Implikace
Implikace libovolných výroků a, b je výrok, který vznikne jejich spojením obratem jestliže…, pak…. Výrok “jestliže a, pak b” zapisujeme a⇒b, čteme také “z a plyne b” nebo “a implikuje b”. Výrok a nazýváme předpoklad, výrok b závěr.
| a | b | a⇒b |
|---|---|---|
| 1 | 1 | 1 |
| 1 | 0 | 0 |
| 0 | 1 | 1 |
| 0 | 0 | 1 |
Implikace a⇒b je pravdivá právě tehdy, když jsou pravdivé oba výroky a, b, nebo když je výrok a nepravdivý (a b je jakýkoli). Implikace je nepravdivá jedině tehdy, je-li pravdivý předpoklad a a nepravdivý závěr b — tedy když pravdivý předpoklad vede k nepravdivému závěru.
Příklad: a: Číslo 5 je prvočíslo. b: Číslo 5 je sudé. c: Číslo 5 je liché. d: Číslo 5 je záporné.
Utvořte implikace a⇒d, a⇒c, b⇒c, b⇒d a určete jejich pravdivost.
Výsledek: a=T, b=F, c=T, d=F; a⇒d: T⇒F = NEPRAVDIVÝ; a⇒c: T⇒T = PRAVDIVÝ; b⇒c: F⇒T = PRAVDIVÝ (nepravdivý předpoklad); b⇒d: F⇒F = PRAVDIVÝ (nepravdivý předpoklad)
U konjunkce a∧b i disjunkce a∨b lze pořadí výroků zaměnit beze změny pravdivosti. U implikace tomu tak není! Implikace b⇒a se nazývá obrácená implikace.
Příklad: Implikace “Je-li trojúhelník rovnostranný, pak je rovnoramenný” je pravdivá, ale obrácená implikace “Je-li trojúhelník rovnoramenný, pak je rovnostranný” je nepravdivá (existuje rovnoramenný trojúhelník, který rovnostranný není).
Příklad: Vyšetřete pravdivost implikací (pro libovolné výroky a, b):
- a⇒(a∨b)
- (a∨b)⇒a
- (a∨b)⇒(a∧b)
Výsledek: 1) tabulka dává T,T,T,T pro všechny kombinace a,b → TAUTOLOGIE (vždy pravdivý, bez ohledu na a,b); 2) T,T,F,T → nepravdivý jen když a je nepravdivé a b pravdivé, jinak pravdivý; 3) T,F,F,T → pravdivý pouze když a,b mají stejnou pravdivostní hodnotu (oba pravdivé nebo oba nepravdivé)
Ekvivalence
Ekvivalence libovolných výroků a, b je konjunkce implikace a⇒b a obrácené implikace b⇒a, tedy výrok (a⇒b)∧(b⇒a). Zapisujeme a⇔b, čteme “a je ekvivalentní s b” nebo “a platí právě tehdy, když platí b”.
| a | b | a⇒b | b⇒a | a⇔b |
|---|---|---|---|---|
| 1 | 1 | 1 | 1 | 1 |
| 1 | 0 | 0 | 1 | 0 |
| 0 | 1 | 1 | 0 | 0 |
| 0 | 0 | 1 | 1 | 1 |
Ekvivalence a⇔b je pravdivá právě tehdy, když jsou oba výroky a, b pravdivé, nebo oba nepravdivé.
Příklad: Rozhodněte, zda jsou výroky a⇒b a ¬b⇒¬a ekvivalentní.
Výsledek: sestavením tabulky pro všechny kombinace a,b vyjde a⇒b i ¬b⇒¬a shodně T,F,T,T — jsou tedy EKVIVALENTNÍ. (¬b⇒¬a se nazývá obměněná implikace/kontrapozice — je vždy logicky ekvivalentní s původní implikací a⇒b, na rozdíl od obrácené implikace b⇒a, která ekvivalentní být nemusí.)
Příklad: Vašek, náčelník Siouxů, prohlásil: “Je-li druhá odmocnina z deseti menší než tři, pak jsem náčelníkem Siouxů.” Posuďte pravdivost této implikace, utvořte implikaci obrácenou a obměněnou a posuďte i jejich pravdivost.
Výsledek: a: “√10<3” je NEPRAVDIVÝ výrok (√10≈3,162>3); b: “jsem náčelníkem Siouxů” je PRAVDIVÝ (dáno zadáním). Původní implikace a⇒b: F⇒T = PRAVDIVÁ (nepravdivý předpoklad → implikace automaticky pravdivá, i když spolu tvrzení věcně nesouvisí). Obrácená b⇒a: T⇒F = NEPRAVDIVÁ. Obměněná ¬b⇒¬a: ¬b=F, ¬a=T, F⇒T = PRAVDIVÁ (shoduje se s původní, jak očekáváno)
Příklad: a: √20>4. b: −√20<−4. Posuďte pravdivost výroků a⇒b, b⇒a, ¬a⇒¬b.
Výsledek: √20≈4,472, tedy a je PRAVDIVÝ (4,472>4) a b je PRAVDIVÝ (-4,472<-4, protože násobení/porovnání záporným číslem obrací nerovnost stejně jako u a). a⇒b: T⇒T=PRAVDIVÝ; b⇒a: T⇒T=PRAVDIVÝ; ¬a⇒¬b: F⇒F=PRAVDIVÝ — všechny tři jsou pravdivé
Tautologie
Příklad: Určete, které z následujících výroků jsou tautologie (tedy pravdivé pro VŠECHNY kombinace pravdivostních hodnot a, b):
a) (a∧b)⇔(¬a∨¬b) b) (a⇔b)⇔(¬a⇔¬b) c) (a⇒b)⇒(¬a⇒¬b)
Výsledek: a) NENÍ tautologie (pro a=T,b=T vyjde a∧b=T, ale ¬a∨¬b=F, takže T⇔F=F); b) JE tautologie (vyjde T pro všechny 4 kombinace a,b); c) NENÍ tautologie (pro a=F,b=T vyjde a⇒b=T, ale ¬a⇒¬b=T⇒F=F, takže T⇒F=F)
Další příklady
1. Určete, jak závisí pravdivost výroků na pravdivostních hodnotách a, b:
a) a⇒(a∧b) b) (a∧b)⇒b c) (a∧b)⇒(a∨b)
Výsledek: a) nepravdivý pouze když a je pravdivé a b nepravdivé, jinak pravdivý; b) TAUTOLOGIE (vždy pravdivý); c) TAUTOLOGIE (vždy pravdivý)
2. Vyšetřete pravdivost výroků v závislosti na pravdivosti a, b:
a) a⇔(a∧b) b) a⇔(a∨b) c) (a∨b)⇔(a∧b)
Výsledek: a) nepravdivý jen když a je pravdivé a b nepravdivé; b) nepravdivý jen když a je nepravdivé a b pravdivé; c) pravdivý jen když a,b mají stejnou pravdivostní hodnotu (jinak řečeno, je logicky totéž jako a⇔b)
3. Vyšetřete pravdivost výroku (a⇒b)⇔[(b⇒a)∨(¬a⇒b)] v závislosti na a, b.
Výsledek: sestavením tabulky pro všechny 4 kombinace vyjde T,F,T,T — výrok je nepravdivý pouze když a je pravdivé a b nepravdivé, jinak pravdivý
Zdroje
Zdrojový dokument: mat2/Implikace a ekvivalence.pdf