Složené výroky jsou tvořeny dvěma a více jednoduchými výroky. Zajímá nás, jak závisí pravdivost složeného výroku na pravdivosti výroků, z nichž je utvořen. Nejdůležitější složené výroky jsou konjunkce, disjunkce, implikace a ekvivalence (poslední dvě viz Implikace a ekvivalence).
Konjunkce
Konjunkce libovolných výroků a, b je výrok, který vznikne jejich spojením spojkou a. Zapisujeme a∧b, čteme “a a zároveň b”.
Příklad: a: Číslo 5 je prvočíslo. b: Číslo 5 je sudé. c: Číslo 5 je liché. d: Číslo 5 je záporné.
a∧d: “Číslo 5 je prvočíslo a zároveň je záporné.”
Určete pravdivost výroků a∧c, b∧c, b∧d.
Výsledek: a=pravdivý, b=nepravdivý, c=pravdivý, d=nepravdivý; a∧c: “prvočíslo a zároveň liché” → pravdivý (T∧T); b∧c: “sudé a zároveň liché” → nepravdivý (F∧T); b∧d: “sudé a zároveň záporné” → nepravdivý (F∧F); (mimochodem i a∧d ze zadání je nepravdivý: T∧F)
Konjunkce výroků a, b je pravdivá právě tehdy, když jsou pravdivé oba výroky a, b. Je nepravdivá, pokud je alespoň jeden z nich nepravdivý.
Disjunkce
Disjunkce libovolných výroků a, b je výrok, který vznikne jejich spojením spojkou nebo. Zapisujeme a∨b, čteme “a nebo b”.
Příklad: (stejné výroky a,b,c,d jako výše) a∨d: “Číslo 5 je prvočíslo nebo je záporné.”
Určete pravdivost výroků a∨c, b∨c, b∨d.
Výsledek: a∨c: “prvočíslo nebo liché” → pravdivý (T∨T); b∨c: “sudé nebo liché” → pravdivý (F∨T); b∨d: “sudé nebo záporné” → nepravdivý (F∨F); (a∨d ze zadání je pravdivý: T∨F)
Disjunkce výroků a, b je pravdivá právě tehdy, když je pravdivý alespoň jeden z výroků a, b. Je nepravdivá, jen když jsou nepravdivé oba dva.
Tabulka pravdivostních hodnot
Pravdivost složeného výroku závisí na pravdivosti výroků, ze kterých je tvořen — vyjadřujeme ji tabulkou pravdivostních hodnot, kde 1 značí pravdivý výrok a 0 nepravdivý.
Negace ¬a:
| a | ¬a |
|---|---|
| 1 | 0 |
| 0 | 1 |
Konjunkce a∧b a disjunkce a∨b:
| a | b | a∧b | a∨b |
|---|---|---|---|
| 1 | 1 | 1 | 1 |
| 1 | 0 | 0 | 1 |
| 0 | 1 | 0 | 1 |
| 0 | 0 | 0 | 0 |
V prvních dvou sloupcích jsou všechny možné kombinace pravdivosti a, b; další sloupce vyjadřují pravdivostní hodnotu daného složeného výroku pro každou kombinaci.
Příklad: Vyšetřete pravdivost výroku (¬a∨b)∧a.
Pozn.: ¬a∨b=(¬a)∨b, nikoliv ¬(a∨b) — negace se vztahuje jen k a.
| a | b | ¬a | ¬a∨b | (¬a∨b)∧a |
|---|---|---|---|---|
| 1 | 1 | 0 | 1 | 1 |
| 1 | 0 | 0 | 0 | 0 |
| 0 | 1 | 1 | 1 | 0 |
| 0 | 0 | 1 | 1 | 0 |
Výrok (¬a∨b)∧a je pravdivý právě tehdy, když jsou pravdivé oba výroky a, b (poslední sloupec vychází 1 jen na prvním řádku) — je tedy logicky ekvivalentní s a∧b.
Zdroje
Zdrojový dokument: mat2/Složené výroky - konjunkce a disjunkce.pdf