se nepřímo.
- Ptejte se jen na to, na co vám respondent skutečně může odpovědět. Dejte si pozor na nejasnosti ve znění otázky a na slova, kterým respondent nemusí rozumět — otázce “Jste spokojený s fiskální politikou České republiky?” bude rozumět jen malá část populace.
- Nutíte-li respondenta odpovědět na otázku, které nerozumí nebo na niž nemá názor, nějakou odpověď sice dostanete, ale nebude odpovídat jeho skutečnému názoru.
- Otázka by se neměla ptát na více různých věcí najednou — např. “Myslíte si, že ochrana životního prostředí je důležitá, protože jen ona zaručí příznivé životní podmínky pro příští generace?” ve skutečnosti spojuje dvě různé otázky (je ochrana důležitá? je tento konkrétní důvod správný?).
- Otázky by neměly být sugestivní a neměly by respondenta vést ke “správné” odpovědi — pozor zejména na emotivní výrazy. Otázka by neměla obsahovat odpověď v sobě — např. “Souhlasíte s tím, abychom prodávali dřevo z našich krásných českých lesů do Německa?” vyvolá zejména u starší generace citovou reakci nesouvisející s věcným obsahem otázky.
- Obecná otázka vyvolá obecnou (a málo vypovídající) odpověď — je lepší pokládat konkrétní otázky. Nevhodné: “Jezdíte do práce autem?” Lepší: “Používáte automobil alespoň 3× týdně k cestě do zaměstnání?”
- U citlivých témat (výše příjmu apod.) je dobré nabídnout možnost “nechci odpovídat” — jinak riskujete, že respondenti odpoví, ale nepravdivě.
- Ujistěte se, že nabízené možnosti odpovědí se vzájemně nepřekrývají (např. u věkových kategorií: 30–40 let, 40–50 let — kam patří přesně 40?).
- Otázky co nejvíce zjednodušte, nepoužívejte dlouhá souvětí. Využívejte grafické pomůcky (škály, obrázky) a snažte se o graficky zajímavý, ale zároveň přehledný dotazník.
- Každou otázku a každou možnou variantu odpovědi označte číslem a/nebo písmenem — usnadní to pozdější přepis dotazníku do počítače a zpracování odpovědí.
Vytvoření vlastního dotazníku
- Papírový dotazník — klasická forma, vhodná pro terénní šetření.
- Počítačový formulář — textový editor nebo tabulkový kalkulátor, vyplnění přímo v počítači.
- Internetový dotazník — specializované stránky umožňující sestavení dotazníku (např. survio.com); vyžaduje registraci a vytvoření dotazníku, ale výrazně usnadňuje sběr a zpracování odpovědí.
Typy otázek
Uzavřené otázky nabízejí předem daný výběr odpovědí:
- výběr právě jedné odpovědi, např. “Elektroniku nakupujete převážně: ○ v kamenných obchodech ○ na internetu”
- výběr více odpovědí, např. “Kde jste viděl/a reklamu našeho produktu?” s možnostmi: v televizi nebo rádiu / v novinách či časopisech / na internetu / ve veřejné dopravě / na billboardech / nikde
- výběr s přiřazením hodnoty (škála), např. “Ohodnoťte prosím dané aspekty podle důležitosti při výběru tohoto produktu (1 = nejméně důležitá, 5 = nejdůležitější)”:
| aspekt | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 |
|---|---|---|---|---|---|
| kvalita | ○ | ○ | ○ | ○ | ○ |
| cena | ○ | ○ | ○ | ○ | ○ |
| množství | ○ | ○ | ○ | ○ | ○ |
| značka | ○ | ○ | ○ | ○ | ○ |
| obeznámenost | ○ | ○ | ○ | ○ | ○ |
Otevřené otázky naopak nechávají prostor pro vlastní vyjádření respondenta:
- částečně otevřené — nabízejí možnost doplnit krátkou odpověď, např. “Když nakupujete předměty do domácnosti, obvykle je to: ○ v diskontech ○ v domácích potřebách ○ na internetu ○ v supermarketech ○ v hypermarketech ○ v nákupních střediscích ○ jinde”
- plně otevřené — umožňují širší vyjádření, např. “Co se vám na našem výrobku líbí/nelíbí? Děkujeme za názor.”
Pozor: otevřené otázky výrazně komplikují vyhodnocení dotazníku (odpovědi nelze automaticky sečíst do tabulky) a v dotazníku by neměly převažovat.
Zadání samostatné práce
- Vyberte si vhodné téma a vytvořte jednoduchý dotazník (4–5 zkoumaných jevů).
- Vyslovte hypotézu o předpokládaných výsledcích.
- Proveďte statistické šetření ve svém okolí (bydliště, třída, škola, rodina).
- Výsledky zpracujte v tabulkách a grafech.
- Vypracujte zprávu, ve které popíšete téma šetření, co jste zjišťovali, jaký jste očekávali výsledek, a porovnejte své hypotézy se skutečností.
Termín na vypracování: 2 týdny.
Zdroje
CALDA, Emil, DUPAČ, Václav. Matematika pro gymnázia. Kombinatorika, pravděpodobnost, statistika. Praha: Prometheus, 2006.
Survio. [cit. 2013-06-04]. Dostupné z: survio.com
KREISLOVÁ, Gabriela. Dotazníkové šetření (bakalářská práce). Plzeň, 2008.
URBAN, Jan. Kroky při přípravě dotazníkového šetření. UK Praha, 2005.